Jara.Cimrman.jr

Zajímavé nahlédnutí do života těch, jejichž život tepe v rytmu hromadění majetku a kteří svým pózerstvím nadšeně dávají najevo svou duševní zaostalost.

"Můžes si to tady rozdávat s mou ženou, když ona chce, můžeš sedět na jejím gauči, když to dovolí, ale nebudeš kurva čumět na mou televizi!" Člověk musí mít jasně srovnaný priority a to tady polda Vincent i zloděj Neil mají. Oba jsou sice mizerní partneři, ale houževnatí profíci a jejich souboj považuju za nejlepší ve svým oboru. Já při něm totiž upřímně fandím poldovi, aby chytil zloděje a zároveň zloději, aby prchnul poldovi a to se mi obvykle nestává.

Obvykle s vlky netančím, ale pokud bych si měl vybrat mezi opětovným sledováním Costnerova veledíla a tancem s vlčí smečkou, tak se dobrovolně vrhnu do nekoordinovaných vibrací svého těla. Adrenalin u mne totiž vždy hravě vítězil nad nudou a hlavně by to netrvalo tak dlouho.

"Nedokážu si tě vysnít v celé tvé komplexnosti. Dokonalosti i nedokonalosti. Podívej se na sebe. Jsi jen stín mé skutečné ženy. Líp to nedokážu. Pořád ale nejsi dost dobrá." U filmů většinou trvám na tom, abych je zcela pochopil, ať to hlavu bolí sebevíc. Tentokrát jsem od začátku tušil, že mozkové závity dostanou zabrat, ale míru jejich zatížení jsem nedokázal odhadnout. Výsledkem mého snažení je skutečnost, že děj filmu Počátek nedokážu srozumitelně převyprávět nezasvěcenému posluchači a netuším, zda všechny detaily nakonec spolehlivě zapadly do dokonalého celku. A musím se přiznat, že je mi to jedno. Beru celý snímek jako zábavnou filmovou hru a co se týká filmařského hračičkovství, tak v této kategorii u mne nemá Nolan žádnou konkurenci.

Deprese, smutek, nuda a žádná zábava. Pro toho, kdo se včera vyklubal ze skořápky, to snad může být zajímavý pohled na problematiku drog. Mě však nebaví sledovat na obrazovce něco, co vidím v každodenním reálu a nějaké Aronofského vizuální mistrovství na mém pocitu zbytečně promrhaného času nic nezmění.

"Ty mě nezabiješ z nějakého pokřiveného smyslu pro spravedlnost a já tě nezabiju, protože na to je s tebou moc velká zábava." Nolan si svého Temného rytíře vymazlil do podoby, která uspokojí i přísně kritické oko. Já jsem netopýrovy eskapády nikdy moc neprožíval, ale tenhle příběh je příjemně promyšlený, skvěle zahraný a disponuje i dostatečným množstvím efektům, které musí uspokojit i diváka odmítajícího přemítat nad netriviálním dějem. Sice nevlastním řidičský průkaz na skupinu A, ale další projížďku na Batmanově nabušené motorce rozhodně nehodlám odmítnout.

"Na světě je 9 milionů teroristů a já zabiju zrovna toho, kterej má menší nohu než moje sestra." S pistolí v ruce, sarkasmem v ústech a dotěrností v genech se John McClane rozhodl překazit rafinovaný obchod poctivým teroristickým obchodníkům. Tak vítej, Johne, a veselé vánoce. Rád tě kdykoli znovu uvidím - třeba na letišti, v ulicích New Yorku, v kybernetickém neznámu nebo třeba v Černobylu. Všude nám bude fajn.

"Já ti neublížím. Jenom ti vymlátím mozek z hlavy." Rodinka Torranceových potkává v opuštěném horském hotelu zástupy lidí. Že by tu něco nehrálo? Neměl bych se už začít bát? Asi ano, ale když já to moc neumím. Nicméně Torrancova proměna vyrovnaného muže toužícího po klidu v šíleného mlátiče sekerou se mi líbila tak moc, že zbytek osazenstva si u mě ani neškrtl. Tedy kromě pana Kubricka, který si u mě škrtne vždycky.

"I skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále." Průmyslovka pro starši a pokročilé nikdy nemohla mít lepší zasedací pořádek, než který byl naservírován pány Lipským, Svěrákem a Smoljakem. Co na tom, že Hliník je stále nepřítomen, Mareček se ke svému jménu nehlásí, Plha toho Vergilia v originále nikdy nedá, Kroupa bude neúspěšně bít hlavou o mříže, Hujer meteleskum bleskum a Šlajs s Tučkem nikdy nedospějí. Mně bylo mezi zarputile memorujícími pracovníky vždycky skvěle.

"Kladete příliš velké nároky na královské ucho." Jako zasloužilý kulturní barbar, který se při pouhém vyslovení slova OPERA mění v psychopata, jsem se tomuto snímku dlouho vyhýbal. Po několika přípravných terapeutických sezeních a mobilizaci svých psychických sil, jsem ty tři hodiny přežil snad jen silou vůle. Při operním vřeštění jsem totiž pociťoval potřebu užít nějaké uklidňující pilulky, ale skvělé střety génia se snaživcem mi leccos vynahradily.