Bukk

No takže co k tomu říct. Po prvním díle jsem nadmíru spokojená, protože jsem během toho stihla dělat věci jinačí a tak mě teď čas už nijak netlačí...no prostě jde vidět, že se snažíme někam z té propasti plné otupujících seriálů nějak dostat, ale nikdo pořád neví, jak na to. Nechám se překvapit dalším vývojem, ale ty rozhovory občas člověka nutily ihned opustit místnost. Ach jo.

To je něco tak krásnýho vidět po několika mých celkem občas depresivních seriálech takovou lehkou chuťovku, která prostě pobaví svým zvláštním awkward způsobem (což mi připomíná, jak se Josh zmínil, že prvně nechápal, proč lidi používají s jeho seriálem slovo awkward, když pro něj to jsou věci ze života, tedy normální :D). Fakt jsem teď celá rozjařená jak to tu píšu, když si na to vzpomenu.A Wade mi fakt připomíná Hugh Granta. Je to dobře? A v půlce druhé sezóny můžu říct, že jsem zase totálně v tom, to jak si John píše roli, aby mohl líbat cool guys, snad zatím nejvtipnější díl sérié s křídly, mámina story line...Ohhhhh a teďkom jsme u třetí série. A první díl byl fakt tak moc relatable a zabijácký, až teď mi dochází, jak takovej seriál člověku prostě chybí.

Je od nich pěkné, že na Jamese tak myslí. :D Nikdy mě ty vymakané káry zas tak nebraly, ale tohleto nevtíravé představení jedněch z nej-lepších/zajímavějších aut prostě člověku přijdu po chuti. Oni se prostě v dnešním světě neztratí a dokážou udělat bordel všude. Prostě jak Jeremy někde zmínil, když vzpomínal na samou špínu a promočený polštář někde v Himalájích - tenhle díl je o tom, jaké by to bylo jet v superautech a žít v luxusu (spaní ve stanech? v žádném případě, pěkně předražené hotely, o to tu jde!) na cestě z Venice do jižní Francie. No suffering guaranteed. Well...a bit.

Snad jediný člověk, který mi z britského osazenstva chybí, je James McAvoy, protože tady tenhle Steve mi prostě moc nesedl. Ale zase se hodí k Fioně. A když už jsem u těch postav, tak jednoznačně nejvíc mě baví linka Ian(a) (a ne, není to jen proto, že je zrzek :D - i když tím sympatie znásobuje). Jo a bez Lipa, to by nejspíš seriál spadl o hodně níž. Co se tedy jej samotného týče, seriálu myslím, tak hození si jej do oblíbených by mělo říct vše podstatné ne? Potenciál rozjetých příběhů je s každou sérií větší a vše prostě padne. Čtvrtá série se rozjela božsky, nenapodobitelné postavy a Carl! Když jsem psala o tom, že mám oblíbené dějové linky, tak teď se rozdíly maximálně smazávají a těším se, jak to letos dopadne.

Tíživé. Co tedy bude dál? Výtku snad mám k tomu, že ten závěr mi Francis přišel kapku mimo něj. Což bych moc nepředpokládala k jeho postavě a tak mi to trochu vadilo. Možná záměr, ale pro mě spíš chyba a nepozornost.

Nevím, jestli je to vůbec možné, ale tak trochu jsou teď tři hodiny ráno a od pozdního odpoledne jsem se neodtrhla od tohohle seriálu. Zajímalo by mě, jestli by se o tomhle počinu mluvilo stejně tak moc, kdyby tam nebyla ta věc s výzkumem. Ty postavy....tak dobře napsané a zahrané, to jsem fakt dlouho nezažila. Je mi fakt líto, že jsem se poprvé s Lizzy setkala teprve nedávno se Save the Date a teď si to tady pěkně nakráčí do seriálu minulého roku. V každém díle tolik emocí, to je hrozný vážně.

Nebudu sice hodnotit po prvních dvou dílech, když mám 5 před sebou, ale prozatím je to velmi slibné (i ve zbylých dílech tomu nebylo jinak) a upřímně jsem se nad sebou musela zamyslet. To přece není možné! Všichni jsou rozkošní a to možná dělá MCHJ tak oblíbeným formátem, když navíc začnou vykládat co zrovna budou připravovat, tak vážně nejeden nechápe, kde to sakra ty vědomosti nabrali a jak dokážou zacházet s jednotlivými ingrediencemi. Je fajn vidět porotce jako milé rádce, kdy se snaží i ne moc dobré jídlo obkecat tak, aby to ty děti nerozházelo.

Dost váhám, jestli si to opravdu zaslouží 5 hvězd...uvidím po dokoukání všech dílů. Z toho co jsem zatím stihla, tak mi to vychází jako naprosto senzační "tragi"komedie, která řeže zatáčky s plynem na podlaze, dá-li se to tak nazvat. Další dilema nastává při tom, jestli si Kenny zaslouží náš soucit nebo naopak, aby mu bylo sráno na hlavu ještě víc. Každopádně prozatím jeden z nejlepších pokusů o nekompromisní nářez na obrazovkách televize.

Tak dobře se člověk zasměje u "šokujících odhalení" málokdy. Občas se divím, že to Nev a ten druhej vydrží tam s těmi lidmi sedět a nehnout brvou, protože některé příběhy, to se jen tak nevidí. Prostě psát si s člověkem, kterého jsme nikdy neviděli, jasně, stává se. Ale plánovat si svatbu, mít doma svatební časopisy (jen jeden příklad za všechny) a NIKDY se nevidět aspoň přes skype a žít jen z pár neaktualizovaných fotek, to jako nééé. Kdyby aspoň ty story těch fakerů byly trochu normální, ale ježiš marjá to je jeden dokonalec vedle druhýho, někdo i s tragickým příběhem (jak jinak). No abych to nenatahovala, sranda jak má být. A ne, líto mi těch lidí fakt není.

V tuto chvíli jediný pořad na českých stanicích, o který když přijdu, tak si ho vyhledám, abych se podívala. Což je vlastně úspěch samo o sobě. Zatím nejsuverénnější návrat ke Kuřeti byl skvělý, jde vidět, že Zdenda opravdu některým lidem dokázala ukázat správný směr nebo aspoň rozšířit povědomí o takhle rodinných podnicích.