Jara.Cimrman.jr

"Ach, Franci. Všechno by bylo tak krásné, kdybys nebyl císařem." Tvářilo se to romanticky, ale bylo to drsné. Vždyť co by se mohlo mladé svobodomyslné holce mohlo stát horšího, než vyměnit radostné pobíhání po lese za administrativní plnění císařských protokolů? Asi nic, ale tady se to bere jako výhra, tak se s tím smířím a budu se bavit při hraní kuželek s hýřícím vévodou Maxem Bavorským, hledat teroristy s potrhlým četnickým majorem Böcklem a posmívat se císaři za to, že mu manželku vybírá Mamá.

"Budeme na mně pracovat?" Budeme, Billie. Takže tohle je písmenko "A", tohle je pátý dodatek ústavy a takhle se okrádá manžel. To musí pochopit i "blbá" blondýna vlastněná slušně fackujícím "podnikatelem". A mě to celkem bavilo a dokonce i poučilo. Nyní již například vím, že tichý společník má držet hubu, což jsem doposud jen tušil. Ale jinak zásadně nesouhlasím s tvrzením, že peníze neudělají z hlupáka chytráka. Udělají, protože jinak by movití idioti kolem sebe neměli tolik nadšených obdivovatelů jejich krásy, elegance a inteligence.

"Tak teď opravdu jako nevím." Když jsem poprvé zabloudil za mlhu hustou tak, že by se dala krájet a vlastně ještě kousek dál, tak jsem tam narazil na hygienické normy nesplňující rybník a jistého zeleného skřehotala, se kterým jsme se skamarádili snad jen proto, že jsme oba se vším nespokojení, umíme se spravedlivě rozčílit a jsme si vizuálně dost podobní.

"Domnívám se, že se dohodneme, že národ na tento způsob demokracie dosud není připraven." Lid by si mohl rozhodovat o svých záležitostech, volit politiky dle svého uvážení a strany by do toho nesměly mluvit? Tak to souhlasím premiérem Hackerem, sirem Humphereym a celou státní správou, protože my lidi na to nejsme a nikdy nebudeme připraveni. Úplně jsem se zpotil strachem o to, že by politici mohli přijít o kousek své moci. A taky jsem se výtečně pobavil, protože v obhajování neobhajitelného je tento seriál absolutní jedničkou.

"Dobrý den, tady se stal teďka akorát trestnej čin, kousek vodtadytuď, a my jsme dostali Váš popis, že by to mohlo odpovídat." Snad Boží prozřetelnost zasáhla, když tajemný dobrodinec v restauraci přepnul na Policii v akci. Byl jsem okamžitě ohromen a již nikdy žádný díl nevynechám. Vždyť ti reální policisté, co je hned začal prošětřovat GIBS, byli naprosto jedineční, rekonstrukce zásahů byly skoro až profesionální a tu a tam chybka v právní kvalifikaci se dala snadno přehlédnout. Tohle je zkrátka "dokonalá" prezentace práce policie a kdybych neměl ploché nohy, tak ...

"V takové chvíli se ukáže jádro dobrého sportovce." To byly doby, kdy sportovci byli čestní, skromní a oblečení v obyčejných teplácích. Úplně jsem přitom dostal záchvat nostalgie a taky mi byla zima z toho šíleného větru. Prostě mě bavilo závodění inženýra architekta, modelky, lesního dělníka či syna farmáře v disciplínách jako je plížení na lyžích, hrbolatém sjezdu mezi stromy nebo skocích na lyžích do slámy.

"Oshimotovi lidi spočítali pravděpodobnost přežití jeho dcery na 30 ku 70. Je ze hry. Nezaplatí." Je pro mě těžké vybrat si mezi nájemnými zabijáky a bohatými spratky ty, kterým mám fandit. Film v tom má jasno a je na straně zparchantělé mládeže, která ze své blbosti možná jednou vyroste, ale já jsem tomu nechal volný průběh. Nakonec to dopadlo tak, jak to asi muselo dopadnout a já jsem si z toho odnesl poznatek o tom, jak se dá zabít soupeř vlastní zlomenou vřetenní kostí. I když se to někdy může hodit, tak to skutečně není moc.

"Zřekni se celibátu. Nech se vykastrovat. Mně je to jedno. Ale dej už mi pokoj." Ona miluje jeho, on miluje ji, Bůh je na jejich straně, tak kde je problém? Možná trochu ve mně, protože já Valerii miluju taky, ale hlavně v církvi, která nenechá ovečku jen tak zbloudit. Církevní hodnostáři jsou prostě tak milí lidé, kterým ministranti občas objeví nádor na varlatech. Já jsem si tedy myslel, že se přitom budu bavit, ale ono toho zase tak moc k zasmání nebylo - Valeriino automobilové zúčtování s ženatým milencem, don Mario poprvé za volantem a zejména komunistický synek Bonifác v církevní škole. S tímto rebelem souhlasím ve všem, co tam plácl.

"Ještě stále bezdětná nebo už matka?" Tak tohle kamarádské rýpání mě bavilo, Linda se mi líbila a z nevěry se salámem jsem už také byl obviněn. Tím pozitiva a mé souznění s příběhem končí, protože dvě zasmání za 100 minut není pro komedii příliš dobrá vizitka, zmatené hormony hlavní hrdinky mě děsily, dabovaní Poláci si s mýma ušima nerozuměli, holky s permanentně vloženým cigárem mezi namalované pysky mi smrděly a "erotické" scény byly k pláči. Vždyť já jsem si občas ani nebyl jistý tím, jestli postavy spolu sexují a to je věc, kterou dost často s přehledem poznám.

"Vítěze této kategorie jsme vybírali na základě výsledků týdenních žebříčku ČNS IFPI,které jsou zpracovány z údajů společnosti Spotify, Apple Music, Google Play, Deezer a Supraphonline." Opravdu? Je to ještě o hudbě? Nebo je to spíše o penězích a o reklamě? A o tom, že musí vyhrát tradiční opory soutěže? Já jsem se tedy díval jen chvílemi, ale přesto si troufnu tvrdit něco o tom, že to bylo docela trapné, čehož důkazem byl zejména "brněnské dajlajláma". Vypněte už někdo tu matonohu. Vlastně jsem měl radost jen z Kazmy a Miraie, což není mnoho. A ovlivňování výsledků soutěže ze strany organizátora je prostě geniální, což může po Rudy Kovankovi nyní potvrdit i Ortel. Za to nezbývá než smeknout, předklonit a nakopat do ... matonohy.