Idego

Do posledního detailu promyšlený klenot. Havel vložil odkazy do všeho od rozvržení scény a úhlů záběru přes oblečení postav až po hudební motivy. Symbolika je v drobnostech omezených na jeden záběr, ale je také systémová, dynamicky se vyvíjející a prostupující celým filmem. Myslel jsem si, že excelentního Třísku v nastudování divadla Archa už nemůže nic překonat, ale ten další rozměr, o který divadelní hru obohatily možnosti kamery, je natolik silnou přidanou hodnotou, že se mi nakonec film líbil ještě víc než Odcházení na prknech. Je to takový filmově-divadelní hybrid (což přece vůbec není apriori negativum!); taková neobyčejně originální a experimentem zavánějící směsice, která se vymezila jako žánr sám pro sebe. A nutno dodat, že žánr silně podhodnocený a nepochopený.

Kouzelně ujetý film s nezapomenutelnými hláškami, scénami a postavami. Jeden záchvat smíchu za druhým. „Šňupnu si trochu laku na nehty.“ :)

"Kozo, otevři pumovnici!"

Banální zápletka sehrávaná pořád dokola okořeněná notnou dávkou klišé. Ne, díky.

„My Lord!“ „Stormtrooper...“

Můj první Pasolini; na dlouhou dobu i poslední. Vůbec mě to nezasáhlo. Že je to pravdivé zobrazení skutečnosti? Inu fajn, ale co já s tím? Že je skutečnost hnus vím i bez Pasoliniho a snímek na toto téma se dá natočit i méně nudným způsobem.

Jelikož nemám rád westerny (ba jsem na ně přímo alergický), není velkým překvapením, že ani parodie mě neoslovila. Doplnil jsem si filmové vzdělání, zjistil, odkud je pár nesmrtelných hlášek, dvakrát se pousmál a zbytek mě nudil, chvílemi přímo iritoval. A to se celkem divím, protože jiné Lipského komedie mám moc rád. Tady to zachraňuje Kopecký a Fialová. Jinak bych šel s hodnocením ještě níž. Nejhorší ze všeho byly ty ukňourané tupé a nekonečné písničky.

Naprosto chápu, proč pana R. posedl amok. Vždyť mě ten amok málem chytl taky, a to jsem se jen díval! Naturalistické ztvárnění toho každodenního ubíjejícího stereotypu je utrpením i pro obecenstvo. O to víc s panem R. soucítím. Můj první Fassbinder. Těším se na další. z.k.: MarJel, Jansen, lena60, amirgal.

Markýza de Merteuil ve famózním podání Annette Bening se skokově zařadila na vrchol mého žebříčku filmových postav. Intriky, šněrovanost, předstíraná askeze, prohnilá společnost, manipulátoři a manipulovaní, bolest, zlomyslnost, zkaženost... Každá postava je dokonalá a má své místo. Nechápu, proč se říká, že se Valmont Formanovi moc nepovedl.

Kniha báječná, film o dost slabší.