Příští rok ve stejnou dobu
Same Time, Next Year
Obsahy(2)
V malém hotelu nedaleko moře se uprostřed léta seznámí muž a žena. Jejich vzájemné okouzlení je tak veliké, že Doris a George Peters se pak pravidelně po dvacet let scházejí jednou v roce, daleko od svých rodin. Stráví spolu vždy jeden víkend. Na tom by možná nebylo nic zvláštního, pokud bychom nevěděli, že oba mají nejen své manželské partnery, ale každý také tři děti. Jejich milostný vztah prochází různými stupni vývoje... Divácký film vznikl podle slavné divadelní hry hra Bernarda Sladea (řadu let se uváděla s úspěchem i u nás), komorní příběh o manželské nevěře i lásce zároveň neobvyklým způsobem dokumentuje vývoj americké společnosti. (Česká televize)
(viac)Recenzie (187)
Když se hříšek utopí v lehké konverzaci a udělá se z něj každoroční zvyk, tak už vlastně o hříšek nejde, v nejhorším o zlozvyk. Pro ten čistý cit zvaný láska odpusťme jim, že si nedostatky dokonalých manželství kompenzují protagonisté tak, jak si je kompenzují. Horší ovšem je, jak prázdnými nádobami jsou. Milují sebe navzájem, své manžele a manželky, své děti a více v nich nic - dále je plní již jen jejich doba a věk. V šedesátých letech žijí Vietnamem a květinovým hnutím, v sedmdesátých zase feminismem, žena se dává na podnikání. I jejich stárnutí je podáno skrze nějaký standardní model. Tohle přeci nejsou lidé, to jsou učebnicové příklady, výlisky svých časů. Bohužel zjev mnoha filmů a tudíž i mnoha mých komentářů. ()
Romantická komorná drámička, ktorá stojí predovšetkým na dialógoch týkajúcich sa rodiny, opačného pohlavia, detí, ale dotkli sa aj rôznych spoločensko-sociálnych tém. Priestorovo síce chudobný film (väčšina deja sa odohráva v jednej izbe), ale zato myšlienkovo veľmi bohatý. Veľmi sa mi páčilo aj štrukturovanie a výstavba dejovej linky, ktorá bola šikovne obrazovo chronologicky vymyslená. A v neposlednom rade tu bol skvelý Alan Alda, ktorému patrí pomyslená hlavná cena a vavrínový veniec, bol jednoducho geniálny. 80/100 ()
2 různé snubní prsteny, 26 víkendů během 26 let, 1 domácí porod, 113 (pravděpodobně ale 114) pohlavních styků, 1 žádost o ruku a 9 445 dnů, kdy mohli být spolu, ovšem úcta, pohodlnost a setrvačnost byly proti. Účetní umí vyjádřit v číslech ledasco, ale pak jsou tu hodnoty, které při zpětném ohlédnutí za člověka neúprosně formujícím tokem času nijak sečíst nejdou.. Divadelní původ z toho stříká na všechny strany, takže nepřekvapí, že se vyniká lehkostí konverzace a hereckou interakcí. Zatímco Ellen Burstyn přirozená v každé „proměně“, expresivní Alphonso D´Abruzzo mi vždycky nepřipadal jako jeden a tentýž člověk (byť zkoušený osudem). Jeho první lehce neurotická, slabošská a pocitem viny zasažená verze nevěrníka mi spíše připomínala majora Franka Burnse v těle Hawkeyho Pierce, ale za tím asi bude jen má deformace z oblíbeného seriálu.. ()
Kvalitní konverzační komediální drama. Alan Alda i Ellen Burstyn předvádějí, jak moc dobří herci jsou. O kvalitách Sladovi hry nemluvě. Nebýt toho, že jsem pár let zpět měl možnost zhlédnout divadelní provedení s Freimanovou a Žákem, tak bych šel na plný počet, bohužel takhle musím konstatovat, že divadelní hra mi sedla více, i když nejsem s to to nějak racionálně obhájit. 85% ()
A KDYŽ UŽ O TOM MLUVÍTE, TAK BYSTE SI NAPŘÍŠTĚ NEMĚLI PLÉST IMPOTENCI A IMPERTINENCÍ. Bernard Slade je proslulým dramatikem, u nás však je jeho her známo jen pár. Viděl jsem naživo inscenaci s Veronikou Freimannovou a Zdeňkem Žákem, která byla hozena víc do komedie, v tomto filmu přicházejí na řadu (nebo jsou lépe ztvárněny) hodně vážné okamžiky, navíc se mi líbí rámování jednotlivých období fotkami z americké historie. A v neposlední řadě jsem rád, že vidím Alana Aldu jinde, než v tom legendárním seriálu (tedy pokud nepočítáme pár jeho projektů z přelomu osmdesátých a devadesátých let nebo filmy Woodyho Allena). 70%. ()
Galéria (29)
Zaujímavosti (5)
- Exteriéry filmu byly natáčeny v Heritage house Inn v Little River (Kalifornie, USA ). Interiéry pak v Hollywoodu. (Terva)
- V jednom z dobových záběrů můžeme vidět Gregoryho Pecka ve filmu Jako zabít ptáčka (1962), který taktéž natočil režisér Robert Mulligan. (LINKIN)
- Titulní píseň původně složil Paul McCartney se skupinou Wings. Nebyla však použita. Přednost dostala píseň "The last time I felt like this", kterou má na svědomí Marvin Hamlisch. (Terva)
Reklama