Nic proti ničemu

Velmi výstižný název. Jen bych vyměnil první a poslední slovo. První za režie a poslední za scénář. Skutečně to vypadalo jako nic proti ničemu. Prázdno. Jednání a smýšlení postav mě...no, vlastně až odpuzovalo, chvílemi neskutečně přehrané. Osobní výzkum, strašně nenápadné, manželské dvojice a jejich další jednání bylo pro mě jednoduše nepřijatelné. Stejně tak rozlítané záběry a hudba z jiného světa. Amatérský film by měl sázet na kvalitu vlastní originality a fakt, že zde není uveden žánr drama, dotahuje podivnost tohoto snímku v mých očích na maximum. Takže to mělo být zábavné či, nedej přírodo, vtipné? (24.01.2016)

První (český) film věnovaný Mirce Spáčilové a zatím nejvtipnější film samotného festivalu. Při tom je v samotných základech podobně existencionální jako ostatní festivalová konkurence. Petr Marek těží humor z celé řady bizardních situací, ale nikdy nesklouzne k nucené parodii. Pro fanoušky MIDI LIDI, Čoko Voko a KAZETY povinnost. (04.07.2011)

Uá, tohle je tak děsně amatérský, blbě napsaný (hlavně dialogy) a blbě zahraný, že to opravdu nemohl být záměr. Prostě jen neschopnost. Nápad by sám o sobě nebyl tak špatný, ale to zpracování a herecké "výkony" mi nedovolily se zaměřit na nic jiného než na chvilkovou nechtěnou komičnost, ačkoliv se celkově Nic proti ničemu bere příliš vážně. Plus mě film nutil neustále si opakovat: "tam bych tedy nechtěla jet, na nějakou takovou slezinu tragédů". Tento film by se fakt měl jmenovat Tragédi. A ještě z nich dvě třetiny mluvěj jak retardi. P.S. Jedinou jakž takž přijatelnou postavou je ten Hudeček ("Tady byla zoo?"). (03.01.2015)

Velmi rychle jsem si vzpomněl na Festen. Toto, pravda, nebyl takový nářez a bylo to méně realistické, ale když jsem se rozhodl, že mě to nebude rozčilovat, ale naopak přistoupím na hru, ono vědomí přehnanosti tomu přidávalo na vtipnosti. Oproti severským vzorům, na které se distribuce odvolává, z Nic proti ničemu navíc čiší českost. Od postav až po místo, kde se celý děj odehrává. A právě ta tomu dodává šmrnc. Cítil jsem ze strany Petra Marka plno až jízlivého sarkasmu a dobře se bavil. Je skvělé, že u nás někdo točí i takovéto filmy. (23.01.2014)

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)