Jara.Cimrman.jr

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák.

Od legálního politického uplácení do nápravného zařízení vede většinou nekonečná cesta. Proto mne potěšil příběh lobbisty, který tuto cestu zdárně zdolal a veřejně doufám, že ho všichni podobní vyžírači státních rozpočtů budou brzy následovat. Jako film mne to však nijak zvlášť nepřesvědčilo, neboť jediným nezapomenutelným okamžikem pro mne bylo Abramoffovo alternativní obvinění vyšetřovací komise. Ale jsem rád, že se tento příběh mohl dostat do povědomí lidí s minimálním historickým zpožděním.

Podivný snímek, který začíná zběsilým nastupováním do vlaku, končí zběsilým nastupováním do vlaku a mezitím se nestane vůbec nic. Zdejší odborníci mne oblažili důvody, proč bych měl tento film milovat, ale moje snaživé oko nic pozitivního nevykoukalo a pouze neustále znuděně usínalo.

Zub času si nemilosrdně zahlodal na tomto loupežnickém kousku, ve kterém lupiči takřka nevyužívají pobavených rukojmích a poldové zběsile tasí kolty při každém mírovém jednání. Když jsem snímek v dávné minulosti poprvé zaznamenal, tak si mne naprosto získal, ale po mnoha letech se mi líbil maximálně na tři hvězdy, takže tu čtvrtou k hodnocení musela přikutálet paní nostalgie.

Klasická romantická komedie, ve které stojí "pravé" lásce v cestě cosi zrzavého, pyšnícího se titulem vévoda, disponujícího silou cca. tří medvědů a vlastnícího vybavení, které se i v bezvětří líně pohupuje od jednoho kolena k druhému. O nějak mimořádně vtipnou záležitost se sice nejedná, ale zábavné okamžiky, jakými jsou nepříliš úspěšné zesměšňování Skota při basketu či vrh stromem do dálky, si rozhodně budu pamatovat.

Poměrně povedená vztahovka obsahující tolik mnou prožitých životních zkušeností, že bych musel být daleko větším duševním masochistou, abych se u toho uvolnil.

Ohraná výcviková písnička se zaseknutým refrénem a nekonečnou koncovkou, která je tím lepší, čím méně podobných snímků divák viděl.

"Ženské srdce je hluboký oceán plný tajemství." Ó jak já jsem malý. Tak malinký, že jsem jen s velkou pokorou nasedl na tu ohromnou loď obtěžkanou tak gigantickými emocemi, že jsem jim jen těžko mohl uvěřit. V mém malém světě zkrátka dávám přednost snímkům méně tlačícím na zamilovanou pilu a slzné kanálky.

Být bílý, štíhlý a bohatý, tak bych se za sebe u tohoto protirasistického muzikálu musel trošku stydět. Naštěstí jsem již úspěšně načal druhou stovku kilogramů a tak mohu s klidem prohlásit, že mě na této rozjuchané zábavě baví v podstatě všechno - Travoltovy rozvlněné špeky, Marsdenovo cenění ultrabílého chrupu, Walkenovy ptákoviny i krásná zlotřilost Michelle Pfeiffer.

Každý zasloužilý polda by měl před odchodem do důchodu zastřelit pár zmetků, aby se světu lépe dýchalo a stát ušetřil nějakou tu kačku na výsluhách. Takový námět mě zaujal a ani provedení mi nepřipadlo zdaleka tak mizerné, jak zdejší komentáře napovídají.