Darjeeling s ručením obmedzeným

"It´s the same old story" zazní v jedné z posledních scén DARJEELING LIMITED, meta-textu k předchozí Andersonově tvorbě. V jeho melancholických dílech se specifickým stylem (postavy čelící - předčasné? - dospělosti jakožto žanrové archetypy a ikony zasazeny do skutečného popkulturního světa, tématizace různých médií a závěrečný obraz ve slow-motionu s narušením klasického narativu, to vše okořeněno weird dialogy) jsme byli navyklí očekávat určitý "soubor znaků", který je zde okázale bořen._____ Nesetkáváme se zde s problematickou přitomností super-ega, ale rovnou jeho absencí (otec byl sražen taxíkem); Owen Wilson zde nehraje jakože světem-protřelého hezounka, protože většinu stopáže má na hlavě obvazy; postavy (vyjma jedné, a to ještě díky kontroverznímu předfilmu HOTEL CHEVALIER) zde nejsou divákovi před anebo při úvodních titulcích představeny; závěrečného slow-motionu se nedočkáme, protože po něm následuje dohra a i médium zde jaksi není tématizováno (divadlo - RUSHMORE, kniha - ROAYAL TANENBAUMS, film - LIFE AQUATIC). Jako kdyby ústřední motiv cesty hrdinů za osvícením byl godardovskou dekupáží provedenou Wesem Andesonem sám na sobě, aby - poté, co v předtitulkové sekvenci nechá hrdiny předběhnout Billa Murraye a tak i svou předchozí tvorbu nechat "za sebou" - se v závěru vrátil zpět na začátek a stal se tak po komerčnějšim LIFE AQUATIC skutečným Indie režisérem._____ Jediný problém bych tak viděl v tom, že tentokráte to uteče až moc rychle (chci víc!) a hlavně, že se nepovedlo filmu zprostředkovat i neseznámenému divákovi jasnou představu o tom, že teď se na něco odkazuje a můžu si to užit, aniž bych znal detailně odkazované (přece jenom o oceánologovi někdo u nás aspoň slyšel, ale obávám se, že o "apuovské trilogii" těch lidí bude ještě míň). (29.01.2008)

A Spiritual journey. Ano, to vskutku je, ale pro její příjemný prožití je potřeba nastavit smysly na maximum. Pokud nemáte rádi hypochondry a vlaky, tak to není film pro vás. Po Yumě už druhý vlak, do kterýho bych s chutí naskočila a do sluchátek si pustila song u závěrečných titulků. Let's take a look at the itinerary. -Fuck the itinerary! (05.02.2008)

Demontáž a montáž dysfuknční rodinky na cestě odnikud nikam, na níž Anderson během indického putování s mystickým a komediálním podhoubím zakopává o bludný scénáristický kořen a Darjeeling se stává vnitřně Limited ...a bere se příliš seriózně, jakoby postavy nebyly schopny vykročit ze svého skleníku. Pro mě coby cizince v Andersonově říši po nudném Rushmore ovšem překvapivě silné v detailech, PPC (přirozeně, příjemně, civilní) v hereckých výkonech, odvážné v obrazotvornosti a delikátní v konceptu zavazadla, které s sebou obrazně i skutečně táhneme životem. Málokdy mě na film zláká recenze, notabene česká, ale v tomto případě to chápu jako palubenku do Života pod vodou a otevřené dveře k Takové zvláštní rodice. Wesi Andersone, ještě se uvidíme. 65% (06.02.2008)

"We... haven't... located... us... yet." Klasická poetika Wese Andersona naroubovaná na vlakovou road-movie, která je sice horší Života pod vodou, ale zase lepší Tenenbaumovi rodinky. Podstatné je to slovo "klasická". Ano, Wes Anderson je stále úplně v jiných sférách tvorby než kdo jiný. Jenže v té své sféře tak nějak povážlivě začíná vykrádat sebe sama. Tentokrát mu to ještě bez větších problémů prochází, ale docela se obávám, že pokud nezkusí také něco jiného, tak se jeho styl brzy přejí. Což by byla tragédie větších rozměrů než snězení Estebana. A že byste chtěli vědět taky něco o filmu samotném? No, odpověď ale přeci máte hned na začátku tohoto komentáře. (25.02.2008)

Wes Anderson po indickém způsobu. Baví mě jeho milé a barevné světy, do kterých nahlížeme, jako kdybychom stáli před obrovským akváriem. Všechno máme jako na dlani a přitom je to od toho našeho světa tak jiné a odlišné. A současně žasneme nad tímto podivným vodním ekosystémem. Wesova akvárka mám tuze rád. Probouzí ve mě malého kluka. (08.02.2010)