Jara.Cimrman.jr

Americká krása je velmi nebezpečný film pro rodiny, ve kterých ve stínu pantofle žije pokrčený tvor podobný Lesterovi Burnhamovi - muž vlastnící jedinou věc a to krizi středního věku. Po zhlédnutí tohoto snímku by se totiž mohl narovnat, vykašlat se na potřeby rodiny a začít si užívat života. I já začínám pociťovat sílu, vylézám ze své ulity, vrhám suverénní pohled na manželku a hrdě odcházím žít. Večer se zase pokorně vrátím, ale jak říkám, je to nebezpečný film.

"Já jsem jeden z těch, co vypadají vždycky podezřele." Kdepak Normane. Ty vůbec nevypadáš podezřele, takže kdyby mne nějaká sympatická slečna s kradenými penězi požádala o úkryt, tak Batesův motel mohu jenom doporučit. Ty i matka se totiž umíte o hosty postarat tak dokonale, že vám z toho ubývají koupelnový závěsy. Já se tedy přiznám, že mě Psycho nevyděsilo k smrti ani napoprvé, při reprízách mě chvílemi i trošku nudilo, ale ten Normanův závěrečnej úsměv je prostě dokonalej.

"Lůno ženy je brána do pekla." Snímek je to skvělý, hodně působivý, jen té deprese je na můj vkus trochu moc. Nicméně naši moudří, spravedliví a rozhodně neúplatní politici se na něj měli podívat dřív, než vrátili církvím její poctivě nakradený majetek ... a pro jistotu, aby je v poslaneckém klubu nenavštívil nějaký potomek inkvizitora Bobliga, vrátili i něco navíc. Díky, elito národa.

"Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil." Já si s čerty zažertuju rád, protože kaprál, kníže a Lucifer jsou naprosto dokonalí a proto mi zase až tak moc nevadí skutečnost, že zástupci dobra nemají příliš velký charisma, není s nimi tolik srandy a neštítí se peněz. Nikdo zkrátka není dokonalej, ani tato pohádka, ale na vánoce ji pravidelně řadím jako chod mezi oříšky, cukroví a řízky ze zlatýho prasete. A nyní jdu uchopit nejjasnější brk ...

""Federální agenti sledovali Nickyho tak dlouho, až jim došel benzin." Nějaký ten fórek se v ruletě občas objevil, ale jinak se Capo di tutti capi Scorsese tradičně vykašlal na mé filmové choutky a aby mě naštval, tak vytvořil film, který milují všichni ostatní a já v něm tu auru výjimečnosti nedokážu objevit. Mě totiž mafiánské praktiky nikdy nijak zvlášť nezpříjemňovaly život, komentování děje přes rozhovory postav mi připadalo poněkud nepřehledné a za obětování tří hodin svého života jsem očekával mimořádný zážitek. Ten se nedostavil, i když jsem ho toužebně vyhlížel - tedy minimálně ve formě sexu s Ginger.

"Pokoušíte se ze mne něco dostat, agente Kujane?" Obvyklí podezřelí mě věrně doprovázejí mým filmovým životem. Oni mi ukázali, jak velký může být rozdíl mezi viděným, slyšeným a pravdou. Oni se po více než dvaceti projekcích proměnili z komplikovaně napínavého thrilleru ve výtečnou komedii. A to jen na základě drobných detailů, které v průběhu let pozvolna vyplouvají na povrch. Stojí za to se s tímto snímkem pomazlit, občas si ho promítnout před očima a nechat ho, ať si se mnou hraje.

Zajímavé nahlédnutí do života těch, jejichž život tepe v rytmu hromadění majetku a kteří svým pózerstvím nadšeně dávají najevo svou duševní zaostalost.

"Můžes si to tady rozdávat s mou ženou, když ona chce, můžeš sedět na jejím gauči, když to dovolí, ale nebudeš kurva čumět na mou televizi!" Člověk musí mít jasně srovnaný priority a to tady polda Vincent i zloděj Neil mají. Oba jsou sice mizerní partneři, ale houževnatí profíci a jejich souboj považuju za nejlepší ve svým oboru. Já při něm totiž upřímně fandím poldovi, aby chytil zloděje a zároveň zloději, aby prchnul poldovi a to se mi obvykle nestává.

Obvykle s vlky netančím, ale pokud bych si měl vybrat mezi opětovným sledováním Costnerova veledíla a tancem s vlčí smečkou, tak se dobrovolně vrhnu do nekoordinovaných vibrací svého těla. Adrenalin u mne totiž vždy hravě vítězil nad nudou a hlavně by to netrvalo tak dlouho.

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci.