Labyrint vášní

Tak to byl labyrint snad všech vášní dohromady. Kdo s kým, jak, proč, nic moc neřešit, protože všechno jedno jest a povoleno jest. Je libo trochu si čichnout laku na nehty? Klidně. Je libo gayům zamilovat se do lesbičky? Klidně. Je libo nymfomance............? Klidně. A Antonia jsem poznala až za značnou chvilku. Příběh moc nečekejte, ale ten labyrint rozhodně ano. Pedro je skutečně divoch, viděla jsem od něj rozhodně lepší kousky, ale tady to byla rychlá jízda, kde jsem se nestačila výrazně nudit, tudíž s přimhouřením očka je to čtveročka. (03.05.2015)

Prvotina nielen znameho homosexualneho rezisera Almodovara ale aj isteho Banderasa, ktory je tak plany herec, ze si moze ruky podat s Casper Van Dienom alebo Dudikoffom. Fakt ako Banderas v zivote nevedel hrat a v zivote nebude vediet, to este aj katastrofalny Brosnan je herecky lepsi. No nic, Banderas tu hral homosexuala jak tak pozeram - aspon ze mu rola nesla., vyslovene sa trapil, doteraz mu neverim, a to je dobre. Najlepsie Banderasove roly su drsnaci, to som si vsimol davno- ako napriklad Desperado. No nic, este rezisersky jakz takz, film ani nema dej, je to len splet volnych situacii. A podla mna dalsi precenovany film tuna, tu 5 hviezdu toho jedneho uzivatela fakt nechapem : 60 % (01.09.2018)

Film Labyrint vášní, to je Freud v celé nahé kráse. Traumata dětských let zanechávají trvalé jizvy na vnitřních světech, síla Éros jako základní lidský pud mrzačí sexualitu osamělostí, strachem, nenaplněností a překračováním obvyklostí. Hledá se přímé vysvobození a to přichází až při uvědomění si dávného traumatu, nalezeným řešením se jeví párová psychoterapie. Labyrint vášní není o sexuálním uvolnění, je o hledání osobního štěstí a nesnadném překonávání těch vlastních niterných běsů, výstřednost a nestandardní sexualita je tápáním a prostředkem náhradního naplnění. Pedro Almodóvar do vzorce psychoanalýzy přidal ztřeštěnost a ironii, touhy a tajemství, skrytá přání a zběsilost, dynamiku a hemžící se mumraj světa. Hlavní postavou her vášně a extravagantní demonstrace svobody je Sexilia (zajímavá Cecilia Roth), zpěvačka, ovlivněná duševním otřesem v dětském věku i nedostatečnou pozorností milovaného otce. Nenasytnost je nenadále konfrontována s minulostí a naděje náhle ožívá. Hlavní mužskou postavou je Riza Niro (zajímavý Imanol Arias), následník již bývalého blízkovýchodního vládce v exilovém útočišti na Karibském ostrově. Výlet do Madridu je touhou po osobní svobodě, trauma má podobné kořeny, párová terapie vrací zpět vzpomínky i skutečnou podstatu osobnosti. Významnou postavou je Toraya (šarmantní Helga Liné), bývalá manželka Rizova otce. Posedlost pářením s panovnickou krví se naučila správnému rytmu svádění. Důležitou postavou je Queti (příjemná Marta Fernández Muro), oběť schizofrenie sexuálního zneužívání. Skryté tajemství touží po osvobození a řešení je velmi netradiční. Díky němu dojde k nejednomu naplnění. Výraznou postavou je Dr. de la Peña (sympatický Fernando Vivanco), otec Sexilie a odborník na plodnost. Akt sexuálního uvolnění považuje za přízemní, přesto se zdá být řešením pro vnitřní spokojenost. K výraznějším postavám patří také Susana (příjemná Ofelia Angélica), sexuálně frustrovaná psychoanalytička Sexiliiny nymfomanie. Přesto je jejím zájmem především vlastní a úplné sexuální uspokojení. Z dalších rolí: blízkovýchodní mladík, zamilovaný do Rizy, s předností čichání vůní Sadec (Antonio Banderas), opuštěnou ženou znetvořený otec Queti a provozovatel čistírny (Luis Ciges), nešťastnou náhodou zraněný a zhrzený zpěvák Eusebio (Ángel Alcázar), jeho hystericky útočná přítelkyně (Cristina Sánchez Pascual), Sexiliina zpívající společnice Angustias (Concha Grégori), uměleckého světa znalý punkový homosexuál Fabio (Fabio McNamara), Quetiina matka s potřebou radikální nevěry Remedios (María Elena Flores), či její znechucený milenec (Charly Bravo). Labyrint vášní je mumrajem touhy, očekávání, svobody a osvobozování, výstřelků, zvráceností i nadějí vnitřních světů. Sigmund Freud málokdy nalezne vhodnější příklad pro své teze. Osobitě zvrhlé dílo zasažených lidských niter! (18.03.2020)

Druhý film Pedra Almodóvara, první film Antonia Banderase, pečlivě odvedené řemeslo, bizarní postavičky (gay komunita, do které samozřejmě Pedro rád zabrousí) a i trochu nezbytného humoru. Jako celek není Labyrint vášní bůhvíjaké veledílo, ale co se týče detailů, tak už tehdy bylo vidět, že má Almodóvar jasný obraz kam chce směřovat. Jako bonus si navíc připravil dost vtipné cameo sám pro sebe. (09.03.2014)

Pedro začínající je dost vzdálen Pedru současnému, v tomto případě spíš naštěstí. Režisér postupně vyzrál, i jeho styl se vybrousil, ubylo postav, netroufám si sice tvrdit, že pod tlakem komerce ubral v tématech na plynu, ale jeho dnešní snímky jsou prostě více zajímavé, méně šílené. Začínající Banderas opět jako homosexuál, a už se na něj těším v Kůži, kterou nosím. (24.08.2011)