Jara.Cimrman.jr

"Četla jsem Váš výzkum o lidském mozku. Je to trochu primitivní, ale jste na správné cestě." Když je Venuše v konjunkci s Jupiterem, tak dokážu využít svůj mozek na 0,002% a jsem na to patřičně hrdej. Patrně proto příliš nerozumím tomu, co se děje v hlavě lidem, kteří využívají svou mozkovou kapacitu nad 10% a tak se rozhodně nehodlám zařadit mezi kritiky Bessonovy Lucy. Mne totiž skvěle pobavila a donutila mne ještě pár hodin po představení podumávat nad tím, co jsem viděl. Rozumím však i tomu, že někteří jedinci spláchnou tento snímek slovy "pitomej, zmatenej či nelogickej" jenom proto, že stále věří stále jednomu z nejpovedenějších mýtu lidstva, tedy, že 1+1=2. Ale co když je to trochu jinak?

S těmi, co mne jednou zradili, okamžitě přerušuji komunikaci a hle ... ona je to chyba. Ono to chce nabídnout jim záda k dalšímu bodnutí, pak nečekaně ohlásit tah pěšcem na G12 a udělat z nich idioty. Tímto přístupem mne kaskadérské nemehlo Crunch naprosto nadchlo a kdyby ten příběh byl o něco více neprůhledný, tak bych mu možná přihodil i čtvrtou hvězdičku.

Mám slabost pro ozbrojené polo, třičtvrtě i zcela nahaté slečny, ale to je jediné pozitivum, které jsem na snímku našel. Slečny se totiž většinou ztrácely v rozmazané tmě a tohle "umění" mi brzy začalo lézt krkem. Stejně tak i příběh o školačkám s Bohem v srdci, koksem v nose a sexem v bankovkách. Ve filmech o zbytečných lidech totiž očekávám tuny hlášek, vymazlený příběh a nějakou postavu, které bych přál přežít, ale nic z toho jsem tentokrát nedostal.

Zábavná italská klasika se ve druhém díle odvrátila od milého humoru a začala sázet na venkovskou drbárnu. Přiznám se, že jsem přitom smíchy nespadl ze židle, za břicho jsem se nepopadal a ani žádné sousedy jsem hurónským smíchem nevyrušil ze spánku, ale úchvatné pěvecko-taneční číslo Výtržnice mi umožnilo dát alespoň tři hvězdy

Pokud by mi Carabinieri někdy svěřili velení nějakého menšího oddílu, tak bych si ke službě rozhodně vybral vesnici Sagliena. Měl bych tam vyšší pravomoci než starosta a jediným mým nadřízeným by byl farář, ale to bych přežil, kdyby se kolem mne neustále proháněla Výtržnice na oslovi a já bych vozil Annarellu na štangli svého motokola. Taky s drzou služebnou Caramellou by byla spousta zábavy a mně by asi k řádnému vykonávání služby nic nechybělo. V tomto snímku by mi však kousek humoru navíc přišel k chuti, protože nejedna situace k tomu přímo vybízela.

"Dám si vodu. Ale abychom si rozuměli, nechci žádnou hysterickou podbízivou vodu, která nechápe, co je to vztah na jednu noc. Chci nebublavou vodu, která nedělá žádné vlny." Ludo je zkrátka romantik, který žije a souloží pro radost, takže považuji za poněkud nešťastné, že bych měl fandit tomu, aby se usadil a obšťastňoval pouze jednu dámu. Jenže Anna je dostatečně potrhlá na to, aby si získala mé sympatie a proto k fandění nakonec došlo, ale celkově jsem dostal o něco méně zábavy, než bych potřeboval a například scény s kouzelným medvědem Bellem svou trapností zaskočily i můj vrozený nevkus.

Agent 007 si svým počínáním přímo říká o zparodování a já mám radost vždy, když k tomu dojde. Zvlášť když Jean Dujardin dává své tupé jedna-jedna-sedmičce tak úžasně světácký úsměv, že před ním roztaje i nádherná Bérénice Bejo. Oba jsou zkrátka úžasní a já přesto smutně roním slzu, protože příběh nefunguje a občasný skvělý fórek vyskakuje z hromady nudy natolik nečekaně, že jsem si nejsem zcela jistý, zda je skutečně vtipný. Nicméně vypínání a zhasínání světla ve slepičárně považuji za velmi inspirativní metodu vyšetřování a pokud mne někdy bude nějaký muezzin otravovat svým nesmyslným halekáním, tak již vím, kterak mu to zatrhnout.

Kdybych si mohl létat po světě zadarmo, tak si vyšlápnu na nejednu pyramidu, nechám se očarovat od kdejaké indiánky a postavím si víkendovou chatrč na Havaji. Takový Yann má však drobné výhrady k občasným pádům letadel, proto nelétá a řeší své trable výhradně na zemi. Nic proti tomu, je přitom poměrně hodně dobrá zábava, ale kdybych si měl vybrat mezi jeho osudovými Alicí a Charlotte, tak raději půjdu s Ludem na nějakou trapnou párty, protože ani jedna z holek mne nezaujala a to je u romantické komedie poměrně problém.

Jsem velkým milovníkem komplikovaných dějů, které mi svou rafinovaností zauzlují mozkové závity, ale na to by v tomto snímku museli rozstříhat filmový pás na malé kousky a pak ho náhodně slepit. Tady se totiž pouze dva velkoměšťáci přestěhují do maloměsta, zákeřný invalida jim rozvrací manželství a to je všechno. Vtip nikde, zábava nikde, ale touha sežrat vozíčkáři jogurt ohromná a na Amandu se přitom krásně kouká.

Jedna paní povídala, bába to potvrdila, i dědek to odkýval a nevinný týpek putoval za mříže. Ono se to stává, zvlášť jedná-li se o záměnu čenobílejch chlápků v kabátu a s kloboukem na hlavě. Co by se však stávat nemělo, tak to je skutečnost, že práce policie byla hodně amatérská - "vychytralý" představení podezřelýho poškozeným ještě před rekognicí, žádnej grafologickej rozbor a vůbec žádnej dotaz na to, má-li podezřelý nějakou tu alibu. Naštěstí dnešní "dokonalej soudní systém" neumožňuje žádný omyly a slepá spravedlnost vždy neomylně zvítězí, takže mne podobné příběhy již nedokáží pořádně napnout, ale v roce 1956 to musela být pořádná pecka, takže zaokrouhlím nahoru.