Agent 117

Protože mě Bond odjakživa nebavil pro svou rádoby nadsázku, která mi připadla, že nadsázkou ani není, tak Frantíci si s tímto tématem poradili po svém. Dujardin se hlavní role zhostil výborně, některé dialogy nedávaly smysl a všichni se tvářili jako že ví, oč jde. A galantní k ženám byl tak nějak po svém :) (03.01.2016)

Za to, že film opravdu vypadá, jako by vznikl před čtyřiceti lety, za dvě pohledné ženské postavy, za pár pousmání, které byste spočítali na prstech jedné ruky, za finální konfrontaci v přístavu... Za to všechno si tenhle "Špion, který mě nepobavil", zaslouží akorát ty dvě hvězdy. Chtělo by to více vtipu, přátelé. (19.07.2010)

Francouzská odpověď na Jamese Bondy se nese v parodickém duchu. Francouzský agent, možná trochu přihřátý, ale jinak i na holky, se umí dobře prát, má neustále thymolínový úsměv, a v 50. letech letí řešit záhadu slepičárny do Egypta. I ladění obrazu je do 50. let, a přestože tempo filmu je pomalejší, přesto tento příjemně pobaví. (16.03.2012)

Jsou komedie a pokusy o komedii. Tohle je pokus o komedii, respektive parodii na bondovky, což je prokletý subžánr. AGENT WC40, JOHNNY ENGLISH, AGENTI NULA NULA, to je jedna tragédie za druhou, se ctí z toho vyšel jen Myersův ŠPIONÁTOR (a později ŠPIÓN). AGENT 117 je nenápadná, sympatická věcička s vytlemeným hlavním představitelem, která sice není nikdy vysloveně trapná, ale ani nikdy vysloveně vtipná, člověk se prostě tu a tam pousměje švihlým dialogům, u kterých mám vzhledem k mnoha hluchým místům podezření, že je překlad hodně pokazil. (18.03.2007)

Řidší děj a 100 minut, to je pořád dost nesourodá kombinace, nicméně oceňuji, že se tu za každou cenu netlačí na pilu. Vtipné momenty jsou a není jich málo, ale nemají takovou údernost a tah na branku, jak by si divák zřejmě přál. A samozřejmě je rozhodující, zda si k téhle parodii na 007 našel cestu před nebo po fenomenálním úspěchu The Artist. Ten byl jakousi komplexní poctou americkému filmu, Agent 117 je zparodování nejslavnějšího špióna, úžasně světáckého úsměvu, gentlemanství i tak trochu Francie. Nabízí nijak sofistikovaný kus, slabší komedii, cudně nevinnou romanci, povrchní akci, navíc nijak zvlášť nepracuje s konvencemi obsahu vyprávění i formy špionážních kousků. Režisér Michel Hazanavicius sice pár odkazů a pomrknutí nabídne, ale (stejně jako několik slušných nápadů) postrádají lehkost a hravost jako v případě jeho o pět let mladšího debutu na mezinárodní scéně. Ze šedi průměru mu pomáhají především stejní herci (jako v The Artist): natvrdlý narcis Jean Dujardin i režisérova manželka Bérénice Bejo, která kouzlí svým úsměvem i kukadly jak zrcadly. Možná bych je příště rád viděl spolu v nějaké dramatické roli. (19.10.2015)