Amadeus

Marná sláva, jako Mozartova biografie by po faktické stránce Amadeus propadl, ale Formanovi šlo o něco zcela jiného nežli o historickými fakty podložený snímek ze života génia. Jeho Amadeus je strhujícím příběhem konfliktu výjimečnosti a průměrnosti, dokonalou typologií takového střetu, který bohužel probíhá vždy podobně nehledě na dobu a místo. Výkon Toma Hulceho řadím k největším hereckým vystoupením, která se před mýma očima kdy odehrála, ale herectví obecně funguje v Amadeovi jako v málokterém filmu. Obrovskou poklonu zaslouží Forman za dokonalé propojení hudby a děje, scény s dirigujícím Amadeem jsou skvostné, a to už vůbec nemluvím o "Requiem", které Mozart v horečkách diktuje nechápajícímu Salierimu (Confutatis Maledictis... ta scéna mě vždycky uvrhne v samu hlubinu emocí!). To je moment, který naplňuje význam slova "drama". Nová režisérská verze možná trochu ubírá filmu na tempu, ale rozhodně přinejmenším postava Constance si více prostoru zasloužila. Miloš Forman – geniální komponista formy a obsahu! (31.01.2004)

Mozart složil božskou hudbu a Forman o tom natočil božský film. Vypravěčsky brilantní drama se skvěle napsanými postavami o vztahu nepraktického živořícího génia, jehož hudba přežila zkoušku času, a ve své době úspěšného průměráka, který ale skončil na smetišti dějin a pamatujeme si ho jen proto, že toho prvního zabil. Nebo ne? AMADEUS je všechno jen ne klasický životopis a i když nese v názvu Mozartovo jméno, je spíše příběhem tragické postavy Salieriho (Oscarem oceněný Abraham), který je v pohodě, dokud mu do života nevstoupí Mozart a nevědomky vše nezničí. Do té doby zbožný Salieri se rozhodne poslat Boha do prdele a na oplátku zničit Mozarta – kterého ale do poslední chvíle hluboce obdivuje. Film úžasně pracuje s Mozartovou hudbou (scéna, kde jekot tchyně přechází do zpěvu operní divy) a F. Murray Abraham by si za Salieriho ty Oscary zasloužil aspoň dva. (26.12.2010)

"Jak mohl Bůh nadělit tolik talentu takové kreatuře…?“ Genialita versus průměrnost, která zoufale touží po dokonalosti. Jsou hlavními aspekty filmu, proto lze samotnému Amadeusovi nepřesná historická fakta velkoryse odpustit. Amadeus má nespočetně silných scén ale rozhodně tou nejsilnější je s jistotou ta poslední, kdy Mozart na smrtelné posteli diktuje Salierimu svůj Requiem... Nefalšované grandiózně sestříhané DRAMA, ze kterého naskakuje husina. Vynikající po právu oscarový F. Murray Abraham, jeho žárlivostí sžíraný Salieri je bezesporu jeden z největších padouchů filmové dekády. Na druhé straně- Jeho sok, jedinečný Tom Hulce jako génius Mozart a obscénní vtipálek v jedné osobě, nezaměnitelný v téhle úloze, stejně jako jeho už prosnulý smích. Velkolepé, strhující, oslnivé, mistrovské dílo Miloše Formana, dle mě jeho nejlepší film, stojící těsně za bránou mojí TOP desítky.Ten kdo neviděl, tento do puntíku vymazlený skvost,urychleně napravit (27.08.2010)

Miloš Forman boduje. Mistr v inscenování trapnosti a vládce na poli biografií vedle životopisů magnáta sexuálního průmyslu Larryho Flynta, nápaditého komika Andyho Kaufmana i španělského malíře Francisca Goyi proslul zejména strhujícím vyprávěním o geniálním puberťákovi, který nikdy nevyrostl v muže. Výjimečný člověk v době, která mimořádnost dokázala i trestat. Hudba je výtečná, kostýmy, které vytvořil Theodor Pištěk, jsou úchvatné, herci vládnou od chichotavého Toma Hulce přes přesného F. Murray Abrahama až po vedlejší party, stejně jako kamera Miroslava Ondříčka. Enormní zanícenost všech. A příběh i přes svou délku prostě strhne – zejména tím, jak Salieri rozeznává skutečného génia a hudební ztělesnění toho, čím si sám přál být, a zároveň jak se děsí své průměrnosti a Mozartovu genialitu vlastně nenávidí. 180 minut se dá krásně zvládnout. (04.10.2014)

První film Miloše Formana, při kterém jsem si nudou nekousal nehty. Amadeus by leckomu mohl připadat jako příliš dlouhé, nudné a odtažité kostýmní drama. Je tomu však přesně naopak. Zanícenost tvůrců pro danou látku je obrovská a celý film je prošpikován emocemi. Nejvíce exceluje oscarový šampión Abraham v roli Salieriho, ale ani Hulce není špatný, i když jeho postava byla o hodně komplikovanější. Čekal jsem toporné dialogy a typicky sterilní kameru a i zde jsem byl překvapen. Vše zde funguje bravurně. Ani ta giganitcká stopáž nevadí. Po celých 180 minut (Director's cut) má člověk plné ruce práce, aby vše stíhal. Vrcholem filmu jsou pak bezesporu jednak scény z operních představení a samozřejmě Mozartovo komponování hudby/hra na klavír. Improvizace Hulceho je neskutečná a režijní nápady Formana (spojení hudby/myšlenek/obrazu) jsou leckdy naprosto fenomenální. Příjemné překvapení a silně nadprůměrné hodnocení je samozřejmostí. (28.10.2006)