Jara.Cimrman.jr

"Říkala, že jestli jí nedáte přesně to, co po Vás chce, přemaluje Vaši kancelář. Vámi." Věřím tomu, že mě čtyřicetikilová holka dokáže kopnout do hlavy, ale asi by mě to spíš lechtalo než bolelo. Tedy pokud by to nebyla zkušená lezkyně potrubím Cataleya, protože s tou si nejsem jistý ani svou dominancí při sexu. Vypadá totiž skvěle, velké bouchačky jí taky sluší, souloží ráda, takže já jsem s touto odplatou spokojený. Jsem totiž nesvéprávný fanda bessonovských jednohubek, takže si tohle užívám a když "nenápadná jako pára za dveřmi" provedla frontální raketový útok, tak jsem si i trošku zaslintal blahem.

"Vypadá to, že všichni jsou tady tady buď moc jedovatí anebo malí na to, aby se dali zblajznout." Zajímavý ostrov, krásná příroda, exotičtí živočichové a to je asi tak všechno. Bavil mě neúnavný špehoun chřástal, stoletý želvák Elvi i jedovatá slečna Perutýnka, ale nedonutilo mě to koupit si pramici a zběsile pádlovat na Aldabru, což by skvělému dokumentu nemělo činit nejmenší obtíže.

"Můj úkol je čistit potrubí, aby bahno mohlo proudit." Tajemník Frank Underwood je přesně ten, na koho bych s vysokou funkcí určitě nezapomněl, kdyby mi zařídil posezení v prezidentském křesle. Prezident Walker to viděl jinak a já už po první epizodě vím, že toho bude litovat. A já mu to přeju, protože nic není falešnějšího než Frankův loajální úsměv a nic nepopohání pomstu lépe než poznámky neuvěřitelně chladné manželky Claire. Ta by snad vyprovokovala k činnosti i mé líné ego a to dosud nikdo nedokázal. A olízat koule nechci, ale děkuju za nabídku.

"Mě nezajímá, že nechtěj poslouchat šikmý držky." Podzemní sólo pro fašistu, smažku a tři vietnamské "kluky" by nebylo špatné, kdyby bylo vcelku a mělo nějaký konec. To dietní dávkování epizod mě totiž celkem otravovalo, vietnamština s titulky taky není moje miska rýže a ještě víc mě štvalo, že se aktuální neotřelé téma nepodařilo naservírovat zajímavěji. Takže hvězdy jsou za padoucha Šemberu a krásnou Rebeku, kteří mě bavili v každém záběru, ale to ostatní byla jen po soustech podávaná depresivní nuda.

"Ty se bojíš?" Šemberův duch měl asi děsit, i když si tím nejsem úplně jistý, ale moc mu to nešlo. Na to ovšem časem zapomenu, ale na na konec seriálu nezapomenu nikdy. Ten byl "brilantní". Jen jsem se nedozvěděl, jaká byla kvalita marihuany, kolik jí vypěstovali, za kolik ji prodali a vlastně ani vůbec nic jiného. Velká gratulace tvůrcům.

"To je tak všechno, co ti k tomu můžu říct. No a teď si můžeme v klidu zaprcat." Tak jsme vylezli z díry a já musím uznat, že dívat se na pátrající Rebeku je mnohem zábavnější než sledovat kvartet zahradníků v podzemí. Ale být velkým mafiánem, tak se asi zase tak moc nezhroutím, když by mi Rebeka ukázala klíče od auta svého ztraceného miláčka. Pitter se však hroutit začal, což mě zklamalo, ale rychle se oklepal a jeho nabídka vězeňského sexu mě vyloženě potěšila.

"Škoda, že tady nepěstujem třeba okurky." Došlo jídlo, tak si dáme dietku v podobě rýže, hrášku a hada. Tak fajn, tentokrát se alespoň něco stalo a závěr byl zajímavý. Navíc mě rozesmál lov hada a vietnamské karty, ale jinak mě to podzemí už dostává trošku do depresí.

"Pamatuj si: V prdeli seš ty, ne já." Tak tímto tvrzením Šembera dokázal, že není neomylný. Nicméně do té doby, než došlo k závěrečnému zajímavému posunu děje, tak jsem se nudil. Ono se tam totiž jen plkalo, ještě k tomu většinou vietnamsky, trošku se snilo a to je asi tak všechno, což mě tedy neuspokojuje.

"Neviděli jste tu asijskýho prcka s volantem na ruce?" Být pověřený úkolem třídy G-14, tedy hlídáním čínské veverky alias inspektora Li, tak bych taky selhal jako detektiv Carter. S tím je alespoň legrace, i když se za něj matka stydí, protože chtěla, aby byl drogový dealer. Carter to zkrátka zvládl pusou, Li zase končetinama a já jsem dostal spustu inspirace k učení. Takže musím se naučit nastupovat do taxíku přes střechu, běhat po žebříku do nebe a zejména rozebrat pistoli jednou rukou. Nechápu, jak jsem bez toho dokázal dosud přežít.

"Jen magor jako vy může pochopit magory, jako jsou oni." Dva zasloužilí bojovníci, kteří patrně naposledy prohráli v bitvě u Waterloo, se vydali bojovat s ruskou mafií o dvě půlky své dcery. Oba si to na stará kolena evidentně užili a já s nimi. Taky jsem hned chtěl najít ztracenou dceru a dělat s ní to, co taťkové obvykle dělávají - učit jí řídit závoďák, pilotovat vrtulník a vyrábět výbušniny. Zpívat rusky už totiž umí, sympatická je až dost a to jí do života stačí. Já se při této pohodovce zkrátka bavil, protože obě legendy francouzského filmu si ze sebe a svého věku neváhaly dělat takovou srandu, že odmítám srážet hvězdy jen za tu nepodstatnou drobnost, že zápletka s kufříkem je vlastně celkem triviální.