Bukk

Ani samotná legenda mě nijak zvlášť nezasáhla, takže když jsem si pustila filmové zpracování, mý už tak ne moc velký nadšení kleslo ještě níž. Co to jako mělo být!? Morholt manželem? Eww. A žádný drak? Zklámání.

Přiznejme si to. Jít na tomhle a vidět to se skupinkou dalších, dejme tomu, odvážlivců mohlo dopadnout mnohem hůř. V podstatě je to takový veřejný sledování porna a říkat tomu nějak jinak by bylo zavádějící. Pár řečiček okolo, ale jinak teda nic moc. A tak tedy něco takového vůbec hodnotit, toť otázka. Těsně před tím jsem někde četla, že tam jsou prý hezky zakomponované hry se světlem. No ještě že mi to bylo sděleno, jinak nevím, co zajímavějšího by se za ty 2 hodiny mohlo odehrát.

Představa, že každý den jen od rána do večera vařím, je přímo úděsná myšlence, že bez cukru se snad dožiju nesmrtelnosti. Proč se do všeho tahají děcka? Nemyslím tím do toho, co si doma kdo jí, ale do těch různých kampaní, to pro mě vždycky byl fakt nehorázný podraz a prvoplán na to, jak dojmout a dostat lidi. Jestli se někomu po tomhle změnil život, z mýho nabytýho dojmu bych teda řekla, že absolutně ne. Ono to v tom filmu je všechno tak over the top, že to snad ani nejde brát vážně. Škoda.

Večer plný smíchy se za břicho popadajícího Zdendy Pohlreicha a výherců, ze kterých by sázkařský společnosti měly radost.

Absolutně. Nemám. Slov. Hned po skončení jsem měla chuť jít něco rozbít, takový zklamání se jen tak nevidí. I když od těch dvou skřetů jsem vážně nic nečekala, ty bych vysadila někde na v pustině a nechala tam, dokud na ně všichni nezapomenou. A tím myslím úplně všichni, protože i když to většina asi už dávno udělala, nějakej mamlas si vzpomněl a voila, byli tady a jejich šance na nějaké fun and awkward rozhovory v mezičase dotáhly tenhle ročník k naprostě dokonalýmu failu. Nikdy bych nevěřila, že to řeknu, ale i ti Čeští lvi byli zábavnější a to zábavní nebyli. Takže teď mý osobní lowlights, který mě svým zoufalstvím přesvědčili aspoň o té jedné nicotné hvězdě: Kim se svým "I want everybody to stand up." (a herd effect following). Kanye a niggaz se svým velmi korektním whateverhewasdoing. To varování o obsahu tam snad ani dávat nemuseli, z mutování by měli dostat medál. První a poslední vystoupení. Simon. V podstatě všechny ty international ocenění. Jimmy a ticho. A 1D. Why. Just tell me why. Všichni ti strašně moc důležití lidé, kterým se děkovalo. A teď teda aspoň něco, co mi nelezlo krkem. Dan and Phil. Oni prostě jen byli youtube personalities jakými vždycky jsou, a tak na svém místě bylo aspoň něco, žádný rádoby něco fancy or funny. Jen oni. A Wilson.

Jak si někdy ani nevšimnu, že už přes půl hodiny nikdo ve filmu nepromluví a vůbec mi to nevadí, tady by mi možná nějaký ten dialog navíc naopak vůbec neuškodil. Zase je to jeden z těch případů, kdy samotný příběh (i když je based on a true story) zdaleka nepokryje tu stopáž a ta výplň to taky nezachrání. K tý bych chtěla jen říct, že jakkoli krásné okolí to bylo, víc obvious to udělat fakt nemohli. Takže za mě se bouře opravdu nekonala. Snad jen ještě dodám - za dobrotu na žebrotu tady platí dvojnásob. Lust/love umí pobláznit, né že né.

Hodněkrát jsem si říkala, jestli už teda náhodou nemám někdy v týhle chvíli brečet. Protože těch heartbreaking situací snad nespočítám ani když zapojím všechny své prsty. Ale i když se mě to všechno dění ve filmu nijak zvlášť nedotklo, snahu podat zase jednou příběh zdánlivě obyčejných lidí s obyčejnými problémy (protože -surprise!- je každý má a to že to možná je malinko over-the-top, filmy nejsou dokumenty a ani ty nemají zrovna tendenci uvádět všecko na pravou míru) vítám a tam, kde mě film lehce zklamává (v podstatě veškeré dějové bokovky), tak mi to soundtrack bohatě vynahrazuje.

Matt je pašák a být blázen mu sedí. Taková jednohubka, která hodně lidem ukáže, na co se příště vymluvit. Řvát smíchem není prioritou, rozhodně tomu nechybí lehkost a taková ta barevnost, která vesměs podtrhuje to vyznění a že se tady na drama opravdu nehraje. A Love actually moment? Hezká vzpomínka.

Takže překvapení se opět nekonalo. Co naplat. Vlastně jediný důvod k tomu, že to do toho rána člověk vydrží je zvědavost a naděje, no co kdyby to náhodou nebylo tak obvious. A vystoupení. Letos nejvíc zaválela tahle trojka, i když teda žádnej velkej válec to zas nebyl a za nejvíc zbytečný vystoupení Grammy goes to... Madonna. Ugh, ona bude i na Brits, no potěš. A zase se musím ptát, proč jsou všichni tak udělaný z Queen B. (a co se Dany Hábové týče, tak jako vždy opět skvělá)

Samozřejmě, že to bylo dobrý a napětí by se dalo krájet a pak ten pes...ale kdesi se vytratilo takové to vnitřní znechucení, které by se někde mělo objevit, aby pak ten závěr dosáhl jiných rozměrů a hlavně něco/někdo mnohem více negativně působícího, po čem by člověk měl chuť hodit kamenem. Protože mít film založený na skutečných událostech a cítit lhostejnost? To k sobě moc nejde.