Keep the Lights On
Keep the Lights On
Réžia:
Ira SachsKamera:
Thimios BakatakisHrajú:
Thure Lindhardt, Zachary Booth, Julianne Nicholson, Souleymane Sy Savane, Paprika Steen, Sebastian La Cause, James Bidgood, Justin Reinsilber (viac)Obsahy(1)
Sexuálně otevřený snímek scenáristy a režiséra Iry Sachse je záznamem deset let trvajícího homosexuálního vztahu dokumentaristy Erika Rothmana s drogově závislým právníkem Paulem. Původem dánský filmař Erik pracuje v New Yorku na dokumentárním filmu o Averym Willardovi, důležité postavě umělecké queer komunity 20. století. U svého milence Paula nachází živočišný Erik sexuální i emocionální uspokojení, které je ale střídáno dramatickými propady a roztržkami. Režisér Ira Sachs natočil tento maximálně intimní snímek na základě svých vlastních zkušeností. Hlavní roli rozervaného umělce Erika svěřil dánskému herci Thuremu Lindhardtovi (Útěk do divočiny, Andělé a démoni), pro něhož je to první velká role v americkém filmu. Velkou předností snímku je vynikající práce řeckého kameramana Thimiose Bakatakise, která z filmu činí i živý portrét současného New Yorku. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Videá (2)
Recenzie (20)
Znovu se mlátí prázdná sláma a opět se příběh staví na premise, že homosexuální vztah nemůže mít dlouhého trvání, stejně tak, jako je jeho existence podmíněna drogovými excesy a vydlážděná nevěrou a totálním odcizením se jeden od druhého - to všechno už tu v té či oné podobě bylo a Neodcházej nepřichází s ničím novým. Pár silných momentů se zjeví a onen fakt, že se jedná o režisérovu intimní zpověď film sice na chvilku postaví do lepšího světla, ale ve výsledku se jedná o nemastný a neslaný snímek. ()
Nemam rad pornokrotitelov cokohadov, neznasam ovalne a valcovite predmety v blizkosti mojej velactenej prdele konecniku a zbuznela homoromantika ide mimo mna. Ja viem, ja viem, chyba nie je v gejoch ani v lesbach, oni su uplne normalni, nicim sa nelisia, podla nich jestvuje len jedna laska, nejestvuje hetero a homo verzia, dolezite je ze sa dvaja maju radi a podla nich nezalezi na tom ze su rovnakeho pohlavia, ne, ne. Chyba je jednoznacne v skurvenom odpornom heterosexualnom odpade, ktory odmieta uznat seksualny zivot bukvic za plnohodnotny, odmieta vsetky tie novodobe moderne veci ako zmena pohlavia, vyber pohlavia, pohlavie je len socialny konstrukt, odmieta homosexualne manzelstva a adopcie deti bukvicami 5 % ()
Keep the Lights On musel vyhrát Teddy Award jedině proto, že tuhle cenu dostane i hlavní postava ve filmu. Jinak to nevidím. Nudné, roztahané, nesrozumitelné, splácané. Právník je smažka, co nosí hipster plátěnou tašku, a jeho přítel ukníkaná chudinka, která má filmovou vizi a velké srdce. Příběh rozkladu jednoho vztahu. A dál? Nic. Dialogy žádný zázrak, zpracování nijaké. Tady se ukazuje, jak vyčůraná queer kinematografie může být. Kdyby byl tenhle snímek o muži a ženě, producenta bude hledat těžko, protože nic nového nepřináší, leda vás vyděsí, když zjistíte, že utrpení jednoho vztahu může trvat málem deset let (a stejně se nic moc nevyřeší). Od filmu očekávám originalitu, pokud to není zrovna blockbuster, tady jsem na ni čekal marně. ()
Závislák a (v jistých momentech) slečinka se "potkají" přes určitou linku, aby posléze spolu zahájili velmi komplikovaný vztah trvající přes neuvěřitelných 9 let. A proč neuvěřitelných? Já se jen divila, že mu to pořád procházelo. I když kdo ví, možná že ta láska opravdu hory přenáší a dokáže ignorovat víc než obvykle. Přiznám se, že na mě tam bylo až moc intimních scén (ale zároveň mě pobavila scéna, kde si Erik jen tak mimochodem přisedne na postel, kde se právě odehrává...něco). Ale třeba to bylo tím, že to byl zase po delší době queer film. Rozhodně to ale nebylo pobuřující. No a konec? Dopadlo to tak, jak mělo, tak jsem ráda aspoň za ten důstojný konec. Možná ten komentář nevyzněl tak, jak jsem chtěla, takže to ještě jednou shrnu: líbilo se mi, ale jen kvůli tomu, že hlavními hrdiny jsou muži, tak nemůžu dát více, když je to takové milé, ale průměrné drama o jednom obyčejném vztahu. :) ()
Po dvou dnech je porovnávání viděných filmů nemístné, nicméně i tak si neodpustím poznámku, že je Neodcházej zatím asi nejlepším filmem, který jsem letos ve Varech viděla. Nabízí totiž jistou esenci upřímnosti, jistou dávku režisérské zručnosti a herecké odvahy i jistý nádech lehkosti, s jakou se to vše sleduje. Příjemná kamera a vhodně vybraná hudba pak už jen celý zážitek dokresluje. [47th Karlovy Vary International Film Festival] ()
Reklama