Jara.Cimrman.jr

Velmi zajímavý nápad poměrně zdařile zabitý amatérským zpracováním. Navíc musím "vyzdvihnout" oficiální text distributora, který vtipně prozrazuje 99% děje a 100% motivace, čímž ztrácí smysl se na tento snímek dívat. Děkuji tímto prozřetelnosti, že mi, ve své neskonalé moudrosti, neumožnila dopředu si tento text přečíst.

Konverzační vztahovka, v níž staromládenecký ženáč usiluje o telecí krásku, které imponuje soused zabalený pouze v ručníku, jež prožil dlouhou noc s čerstvě rozkvetlou zubařovou seržantkou, která však miluje svého chlebodárce i jeho tři imaginární děti. Že je to poněkud nepřehledné? Ale to jen tak vypadá. Je to skvělý film, který s nadhledem poukazuje na to, co jedna malá lež dokáže natropit, když se ústřední donchuán statečně nedokáže přiznat.

"Tak se mi zdá, Carlucci, že každému cizinci, který umřel v Itálii, muselo rupnout v kouli." Americkej pohled na Itálii se z počátku vtipně zaměřil na nekonečný polední pauzy, šílený řidiče motorizovanejch posouvátek i mafiánský praktiky, ale pak TO přišlo a seriózní Wendell Ambruster junior se proměnil v hambatýho Vildu tokajícího při východu slunce. Moc mě potěšilo pozitivní ladění snímku, nádherný scenérie, mazlivá hudba a pevně věřím tomu, že někdy potkám hotelovýho ředitele podobnýho Carluccimu, protože za podobnej servis bych si velmi rád připlatil. Carlucci je zkrátka zábavnej borec, ale není na to sám, protože precizně razítkující koroner je dokonalej, tančící baron Von Schmetterling zase inspirativní a spěchající diplomat J. J. Blodgett báječně rafinovanej. S takovou sestavou je radost smilnit.

"Když střílí konzument Kolalokovy limonády, netřeba volat lékaře." Vždycky si rád oblíknu teplý prádlo, usednu do baru, kde houstne dým, dám si cloumáka, zaplatím za něj mexickej dolar o velikosti kakaový skvrny a mrknu na plátno, kde právě probíhá nelítostnej souboj bílobílýho dobra s černočerným zlem, ve kterým kultovní hlášky létají vzduchem rychleji, než kulky ze Smith and Wessonů - samozřejmě zavěšenejch proklatě nízko. Bavilo mě to jako malýho a jelikož již několik destiletí odmítám dospět, tak mě to baví dál.

Italian Job mne zklamal zejména proto, že jsem se na něj docela těšil. Režisér Collinson se patrně pokusil natočil vtipný akční snímek, ale nepodařilo se mu provázat akci s humorem. Takže snímek je chvíli pohodový, pak ukrutně zvážní a tak pořád dokola. Alpské silnice a vozový park sice leccos zachraňují, ale obě hlavní skupiny (lupiči i mafie) mi dost připomínaly soubory uprchlíků z ústavu pro mentálně postižené a navíc se stále nemohu rozhodnout, zda závěrečná scéna byla geniální nebo debilní.

"Hromnice kdysi v tomhle městě něco znamenaly. Dřív toho sviště vytáhli z nory a snědli." Tak kolikátého to dneska máme? 2. 2.? To je stejně jako včera. Co mám dělat? Dělej si co chceš, Phile. Něco se nauč, pořádně se najez, někoho osoulož, zabij kolegu meteorologa sviště, pořádně chlastej, zabij sebe, něco ukradni nebo cokoli jiného. Mě to bude vždycky bavit.

Ned Ravine nevypadá tak hloupý jaký je, alespoň to tedy tvrdí. Vždyť aplikuje v praxi kamikaze kamasutru, v poklidu zvládá čelní střety s ženskou logikou, ladně odolává pokusům o ukončení jeho života a dokáže u soudu obhájit každého delikventa, kterého předtím zatknul. Já se s ním vždy bavím pětihvězdičkově a to až do chvíle, kdy se jedna z nejlepších parodií naprosto idotsky mění chvíli před koncem v trapný thriller. Nechápu, nerozumím a včas vypínám.

Zamilovaný politik nehodlal respektovat upgradeovaný plán božího šéfa a já jsem se u této matrixovské romantiky docela dobře pobavil. Mé detektivní oko samozřejmě spolehlivě zaznamenalo krádeže ingrediencí z úspěšných filmových kousků, ale k dobru snímku je třeba poznamenat, že z nich šéfkuchař Nolfi ukuchtil velmi slušnou potravu.

"Jedeme dál, Wayne. Jedeme dál, Garthe. Waynův svět, Waynův svět, nejlepší, k sežrání." Komu by se mohlo líbit ulítlé řádění dvou nevybouřených sklepních puberťáků? Leda snad přerostlému dítěti a tím parně navždy zůstanu. Já s nimi chci v autě zpívat Bohémskou rapsodii, vymýšlet kraviny ve studiu, zamilovat se do Cassandry, poslechnou si krvavé vzdechy manažéra Glenna i hrát hokej přímo na silnici. A když si vzpomenu, jak tehdy aktuální fórek s Terminátorem položil na záda celé kino, tak s hodnocením prostě nemůžu jít níž.

Průměrná romantická komedie postavená na originálním nápadu, za což slavnostně uděluji třetí hvězdu. Jinak to totiž není žádný zázrak ani ve své váhové kategorii, neboť jediné jiskření jsem zaznamenal mezi sestrami a ty samy sebe evidentně nehledaly.