Jara.Cimrman.jr

"Vrazím ti svou černou nohu do zadku tak hluboko, že ti voda, kterou mám v koleni, zažene žízeň." Zelený mozek Payne k mým uším sice občas dopravil slušnou hlášku, ale celkově jsem z této komedie měl větší pocit trapnosti než zábavy. Ale abych jenom nevyslal jedovatou slinu směrem k Payneovi, tak musím ocenit jeho skvělou myšlenku o tom, že kdyby námořnictvo chtělo, aby měl manželku, tak by mu ji přidělilo. To je brilantní dedukce, která si zaslouží povýšení. A na závěr bych chtěl poděkovat svým rodičům za to, že mě v mládí neodložili do podobného střediska a chlapa ze mě na buzeráku udělal až "toužebně očekávaný" povolávák od armády.

"Teď byli nejlepší. Možná by se měli víc prát v barech." S holkou, která by mě komandovala, navlékala do růžové košile a strašila svým levým hákem, bych nikdy nekrasobruslil, nikdy bych jí nezničil banán a souložil bych s ní jenom ve čtvrtek v lednici. Já se tedy musím přiznat, že jsem viděl čtvrtou variaci na ten stejný příběh a kupodivu mě to pořád celkem bavilo. Jen to bylo celé tak nějak zbytečné.

"Řekněme, že jsme až příliš dlouho hráli obrannou hru. Nyní je na čase přejít do protiútoku." Sice se těžko útočí, když je FBI krok za nimi, ale Red s Liz to zvládají slušně. A mě přitom hodně potěšilo to zarytí do geneticky modifikovaných potravin firmy Monsanto, tedy vlastně Verdiant Industries. Klika mi totiž nápadně začíná připomínat to, co se v současném světě skutečně děje a je jen otázkou, zda tento seriál odvážně kopl do vosího hnízda nebo jen vytváří mocným alibi před konspiračními teoriemi. Ať je to tak či onak, mě to zajímá.

"Násilí nás z tohoto maléru nedostane, Lizzy. Musíme to zvládnout hlavou." Takže je třeba přivolat právníka z vězení. Super. Mně se tedy nejvíc líbil způsob, kterým Ressler "citlivě" zastavil diplomatické vozidlo a také etuda na téma obhájce Marvin a štěnice. Navíc mě potěšil Tomův návrat, takže asi bude brzy o zábavu postaráno.

"Vyhnali jsme je z úkrytu. Reddington měl plán, už ho nemá. To je výhra." Třetí série se rozběhla ve zběsilém tempu a to se mi líbí. Proměna slušňačky Liz v divokou Mášu se povedla, váhání bývalých parťáků dává zajímavé možnosti do budoucna a výroba hoaxů na počkání mě zaujala. Jen si myslím, že to ti Číňani s blafování trošku přepískli a že Ruská ambasáda uprostřed Washingtonu bude o něco lépe hlídaná i v době oběda.

"Tak co? Jdem šustit?" Kdybych si pořídil bokovku a jednou za rok s ní strávil víkend, tak by mi to manželka zatrhla dřív, než by mě to napadlo. Zamilovaný cifršpión George a těhotná panna Doris v tomto ohledu měli větší štěstí a mě jejich 26 setkání a 113 orgasmů hodně zaujalo. Taky jsem se dozvěděl, že smích je nepřítel erotiky a to je velmi znepokojující zjištění. Já se totiž směju rád a nikdy si na to při sexu nikdo nestěžoval.

"Do kufru je Vás škoda." Tak s tím souhlasím, ale kdybych občas utíkal z vězení, tak bych rozhodně chtěl být alespoň jednou při útěku zavřenej s agentkou Sisco v kufru auta. Mě to kočkování mezi zlodějem a agentkou zkrátka docela dost bavilo, protože sympatičnost obou hrdinů hravě přebila lehce pokulhávající příběh. Ale co chtít víc, než být jako ON a užívat si to s NÍ. Někdy mě až mrzí, že se dám tak snadno obalamutit úsměvem nebo zadkem. Snad mě omlouvá to, že je to celkem slušná pohodovka.

"Vy jste ti hoši z televize: Nocující banditi. To jsem asi rukojmí. Honem pojďte dál, ať můžeme začít." Pokud by všichni ředitelé bank brali přepadení v takovém klidu, tak bych se tím snad mohl živit i já. Jenže oni to tak neberou, brání se, natáčejí si mě, dávají mi mezi bankovky barvící kapsle a ještě na mě volají poldy. To se radši budu živit poctivě a po večerech si užívat u podobně pohodových filmů, ve kterých si rukojmí femme fatale zarputile odmítá vybrat mezi svalovcem a hypochondrem. A jelikož k tomu hraje pohodová muzika, tak si pod hrozbou namířené zbraně dovolím hodnocení zaokrouhlit nahoru.

"Po počátečním šoku z toho, že podílový fond dostane pes a předplatné do opery zahradník, se dostaví pocit, že všechno je konečně jasné." Kdybych již nebyl králem parketu, tak se po zhlédnutí tohoto snímku hned přihlásím do tanečních. Co na tom, že králem parketu se stávám jen díky svejm ostrejm loktům, který ostatní páry posílají na chirurgii, protože já tančím sice jen z donucení, ale s nadšením. Sice nevěřím na pohádky o tom, že tancem se vyřeší manželská krize, ale s Johnem, Vernem, Chickem a samozřejmě Paulinou se do tančení dá vrhnout s radostí. A samozřejmě s "vlasáčem" Linkem, kterej usadil drzou černošku do sesle tak suverénním tanečním kouskem, že se to musím taky naučit.

"Pánové, jsme ve stavu bojové pohotovosti, protože vůbec nevím, co se stalo." Tajemnou záři nad Pacifikem jsem poprvé zahlédl v kině v době, kdy jsem byl zvyklý spíše na poroučení větru a dešti než na cestování v čase. Patrně proto jsem byl snímkem tak fascinován a užíval si tápání, zda za tím vším je Pentagon, Moskva nebo zelení mužíci. Navíc je skvělé mudrování nad tím, jestli je možné ovlivňovat historii, když jediný důkaz o Japonském útoku je v dosud nevydaných učebnicích dějepisu. Mě to prostě bavilo tehdy a baví mě to pořád, takže se kdykoli znovu rád vydám s kapitánem Yellandem na můstek.