Idego

Ani když pořad začínal, nemělo to žádnou bůhvíjakou úroveň, ale tak aspoň polovina vystoupení byla vtipná. Bohužel s postupem času hodně klesla a u nejnovějších dílů je docela vzácné, když se člověk pousměje.

Trochu mi to připomnělo Slunce, seno... „Já věřím, že vám dají milion pokuty a ještě vás budou trestně... Vy chcete do Evropy?“ Ohavně cynické a bytostně nepříjemné zrcadlo.

Chtěl jsem po dlouhé době dát šanci nějakému hororu, na které jsem už mnohokrát zanevřel, protože mi všechny připadají stejné. Stejně tupé. Opět jsem se spálil. The Mist není nic než přehlídka filmových klišé; prvoplánových dialogů, které útočí na divákovy emoce, ale nejsou o nic dramatičtější než ty, které známe z telenovel... Tradiční mustr amerického hororu vzatý přes kopírák. Tak například: Stojíme proti bandě monster. Jednoho z nás monstrum zabije a začne požírat. Co uděláme? Budeme tam stát, dívat se na to, dělat grimasy a „och“. Další zbraní tvůrců je motiv dítěte a jeho neustále se opakující „Tatínku, tatínku já chci maminku. Tatínku, tatínku, nechoď tam. Tatínku, tatínku, slib mi, že se vrátíš. Tatínku, tatínku...“ Pokud to někomu přijde dramatické, prosím. Proti gustu... Avšak z mého pohledu je Mist prostě další tupé béčko.

Ubrat 30 minut a bylo by o hvězdičku navíc. Hlavně závěr je hrozně natahovaný.

Herz a Hrabal? Dokonalost. Válel jsem se smíchy a co slovo, to perla. „Ještě že mám tu hrobku na Olšanech. Tam není žádnej papír, žádní blázni, nic. Ach Bože!“ :)

Ono to fádní odpoledne nemusí být zas až tak fádní. Když jde o Hrabala, poetika se dá najít skoro ve všem.

Smrt pana Baltazara 5*, Podvodníci 4*, Dům radosti 4*, Automat svět 3*, Romance 5*.

Od plného hodnocení mě zrazují v některých případech ne zrovna úžasné herecké výkony, ale jinak to bylo velice příjemné překvapení.

Tohle pochopitelně není žádný dokument. Je to tendenční, zjednodušující, černobílé a vlastně v mnoha případech dopouštějící se stejných chyb, které kritizuje na argumentaci věřících. Nemůžeme mluvit o konstruktivní debatě či dokonce o nějakém moudrém a uceleném názoru na tak citlivou věc, jakou je víra. Když opomenu posledních 20 minut, dal bych tomu plný počet. Nebýt závěru, nebral bych tenhle film jako něco, co se snaží být nad věcí. Nebral bych ho vlastně ani jako boj proti náboženství a víře jako takové. Bral bych ho jako boj proti absenci zdravého rozumu, proti ortodoxním věřícím, proti fundamentalismu, kdy si věřící člověk nedovede oddělit realitu od fikce, podobenství od skutečné historické události, nedokáže pochopit metaforu atp. A stejně tak jako boj proti těm, kteří blbost těchto slabších využívají k získání moci. Z tohoto si Maher dělá naprosto nekorektním a nevybíravým způsobem legraci a já se u toho královsky bavil. Tak moc, až mi smíchem tekly slzy. Za tuhle zábavu by bylo opravdu 5 hvězdiček bez ohledu na to, že občas přestřelil. Ale těch posledních 20 minut to pohřbilo. Tam se totiž snažil právě o objektivitu a to vůbec nezvládl. Už si nedělal legraci z lidí nižšího IQ. Snažil se o jednoduché odpovědi na jedny z nejkomplikovanějších otázek na světě. Nesmíme zapomínat, že nic jako jednoduchá odpověď neexistuje. A posledních pár apokalyptických záběrů je už jenom hodně laciná a stupidní propaganda. Opravdu mě mrzí, že film nezůstal na úrovni trošku kruté (ale o to zábavnější) komedie na účet individuí a vyklubal se z něj další pseudodokument snažící se zjednodušováním a vytrháváním z kontextu dokázat svoji "pravdu". Jsem agnostik; pociťuji odpor ke kolektivnímu náboženství a silný odpor k církvím. S názorem, který prezentují tvůrci, se tedy do určité míry ztotožňuji. Ale demagogii nesnesu ani v případě, že názorově stojí na mé straně vah. Nemůžu dát víc než 3* a nebýt té královské politicky nekorektní zábavy, šel bych ještě níž.

Nudné a zejména hodně trapné zelené poselství.