Jara.Cimrman.jr

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění.

"Ty mě nezabiješ z nějakého pokřiveného smyslu pro spravedlnost a já tě nezabiju, protože na to je s tebou moc velká zábava." Nolan si svého Temného rytíře vymazlil do podoby, která uspokojí i přísně kritické oko. Já jsem netopýrovy eskapády nikdy moc neprožíval, ale tenhle příběh je příjemně promyšlený, skvěle zahraný a disponuje i dostatečným množstvím efektům, které musí uspokojit i diváka odmítajícího přemítat nad netriviálním dějem. Sice nevlastním řidičský průkaz na skupinu A, ale další projížďku na Batmanově nabušené motorce rozhodně nehodlám odmítnout.

"Na světě je 9 milionů teroristů a já zabiju zrovna toho, kterej má menší nohu než moje sestra." S pistolí v ruce, sarkasmem v ústech a dotěrností v genech se John McClane rozhodl překazit rafinovaný obchod poctivým teroristickým obchodníkům. Tak vítej, Johne, a veselé vánoce. Rád tě kdykoli znovu uvidím - třeba na letišti, v ulicích New Yorku, v kybernetickém neznámu nebo třeba v Černobylu. Všude nám bude fajn.

"Já ti neublížím. Jenom ti vymlátím mozek z hlavy." Rodinka Torranceových potkává v opuštěném horském hotelu zástupy lidí. Že by tu něco nehrálo? Neměl bych se už začít bát? Asi ano, ale když já to moc neumím. Nicméně Torrancova proměna vyrovnaného muže toužícího po klidu v šíleného mlátiče sekerou se mi líbila tak moc, že zbytek osazenstva si u mě ani neškrtl. Tedy kromě pana Kubricka, který si u mě škrtne vždycky.

"I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále." Průmyslovka pro starši a pokročilé nikdy nemohla mít lepší zasedací pořádek, než který byl naservírován pány Lipským, Svěrákem a Smoljakem. Co na tom, že Hliník je stále nepřítomen, Mareček se ke svému jménu nehlásí, Plha toho Vergilia v originále nikdy nedá, Kroupa bude neúspěšně bít hlavou o mříže, Hujer meteleskum bleskum a Šlajs s Tučkem nikdy nedospějí. Mně bylo mezi zarputile memorujícími pracovníky vždycky skvěle.

"Kladete příliš velké nároky na královské ucho." Jako zasloužilý kulturní barbar, který se při pouhém vyslovení slova OPERA mění v psychopata, jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal. Po několika přípravných terapeutických sezeních a mobilizaci svých psychických sil, jsem ty tři hodiny přežil snad jen silou vůle. Při operním vřeštění jsem totiž pociťoval potřebu užít nějaké uklidňující pilulky, ale skvělé střety génia se snaživcem mi leccos vynahradily.

"Vy nechápete, s čím máte co do činění. Je to dokonalý organismus. Jeho dokonalosti se může vyrovnat jenom jeho zrůdnost." Atmosféra nahuštěná k prasknutí i koncentrovaná hrůza z neznámého jsou již jen dávnou vzpomínkou na prehistorickou návštěvu kina. Nemám odvahu se mrknout k vetřelci na další návštěvu, protože se bojím ... moc se bojím, že už ztratil svou sílu a já si ho chci pamatovat takového, jako když na mě poprvé vycenil tesáky.

"Mrtvola si peníze neužije. Útočit na bitevní stanici může jenom šílenec." Když se přede mnou poprvé rozsvítily světelné meče, tak jsem z toho měl radost jako malý kluk. Možná to bylo tím, že jsem tehdy byl malý kluk, ale to je pouze spekulace. Prostě jsem hned měl rád naivního Luka, praktického Hana, dědu Kenobiho i obě žvatlající plechovky a nesnášel jsem účes princezny Lei. To všechno mi zůstalo až do chvíle, kdy se Epizoda I změnila v Epizodu IV, legenda se změnila ve stroj na peníze a začal jí unikat smysl někam do hyperprostoru.

"Možná, že jsi nesledoval poslední události, ale dostali jsme na prdel, kámo." Atmosféra strachu z neviděnýho přerostla ve strach z viděnýho. Tak to mám rád. Za každým rokem totiž klapou hladový čelisti, mariňáci si nemohou stěžovat na nedostatek terčů a troufalá snaha o přežití nápadně připomíná skvělej akční nářez, kterej mě dokáže kdykoli uspokojit. A kdysi v kině jsem se jednou dokonce i leknul. Nekecám. Fakt.

Fantasy knihy nečtu, v cizích světech se necítím moc dobře a ve velkém množství namaskovaných postav se snadno ztrácím, takže se nelze divit, že jsem si desetihodinovou cestu z bodu A do bodu B příliš neužil. Přesto ani na chvíli nepochybuji o velkoleposti viděného, jen na to nejsem ten správný divák.