Nic proti ničemu

Říct o filmu Petra Marka, že je to jedna z nejlepších českých komedií, by byla spíš urážka, protože pod souslovím "česká komedie" se zpravidla chápe snímek ve stylu líbezné člověčenskosti ala Menzel či Hřebejk. Podvratná improvizační etuda na téma egoičnosti lidí a fašistické bizarnosti fungování společných lidských podniků se dalece vymyká čemukoli z českého filmového prostředí za poslední roky až desetiletí. Lze se domnívat, že "Nic proti ničemu" dnes představuje stejné zjevení, jakým svého času musely být ranné filmy Miloše Formana. Jenže zatímco Forman si vystačil s bezprostřední realistickou stylizací a jízlivým obrazem malosti, Marek přichází se sofistikovaným vyprávěním, které nechá všechny nakousnuté motivy nedořešené a dotýká se většího množství témat. Vždy je radost sledovat dílo člověka, který o své tvorbě a jejím médiu přemýšlí. A co o českém filmovém prostředí říká fakt, že jeden z jeho nejvýznačnějších titulů natočil režisér, který nestudoval FAMU? Na druhou stranu lze doufat v nadějnou budoucnost když navzdory tomuto "handicapu" Marek na FAMU přednáší. (06.07.2011)

Pojetí žánru komedie je pod rukama Petra Marka určitě zajímavé. Hned se na internetových diskuzích začalo pod jeho jménem objevovat přirovnání k mistru Miloši Formanovi a veledílu Hoří, má panenko. Jenže pořád je mezi nimi propast plná rozdílů. Nestačí, že si oba filmy střílí z primitivů a zpátečníků. Forman staví na směšnosti, Marek na trapnosti, která už tolik zábavná není. Formanovi hrdinové jsou jednoduší, ale sympatičtí balíci. Markovi afektovaní a nabubřelí. Forman dokázal v závěru své komedie zobrazit scénu požáru, u které divák volně přejde od slz smíchu k slzám dojetí. Marek je k smíchu příliš málo a dojemný už vůbec. A nemůžu si pomoct, chápu záměr, ale ta kamera je vážně nekoukatelná. (11.11.2011)

Ne a ne a ne. Uznávám estetiku trapnosti, uznávám syrovost Dogme 95, uznávám sociální kritiku, ale neuznávám Marka, který všechno tohle používá jen jako laciné alibi. Ten film mi přišel prvoplánový po všech stránkách - nevěřil jsem figurám, i ty nejlepší situace mi přišly zabité nějakým přepjatým a umělým teatrálním gestem, iritoval mě afektovaný barokní doprovod scén, které by bez něj neříkaly nic nebo jen málo... Navíc jsem pořád bojoval s pachutí zaumnosti, která to celé ničí. Ten film mi přišel jako pečlivě inscenovaný "verismus" a v důsledku mě tak zoufale míjel a rozčiloval, že mě to až zaráželo. Nikomu nepřipadá zarážející, že smích vzbuzují především postavy typicky "česky" chcípácké a zjevně mentálně vyšinuté - tedy krutě snadné terče? (chlap, který trpí patologickou utkvělou představou - nejspíš i ošklivým oidipákem - a chlap, který má tak nízkou sociální inteligenci, že když je omylem nařčený z pedofilie, brání se tím, že pedofila dál předstírá). Teoreticky je Nic proti ničemu přesně to, co mi v české kinematografii chybí - ale o to horší je deziluze. Prostě věřím víc zahořklému glosátorovi Sedláčkovi, než Markovi, který se podle mého rošťácky schovává za úmyslný diletantismus a přitom neříká nic víc, než to známé - že demokracie krachuje na egoismu, sobectví a omezenosti. Mávat v případě tohoto kempingového divadla jmény klasiků mi přijde trochu unáhlené. (03.10.2011)

Snad jediný český nezávislý filmař Petr Marek stvořil velice svéráznou komedii, která se značně ironicky věnuje okolnostem kolem zakládání jednoho občanského sdružení. Přitom nejde o žádnou politickou satiru, agitku ani moralitu. A dokonce končí akční scénou, doslova tedy honičkou, jakou také hned tak ve filmu neuvidíte. V něčem cítím dotek filmů ze „zlatých šedesátých“, jinde jakoby se potutelně usmívali producenti Klusák a Remunda. Jeden z nejoriginálnějších českých filmů posledních let si vystačí s málem, ale výsledek předčí očekávání (70%). (09.08.2014)

pro mě velké zklamání a nemůžu dobře hodnotit, i když námět je velmi zajímavý a chvilkami jsem se smál. Největší problém jsem měl s kamerou. Chápu, že se odvolává na Dogma, ale myslím, že bych to nasnímal líp i já. Tak roztřesený obraz a podle mě zbytečně časté přeskakování a zabírání detailů a obličejů jsem snad ještě neviděl. Navíc občasné jakoby artové intermezza mi do toho stylu vůbec neseděly a natahovaly zbytečně film. Od režiséra, co má za sebou už pár filmů jsem prostě stylově čekal víc a opravdu ne takhle amatérsky odvedenou práci, kterou svádí na artovost. Hudební doprovod mi zase tak nepříjemný nebyl a "jeho přátelé" (tedy herci) to zvládli průměrně. Ve výsledku docela nápaditý scénář potápí jeho provedení a zbytečně dlouhá metráž - hodina by stačila až až. Dávám 2* a pokud se Vám líbí současné moderní "umění" mladých, tak si užijete. Pro mě to prostě není. Velká škoda kvůli scénáři, mělo to velkou potenci být hodně dobré. Možná zkusím příště a uvidíme ... a na podruhé ještě větší hrůza a snižuju mé hodnocení jen na jednu hvězdičku. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 //// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 0 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (21.06.2012)