Na budúci rok v rovnakom čase

2 různé snubní prsteny, 26 víkendů během 26 let, 1 domácí porod, 113 (pravděpodobně ale 114) pohlavních styků, 1 žádost o ruku a 9 445 dnů, kdy mohli být spolu, ovšem úcta, pohodlnost a setrvačnost byly proti. Účetní umí vyjádřit v číslech ledasco, ale pak jsou tu hodnoty, které při zpětném ohlédnutí za člověka neúprosně formujícím tokem času nijak sečíst nejdou.. Divadelní původ z toho stříká na všechny strany, takže nepřekvapí, že se vyniká lehkostí konverzace a hereckou interakcí. Zatímco Ellen Burstyn přirozená v každé „proměně“, expresivní Alphonso D´Abruzzo mi vždycky nepřipadal jako jeden a tentýž člověk (byť zkoušený osudem). Jeho první lehce neurotická, slabošská a pocitem viny zasažená verze nevěrníka mi spíše připomínala majora Franka Burnse v těle Hawkeyho Pierce, ale za tím asi bude jen má deformace z oblíbeného seriálu.. (07.05.2020)

„Chceš ho zpátky?“ - „Nevím. Ale zeptej se mě zítra znovu a dám ti možná jinou odpověď.“ - „Proč?“ - „Protože zítra nebudu mít tebe.“ Takže si musím zapamatovat, že až budu před někým chtít vypadat méně ženatý, zamlčím jedno z dětí…Před zhlédnutím jsem měl vzhledem k žánru trochu obavy z velkorysé stopáže, ale teď už vím, že zbytečně. Začal jsem se smát hned od úvodního rozpačitého probuzení, ačkoliv to není jen nepřetržitý dialog plný vtipných výměn, poněvadž postupně dojde i na zvážnění. Vývoj vztahu, názorů i osobností to celkem pochopitelně přinese. To však nic neubírá na faktu, že jde o výbornou konverzačku, navíc skvěle zahranou. A míra hořkosti nikdy nepřekročí míru „pohodovosti“, jakože já se u sledování cítil nanejvýš příjemně a smál se dost často. A v závěru, ať už byl jakkoliv „laciný“, jsem už byl emocionálně tam, kde bylo třeba být. Plná palba. „Víš, byla jsem panna, když jsem se vdávala. Tedy, jistým způsobem.“ - „Jistým způsobem?!“ - „No, byla jsem těhotná, ale to se nepočítá.“ - „Doris, to se ale počítá!“ (31.05.2020)

Časosběrné filmy jsou vždy náročné na výkon hlavních představitelů a jejich vzájemnou chemii. Alan Alda a Ellen Burstyn si sedli parádně. Na začátku trochu obavu, ale ještě rád sem se nechal opájet pohledem do jejich životů. Scénář svou divadelní předlohu vskutku nezapře. Jedna místnost, dva herci, občas zvonící telefon a téměř statická kamera. Víc ani není potřeba, to co vytváří zážitek jsou chytré dialogy a brilantně ztvárněné postavy. Oba herci se do svých rolí pořádně obuli, a zvládli přechod od počátečního ostychu a nesmělé zamilovanosti, až po zralý a dlouhodobý vztah dvou sebejistých lidí. Život s nimi pořádně cloumal, a tak je každé setkání jedinečné a nezapomenutelné nejen pro ně, ale i pro diváky. Po titulcích jsem zalitoval že česká kinematografie není schopná vyprodukovat něco podobného. (06.09.2012)

Velice povedený snímek na příjemnou zábavu. Je zajímavé sledovat proměny hlavních hrdinů v čase. A to jak po vnější tak po vnitřní stránce své osobnosti. Ellen Burstyn předvedla svou extratřídu a v mých očích se nejen vyrovnala skvělému Alanu Aldovi. Chvílemi mi přišly některé rozhovory trošku trapnější. V jedné historce se podařilo propašovat "Močení na koberec" s kterým má bohaté zkušenosti právě Burstyn z Exorcisty. Ale to je jen taková perlička. (07.04.2009)

Romantická komorná drámička, ktorá stojí predovšetkým na dialógoch týkajúcich sa rodiny, opačného pohlavia, detí, ale dotkli sa aj rôznych spoločensko-sociálnych tém. Priestorovo síce chudobný film (väčšina deja sa odohráva v jednej izbe), ale zato myšlienkovo veľmi bohatý. Veľmi sa mi páčilo aj štrukturovanie a výstavba dejovej linky, ktorá bola šikovne obrazovo chronologicky vymyslená. A v neposlednom rade tu bol skvelý Alan Alda, ktorému patrí pomyslená hlavná cena a vavrínový veniec, bol jednoducho geniálny. 80/100 (24.09.2016)