Jara.Cimrman.jr

"Shromažďuju informace, aby vláda mohla britský lid ochraňovat. A nikoli proto, aby mu mohla lhát, jak se teď děje." Když jsem poprvé uviděl animaci kamionů a vlaků, o nichž Džordž Dabljů Křoví zaníceně plácal, že si v nich Saddám po Iráku přesouvá zbraně hromadnýho ničení, tak jsem se smíchy neudržel. Tehdy jsem nevěřil tomu, že tenhle idiot dokáže rozpoutat nesmyslnou válku, zabije spousty lidí a americký ovce ho znovu poslušně zvolí do úřadu. Leč stalo se. Od tý doby už nepodceňuju míru manipulovatelnosti s veřejným míněním. Ovšem až z tohoto snímku jsem se dozvěděl, že jedna odhodlaná dáma se pokusila v Anglii zabránit vypuknutí války. Byl to sice boj s větrnými mlýny, ale moje uznání rozhodně má. Bylo to hodně zajímavý a ještě dlouho mi z toho bude na zvracení. Ať žije mír!

"Kdo bude sčítat hlasy při hlasování o tom, kdo bude sčítat hlasy?" Každá domovní schůze je sbírkou absurdit a tohle byla taková komorní bestofka. Prostě bylo to dokonalý a v podstatě všichni vlastníci by si zasloužili výbuch plynu v domě, ránu prožraným trámem do palice a následný udušení stanovama SVJ. No jo, prostě mě vtáhli do děje a probudili ve mě touhu zabíjet. To jim neodpustím, už to nechci nikdy vidět a po vzoru pana Švece hlasuju vždycky PRO.

"Tenhle život mi moc nevyšel." Tak snad ten příští bude o něco lepší, Pepo. Musím se přiznat, že jsem se moc nebavil, spíš jsem trpěl s hlavním nehrdinou a při bilancování svýho života jsem bohužel našel několik styčnejch bodů. Depresi jsem však hravě překonal ujištěním, že dneska už jsem chlapák a podobný faux pasy už se mi nemůžou stát. Tím jsem získal nad Pepou výraznou převahu a nemusel jsem ho hodit do odpadu. Raději na něj hned zapomínám a jdu si užívat svůj báječnej život, ve kterým mi žena slouží, děti plní moje skrytý přání a pes mi nosí pantofle. Jó, to je realita. Teda přibližně.