Bukk

Co se stane, když si pozvete domů nezkrotnou sex worker? Tenhle film. A jaký ten film je? Zbytečný. Táhlé, bez většího dopadu na diváka. Žádná energie. Úplný velký nic.

Taková ta správná nálož podivný roztomilosti a ukázky toho, jak svět běžně funguje.

Po druhým zhlédnutí jsem zase o krok blíž k udělení plnýho počtu. Bo je mladej, inovativní a od minulýho vystoupení se zase o pěknej kus posunul. Jo, získávat si diváky songy je na hranici hodně lacinýho manipulování (a především "Repeat stuff" mi přijde jako hodně obligatorní vsuvka), přesto to funguje nad míru dobře a je to hravé, "nic není náhoda" a fakticky samostatný hodnocení by si zasloužil ten konec. If Jesus can walk on water, can he swim on land?.

No jasně, že na plátně žádný představení nepůsobí stejně jako když se to vidí live, ale sakra tohle je prostě naprostá klasa a za mě jakožto člověka, který moc hudebně laděnýmu divadlu neholduje, je právě ta hudební stránka to, co dokáže i skrz tu televizi způsobit nával emocí. I po těch letech.

Jarda Dušek si pořídil v podstatě takový druhý obývák, kam čas od času zavítají jeho přátelé, kolegové nebo prostě jen lidi, kteří ho nějakým způsobem osloví. Z toho přece musí vzniknout nevídaná podívaná! A i již mnohokrát na první pohled probrané téma (např. autismus) si díky jeho upřímnému zájmu a formy uvádění a povídání si získá každého, komu nevadí jiný úhly pohledu. A díl o smrti? Much wow.

Skoro nezaujatě jsem si to pustila jakože teda třeba mi to objasní, proč ji ty holky tak žerou. A pár kluků samozřejmě. A teď můžu zcela zaujatě říct, že teda nemám žádný logický vysvětlení. Teda ne že bych něco vůbec čekala od něčeho, co je vyprodukované MTV, ale říct, že nikdo nevidí, kolik práce za tím je, že se nechová jako všichni ostatní...oh jeez to tu vážně teda ještě nebylo. A ono to už dokonce má nástupkyni.

To je tak, když se sejde parta chlapáků, kteří se rozhodnou zavzpomínat na nejlepší léta svýho života a vlastně takový málo stačí k tomu, aby se dojal jak divák, tak i sami aktéři. K tomu se přidají dobový záběry a i když tu atmosféru nikdy ani z poloviny film vystihnout nedokáže, tak ten kus historie bude stále žít a jak sami říkali, je ne moc zrovna pravděpodobný, že skupinka kluků, co se znaj od i od dvanácti spolu někdy něco takovýho zažijí. Z jedné recenze: "The Class of 92, a documentary about a group of Manchester United players, is probably the greatest film about male friendship since Stand by Me." Možná na tom něco bude...

Jestli jsem něco o tohohle očekávala, tak to byl aspoň jeden blonďatej frajer. Což se mi taky potvrdilo. Protože bez někoho takovýho by to nebylo ono. Co se samotnýho filmu týče, ta banda rozpustilých korejských důchodců mi naprosto sedla. Jak se Mal-Soon proměnila, kdežto ve svý starší podobě jsem ji ty neustálý výčitky a narážky žrala, svým chováním jako pískle mě akorát štvala, ale to tý herečce musím nechat - rozená bábinka. Stejně nejvíc si to dával dědek, když zjistil, jak to všechno doopravdy je a scény s ním naprosto priceless. No co dodat - komedie jak vyšitá a k tomu dostanete pár tipů, jak randit s babičkami.

To si takhle přijde chlap obhlídnout nějaký ty auta a když se do jednoho nasouká, tak zjistí, že ono to mluví a guess what...ten hlas který na to na něj spustí není nic méně obyčejnýho než jeho "převtělená" matka! Kdyby aspoň ty fóry byly z části tak debilní a zoufalé jako celý ten nápad, tak by to možná aji fungovalo líp. Takhle je to hodně podprůměrné psycho, kterýmu sice nelze odepřít ehm...něco jako nápaditost, ale tím to končí.

Queer Duck, he's intellectual. Queer Duck, he's homosexual. Please don't think that he's perverse, he's the patient's favourite male nurse. He's okay, he's just fey, cause he's openly gay He's a truly queer, Queer Duck, Queer Duck!__________Ne vážně ta znělka je něco tak božího, jak jen může být. A taky vlastně vypovídá o čem to celý je. O to větším překvapením se může zdát fakt, že to v tý televizi fakt jednu dobu běželo. Nehodnotitelné.