Nic proti ničemu

Když jsem vyšel z kina, ten film pořád běžel dál a já jsem byl jeden z herců. Asi tomu filmu nedokážu vyseknout větší poklonu. Přirovnání k Hoří, má panenko (nebo dokonce k ranému Fassbinderovi!) je zcela na místě a už chápu, jak se museli ti lidi v 60. letech cítit, když se na plátně viděli. Nesmírně poťouchlé a trefné. (12.07.2011)

Kde je hranice mezi home-videem a filmem? Kde je hranice mezi improvizací a inscenací? Kde je hranice mezi trapností a trefností? Markovo mauzoleum chcípáckých a narušených postaviček nabízí víc otázek, než by se mohlo na první pohled zdát, přičemž samo je určitě pokládat nechce. V zásadě jde pak o film jdoucí proti všemu, ale stojící proti ničemu. Zároveň si neumím představit spektrum lidí, které ho náležitě docení tak, jak režisér zamýšlel. (17.10.2011)

Jako Forman ne, raný Fassbinder snad, trochu (Proč posedl amok pana R. ), ale jen co do té tezovitosti tématu - proti Fassbinderovi je to jako črta vodovkou nebo malinovou limonádou na umakartu v kuchyni, herecké soustředění, natočení přípravky před filmem (kdežto Forman i takový Konkurz natočil dobrodružně). ** Když snímá nudu a trapno Fassbinder, předvádí až obsesivní propracovanost, maligní posedlost detaily, minucióznost, z níž čiší vlastní tísnivá atmosféra. Petr Marek tu žádnou vlastní vynalézavou pozici, z níž by na své téma ukazoval, nebuduje a trapno a omezenost se mu tak rozlézají z postav a příběhu i do samotného vyprávění, natáčení, hraní - a i pokud by to byl záměr, je nenosný. Proč se plácat po ramenou za neumětelský střih, kameru a scénář, jak pěkně domácky a trapně se to povedlo, naschvál, když to stejně tak dobře může být opravdu odfláklé? Připadá-li mi, že se tu uměleckým záměrem omlouvá nechuť dotáhnout něco do konce pořádně, nezůstat u levného zachycení nápadu, není o co opřít protitvrzení. (To, že jindy Marek umí být vynalézavý a rafinovaně krutý, nestačí, aby tenhle film bezvýhradně fungoval. Nedotaženost je také významnou proměnnou Markových projektů.) Pokud je sdělením trapno samo a nic víc, pak nelze rozpoznat, kde končí. Komičnost trapna ještě není ironií nadhledu. Ošíváme se tu nad postavami a děním, nebo i nad dějem a filmem samotným? ** Proto právě nesedí srovnávat Nic proti ničemu s Formanem, Forman předvádí trapno a omezenost ostrovtipně, promyšleně a s bezmeznou grácií, nechává ho gradovat a vynikat o to víc, oč zřejmější je hranice - že bezradnost a nenápaditost, nekomplikovanost, lenost a rozbředlá prázdnota minimálně z jedné strany (k tvůrcům, nikoli k divákům) končí přesně na plátně. ** A také by se mělo mít na paměti, že existuje film Kurz negativního myšlení, kterým je tento snímek v mnohém mechanicky ovlivněn, aniž by to bylo přiznané, aniž by mu dostál či ho nově zúročil. ** (29.08.2011)

Velmi rychle jsem si vzpomněl na Festen. Toto, pravda, nebyl takový nářez a bylo to méně realistické, ale když jsem se rozhodl, že mě to nebude rozčilovat, ale naopak přistoupím na hru, ono vědomí přehnanosti tomu přidávalo na vtipnosti. Oproti severským vzorům, na které se distribuce odvolává, z Nic proti ničemu navíc čiší českost. Od postav až po místo, kde se celý děj odehrává. A právě ta tomu dodává šmrnc. Cítil jsem ze strany Petra Marka plno až jízlivého sarkasmu a dobře se bavil. Je skvělé, že u nás někdo točí i takovéto filmy. (23.01.2014)

Velmi výstižný název. Jen bych vyměnil první a poslední slovo. První za režie a poslední za scénář. Skutečně to vypadalo jako nic proti ničemu. Prázdno. Jednání a smýšlení postav mě...no, vlastně až odpuzovalo, chvílemi neskutečně přehrané. Osobní výzkum, strašně nenápadné, manželské dvojice a jejich další jednání bylo pro mě jednoduše nepřijatelné. Stejně tak rozlítané záběry a hudba z jiného světa. Amatérský film by měl sázet na kvalitu vlastní originality a fakt, že zde není uveden žánr drama, dotahuje podivnost tohoto snímku v mých očích na maximum. Takže to mělo být zábavné či, nedej přírodo, vtipné? (24.01.2016)