Sběrné surovosti

"Když se kouknete z jedné strany, tak je tam o 5 kilo víc, když se kouknete z druhé strany, je tam o 5 kilo míň" to je jedna z nejlepších hlášek z filmu, a mě velice sedí i na celkové ohodoncení. Z jedné strany se zdá, že to je nejlepší hrabal, vše je skvěle našláplé a zábavné, na druhou stranu je to na konci docela nuda a konec je nemastný neslaný. Ale doporučuju, čas to nijak nesežere a příjemně to pobaví. (18.01.2009)

Je to síce absurdné, ale mám opačný názor, ako jednotka medzi mojimi obľúbenými užívateľmi - gudaulin. Hrabalovu predlohu som čítal a neherci nezodpovedali mojej predstave po prečítaní knihy. Pri výbere a vedení nehercov som vnímal rozdiel medzi Herzom a Formanom, pri pretlmočení Hrabala som zasa vnímal rozdiel medzi Menzelovým a Herzovým pojatím. V každom prípade považujem Sběrné surovosti za zaujímavý a podnetný film, akurát, že som ním nebol primerane nadšený. (03.09.2014)

Velkým plus pro Juraje Herze je ten fakt, že ve své prvotině dokázal na plátno převést typického Hrabala. Hned z několika prvních záběrů je jasné, oč tu kráčí. Vysmátý Hanťa je pánem sběrného dvora. Svými historkami baví všechny kolemjdoucí a skrze ty svý tři zuby mu sálá radost. Takový je Hrabal, jehož dílo zhmotnil Juraj Herz. O kvalitách obou pánů není pochyb a Sběrné surovosti je hodně zdařilá prvotina. (17.01.2009)

Hrabal byl v šedesátých letech zkrátka in, je dodnes, a to jak knižně, tak filmově. Začínal s ním i Juraj Herz, a rozhodně si na něm zuby nevylámal, ba naopak. Jedná se o precizně zvládnuté středometrážní dílko, které svým nehereckým obsazením, humorem a prostředím opravdu navozuje atmosféru Hrabalových povídek. (02.05.2007)

Při tehdejší "socialistické" produktivitě práce můžeme ještě rozjímat nad lisováním artefaktů věčnosti, časnosti, kultury, dějin, vzpomínek. Dnes už i ten proces sám je zlisován. Pokud jde o filmového Hrabala, tak ani tady u Herze nemám pocit, že "tohle je ono". Taky Hanťa mi tady typově nesedí - přesto mě dokonale přesvědčil. Herz jako by Hrabalovým postavám (alespoň pokud jde o Hanťu a kostelníka) vracel realističnost, všední uvěřitelnost - a přitom jim ponechává jejich nevšední hrabalovskou působnost. K závěru: Co to říká Hanťovi pan vedoucí? A jak na to reaguje Hanťa ve finální scéně? Celkově mám z toho drobného filmu neodbytný pocit, že je ztraceným úvodem k čemusi - k něčemu, co se nikdy nestane, nerozvine. Přitom se zabývá tím, co už padá do lisu času. Rozhodně bych dal Sběrné surovosti do Perliček místo Menzelova příspěvku. Herzův pohled jde mnohem hlouběji než na úroveň kochání se pábením. (05.06.2011)