Perličky na dně

Povídkové filmy moc rád nemám (vlastně jediný, který se mi opravdu líbí, je Jarmuschova Noc na Zemi a také jeho Tajuplný vlak, ale tam je ta "povídkovost" trochu sporná), tady se sice většině autorů (Menzelovi, Němcovi a Schormovi) podařilo přenést na plátno hrabalovskou poetiku (často míjejících se) pábitelských monologů, krutost všedního života a stálou přítomnost smrti, ale za vrcholy považuji dva segmenty, které ve filmu nejsou a na DVD je najdete v bonusech- Herzovy Sběrné surovosti a především Passerovo Fádní odpoledne. (27.08.2008)

Kazda z peti povidek ma nekolik silnych momentu a dobrych dialogu. I pres kratkou stopaz se v kazde najde dost hluchych mist a jednat se o nepovidkovy film, jsem si temer jisty, ze bych sel s hodnocenim nize... V 60. tych letech se hodne vsazelo na neherce a musim rict, ze to vychazelo dokonale a filmy tak dostanou punc autenticity a zvlastni atmosfery. Na prvnich trech povidkach me nejvice zaujaly postavy starsich hercu (invalida s protezou na motorce, byvaly operni zpevak a malir). Ctvrta povidka Very Chytilove se mi zda rezisersky nejzdarilejsi a pata Jaromila Jirese zase obsahove nejzajimavejsi. Kazdopadne, s odstupem casu se jedna o mimoradny pocin, kdy se dala dohromady (byt jednotlive) petice nasich velmi uspesnych reziseru! (18.10.2012)

Vydařené spojení Hrabalových námětů a české režisérské elity. Díky autorovi působí Perličky konzistentně, zároveň však nese každá povídka rukopis svého autora. Již zde se ukázalo, že je to Menzel, kdo dokáže Hrabala převést do filmu s nadhledem a nejsdílněji pro široké publikum. Jan Němec však svým příspěvkem nijak nezaostává. Jeho kraťas je možná nejpůsobivější z celého kompletu. Záběry starých mužů drmolících o svých pradávných úspěších se dotknou diváka mrazivou blízkostí konce. Ač jsou Podvodníci veselí, přeci jen nutí člověka přemýšlet o nepříjemných věcech, které tu vždy jsou a ze všech tvůrců jde Němec pravděpodobně nejhlouběji. U Schormova filemčku se divák mínrě zahřeje humornými dialogy, úžasným herectvím neherců a pitoreskními malbami, ale jako břitva působí syrová a temná varhanní hudba doprovázející mírně surealistické podobenství ilustrující běžný život inkriminovaného malíře, dokazující že ambice tohoto režiséra sahají do vod ryzího umění. Ani Chytilová nikterak nepolevuje a nekompromisně do Hrablovy povídky otiskuje to své, zároveň však nechvává nahlédnout i do tvroby malíře Boudníka. Automat Svět je tak pomylsným průnikem umění tří uměleckých osobností. Jirešova Romance je pak příjemnou hřejivou a zábavnou tečkou za Perličkami. Tento povídkový řetěz nemá slabšího článku, jeho jedinou nevýhodou je jeho základní koncepce. Přeci jen povídka, byť sebelepší, je-li samostaná nemá nikdy dostatečný prostor, aby dosáhla takového efektu jako román, respektive film. (27.09.2010)

Respektuji Hrabala a jeho pábitelství, respektuji význam "nové vlny". Ale ani jedno se mi jednoduše nelíbí. Druhou hvězdičku přihazuji čistě jenom za závěrečnou povídku, kde mě pobavil Vyskočil. "Co když ti maminka řekne: Cikánku si vezmeš jen přes moji mrtvolu?" "Tak já řeknu: Mami, tak si lehni a já tě překročím." (14.09.2016)

Inu, Hrabal je z jednotlivých povídek cítit na sto honů, ta syrová poetičnost je v českém prostředí pro něj opravdu typická a v 60. letech si mladí filmaři nové vlny dělali čest a povinnost zfilmovat aspoň kousek z jeho díla. Na povídkovém filmu je taky silně znát ovlivnění tehdejšími filmařskými postupy nové vlny, tzn. použití naturščiků, minimum zasahování do jejich dialogů a snaha o maximální autenticitu prostředí. Bohužel můj výsledný dojem sráží použití nekvalitního filmového materiálu, na kterém se podepsal zub času, v některých případech jsem nehercům vyloženě nerozuměl jejich repliky a počínání Menzela nebo Chytilové mi přišlo místy jako filmařská manýra. Nicméně bez diskuze řadu silných hluboce lidských momentů film má a taková závěrečná romance mezi romskou holkou a učedníkem z fabriky je komická a sentimentální zároveň. Celkový dojem: 55%. Na jednotlivých povídkách je zřetelně znát jednak to, že se pozdější slavní filmaři teprve učili za pochodu, a také to, že byli zahledění do sebe sama a divák jako konzument jejich díla je až tak dalece nezajímal... Problematické je využití hudebních motivů, některé jsem považoval za skutečně disharmonické útoky na moje ušní bubínky a s ohledem na sousedy jsem neustále musel korigovat hlasitost. Buď jsem neslyšel dialogy, nebo mě omračovaly varhanní či jiné vstupy. (09.08.2009)