Proč posedl amok pana R.

Geniální existencialistické drama, ve kterém Fassbinder předběhl svým „anti-narativním“ přístupem Michaela Hanekeho o 24 let (viz můj komentář k filmu 71 Fragmente einer Chronologie des Zufalls). Zprostředkovaný pocit narůstajícího hnusu, trapnosti a životní upatlanosti, který (zřejmě) prožívá pan R., je pro diváka psychotickým amalgámem šílenství a endogenní melancholie. Rozdíl mezi zkratkovitým okamžitým jednáním pana R. a promyšleným činem (viz např. též Hanekeho Sedmý kontinent nebo Studnu ze seriálu 30 případů majora Zemana) je především v délce a intenzitě prožívání existenciálně neúnosných situací a "životní odolnosti". Od časů Camusova Cizince umění často reflektuje tzv. endogenní (vnitřní, neznámé) příčiny iracionálního chování, ovšem málo kdy je akcent tak silný a exprese tak výrazná, jako u Fassbinderovy otázky... (01.12.2008)

Herr Raab má zdanlivo všetko. Dobrú prácu, krásnu manželku, syna a relatívny blahobyt. Fassbinder nám predstavuje jeho život prostredníctvom jednej "embarassing situation" za druhou, aby sme pochopili všednosť, povrchnosť a prázdnotu, ktorú spomenuté vymoženosti nedokážu vykompenzovať a z ktorých nakoniec jeho vnútorné problémy vychádzajú. Tou najväčšou devízou snímky je ale jej spracovanie, keď sme vďaka roztrasenej kamere akoby účastníkmi oných trápnych situácií, z ktorých by sme chceli uniknúť, ale Fassbinder ich zámerne umelo predlžuje, čím sa dostavuje u diváka presne ten pocit, aký majú aj ich účastníci. Prvý Fassbinderov film, ktorý som videl, takže tých 5 hviezd je asi prehnaných, pretože režisér má aj slávnejšie filmy. Tak to som zvedavý, ako môžu byť ešte lepšie. (30.10.2012)

Název filmu je v tomto případě záměrným a funkčním spoilerem, řekl bych. Divák díky němu ví, co se přibližně může přihodit hlavní postavě a tvůrčí dvojice Fegler–Fassbinder si tak do jisté míry může dovolit předkládat celý příběh vyloženě analyticky chladným způsobem. Dlouhé scény a záběry plné nekonečné prázdnoty, podivných dialogů, dojmu odcizení ve formě i obsahu či samotný náhled do přetechnizované konzumní společnosti tu začly postupně vytvářet pozoruhodně komplexnou sondu do psychologie hlavní postavy pana R. (a tak trochu i celé společnosti kolem něj). I zdánlivě vatovým scénám (např. záběry na kouřící manželku během zábavného povídání pana R. s jiným mužem) se k mému překvapení často dostalo účelu, jisté názavnosti a zpětně musím uznat silnou promyšlenost filmu ze strany tvůrců. On je to pro mě docela zvláštní případ filmu, který na jedné straně působí svou atmosférou strašně odtažitě, což mi obvykle překáží k silnějšímu zážitku, na druhé straně tato stylizace ve spojení s tématem dává smysl. Na jedné straně ve mě tento film nevyvolal ani v nejvypjatější chvíli k závěru vyloženě silné emoce (zatímco tematicky příbuzný Hanekeho Sedmý kontinent, na který jsem si dvakrát v poslední třetině vzpomněl, se mnou otřásl tolik, že jsem to ještě půl dne rozdýchával), na druhé straně celá výpověď je v hloubce svým způsobem úderná, přináší sebou jisté podněty a dokáže zneklidňovat. Hledání kluka na výletě uprostřed sněhu bylo pro mě zásadní scénou, u níž jsem definitivně pocítil, že ten film, konečné vyústění a veškerý předchozí děj mě i přes spočátku rozpačitější dojmy zajímají. [75%] (19.12.2022)

Sra*ky. Dialogy jsou fakt sra*ky. O co hůř, že reálné, tohle fakt lidi řeší. Vyčerpáván rodinnými dýchánkami, sousedskými "přátelskými" rozhovory a ždímající prací se to občas stane. Naprosto chápu. Tohle bude Moje doživotní noční můra. Spojnice mezi rannými "panelákovými" filmy Bély Tarra (co do dokumentárnosti a překvapivě i délkou záběrů) a Buňuelovským Nenápadným půvabem. Ty dialogy a chování postav jsou fakt absurdní, nejvíce při firemní pitce..... amirgal: Pan R. je vinnen, a zaslouží si nejvyšší trest! Ovšem kdo by tu potom zůstal a budoval socialismus (nebo kapitalismus, to je jedno). Pan R. tedy bude přežívat svůj mrzký život ještě nejméně staletí... (26.03.2009)

Rané Fassbinderovy filmy mám nejraději a tento patří na pomyslný piedestal, který mu následujícími písmenky stavím. Herr Raab vede průměrný a na první pohled spokojený život... S hezkou ženou se starají o jediného synka, bydlí ve slušném a poměrně dobře vybaveném bytě, má stabilní (do určitě míry kreativní) zaměstnání, pár přátel... Dalo by se říct, že mu nic nechybí. Jenže za fasádou relativní spokojenosti (viděné vnějším pozorovatelem) se skrývá zhnusení sebou samým, svým nudným a prázdným životem, rodinou, okolím... Vnímá manželčin nezájem o syna, klevetění, cítí posměch. Narůstá izolovanost, deprese. U člověka s povahou Herr Raaba však vnější pozorovatel nic nepostřehne. Herr Raab je totiž člověk hydraulický... :-) Relativita klidu a zdánlivé pohody trvá až do okamžiku dosažení mezního stavu psychické stability... (Morálku sem netahat!) Následuje amok a vpodstatě logické vyústění. Fassbinder nic nekomentuje, pouze předkládá syrový a takřka dokumentární záznam životního příběhu průměrné rodiny, jakých jsou mraky (tohle neplatí pouze pro NSR začínajících sedmdesátých let... Byl to takový nenápadný a tichý chlapík. Nikdy bychom to do něj neřekli...). Dokonalý film! (28.12.2008)