Nic proti ničemu

Uá, tohle je tak děsně amatérský, blbě napsaný (hlavně dialogy) a blbě zahraný, že to opravdu nemohl být záměr. Prostě jen neschopnost. Nápad by sám o sobě nebyl tak špatný, ale to zpracování a herecké "výkony" mi nedovolily se zaměřit na nic jiného než na chvilkovou nechtěnou komičnost, ačkoliv se celkově Nic proti ničemu bere příliš vážně. Plus mě film nutil neustále si opakovat: "tam bych tedy nechtěla jet, na nějakou takovou slezinu tragédů". Tento film by se fakt měl jmenovat Tragédi. A ještě z nich dvě třetiny mluvěj jak retardi. P.S. Jedinou jakž takž přijatelnou postavou je ten Hudeček ("Tady byla zoo?"). (03.01.2015)

Jako Forman ne, raný Fassbinder snad, trochu (Proč posedl amok pana R. ), ale jen co do té tezovitosti tématu - proti Fassbinderovi je to jako črta vodovkou nebo malinovou limonádou na umakartu v kuchyni, herecké soustředění, natočení přípravky před filmem (kdežto Forman i takový Konkurz natočil dobrodružně). ** Když snímá nudu a trapno Fassbinder, předvádí až obsesivní propracovanost, maligní posedlost detaily, minucióznost, z níž čiší vlastní tísnivá atmosféra. Petr Marek tu žádnou vlastní vynalézavou pozici, z níž by na své téma ukazoval, nebuduje a trapno a omezenost se mu tak rozlézají z postav a příběhu i do samotného vyprávění, natáčení, hraní - a i pokud by to byl záměr, je nenosný. Proč se plácat po ramenou za neumětelský střih, kameru a scénář, jak pěkně domácky a trapně se to povedlo, naschvál, když to stejně tak dobře může být opravdu odfláklé? Připadá-li mi, že se tu uměleckým záměrem omlouvá nechuť dotáhnout něco do konce pořádně, nezůstat u levného zachycení nápadu, není o co opřít protitvrzení. (To, že jindy Marek umí být vynalézavý a rafinovaně krutý, nestačí, aby tenhle film bezvýhradně fungoval. Nedotaženost je také významnou proměnnou Markových projektů.) Pokud je sdělením trapno samo a nic víc, pak nelze rozpoznat, kde končí. Komičnost trapna ještě není ironií nadhledu. Ošíváme se tu nad postavami a děním, nebo i nad dějem a filmem samotným? ** Proto právě nesedí srovnávat Nic proti ničemu s Formanem, Forman předvádí trapno a omezenost ostrovtipně, promyšleně a s bezmeznou grácií, nechává ho gradovat a vynikat o to víc, oč zřejmější je hranice - že bezradnost a nenápaditost, nekomplikovanost, lenost a rozbředlá prázdnota minimálně z jedné strany (k tvůrcům, nikoli k divákům) končí přesně na plátně. ** A také by se mělo mít na paměti, že existuje film Kurz negativního myšlení, kterým je tento snímek v mnohém mechanicky ovlivněn, aniž by to bylo přiznané, aniž by mu dostál či ho nově zúročil. ** (29.08.2011)

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)

Snad jediný český nezávislý filmař Petr Marek stvořil velice svéráznou komedii, která se značně ironicky věnuje okolnostem kolem zakládání jednoho občanského sdružení. Přitom nejde o žádnou politickou satiru, agitku ani moralitu. A dokonce končí akční scénou, doslova tedy honičkou, jakou také hned tak ve filmu neuvidíte. V něčem cítím dotek filmů ze „zlatých šedesátých“, jinde jakoby se potutelně usmívali producenti Klusák a Remunda. Jeden z nejoriginálnějších českých filmů posledních let si vystačí s málem, ale výsledek předčí očekávání (70%). (09.08.2014)

Tenhle film se asi nedá brát úplně vážně, navzdory všem nedotažením (nechtěným i záměrným) je to totiž legrace i zajímavý projekt, lidé spolu mluví životně, i když značná míra nadsázky je jasná. Co do chudého zevnějšku, pokud tvůrci ví, o co jim jde. V opačném případě, při velkém rozpočtu, to naštve víc. Netypický český film, no, jen houšť! (20.10.2011)