Vančura

Ruské filmy mám rád, ale tenhle mi přišel takový... já nevím, zbytečný? Děj plyne odnikud nikam, stane se tam několik nespravedlivých věcí (ale zase ne až TAK nespravedlivých, jako v téhle jiné ruské šílenosti, která byla navíc údajně natočena dle skutečných událostí), mnoho informací je tam vynecháno, takže se divák může jen domýšlet, což někde dává smysl (původ děsivých škrábanců na tváři jednoho z mladíků), jinde už míň (motivace bohatého muže obdarovat neznámou babku), a celé to dospěje k svérázně optimistickému závěru, u kterého jsem se přesto nemohl zbavit pocitu trpkosti z toho, co všechno se v tom filmu stalo předtím, ať už lidem nebo zvířatům. Navíc to má dost divný soundtrack, který mi tam nějak nesedl, a celkově mi bylo spíše nepříjemné to sledovat než naopak. Babky mi bylo spíš líto než že by mi byla sympatická, její touhu po čuníkovi jsem chápal, ale nehledě na to jak to celé dopadne, jsem se prostě nemohl ubránit dojmu, že v tom jejím světě je špatně snad úplně všechno, a proto mi to vlastně přišlo jako dost depresivní film.

Ze setrvačnosti mi asi ještě pořád stačí jen herecký výskyt Luise Tosara, abych do toho šel, byť ani on už bohužel není v poslední době zárukou kvality (viz např. jeho loňské spíše jen průměrné drama Oko za oko). Žáci Midasovi mi ale vcelku sedli, Luis Tosar je v roli Víctora Genovése skutečně výborný (škoda, že nemůžu totéž říct o Martě Belmonte ztvárňující postavu jeho přítelkyně Mónicy - myslím, že bych si v té roli uměl představit mnohem hezčí španělské herečky), a bavila mě ta dějová linka s vydíráním a zabíjením náhodných obětí. Naopak ty uliční nepokoje, tahanice o syna a hlavně to politikaření kolem vydavatelství mě tam spíš jen otravovaly a odváděly podle mě zbytečně pozornost, a nesedlo mi ani překvapivé finální rozuzlení, do něhož to celé dospělo - řekněme, že první 4 epizody mi přišly v pohodě a s velmi vyrovnanou úrovní, ale v těch posledních 2 epizodách se to začne vyvíjet směrem, který mi moc nesednul, a uvítal bych asi jiné zakončení. V rámci nabídky (českého) Netflixu mi to každopádně přijde jako takový lepší průměr - není to žádný zázrak, ale 1-2 večery se tím dají zabít celkem snesitelně.

Stupidní sračka - ten film je zcela nesledovatelný. Hrozné obsazení, dementní děj a celé to trvá skoro 2 hodiny - chtít tohle vidět byl těžký omyl a podruhé bych se tomu obloukem vyhnul.

Velmi příjemný objev na HBO, který může svou razancí připomenout snímky jako Krvavá nevěsta nebo Divoké historky, ale tím, že se v něm mluví hebrejsky (a trochu anglicky), je to zase něco nového, a působilo to na mě příjemně svěžím dojmem. Hodně rychle to uteče, má to výborné dialogy a celkově to je fakt sranda, nasmál jsem se u toho dost. Označovat to jako horor mi přijde nemístné, ale dneska se za horor vydává skoro cokoli, takže asi nemá cenu to nějak řešit. Obsazení se taky povedlo, takže mi tam v podstatě asi nic nevadilo, snad kromě předvídatelného závěru, protože člověku rychle dojde, že tohle celé může skončit jen jedním způsobem, což se taky přesně stane.

Když jsem na ten film na Netflixu narazil, působilo to na mě dojmem, že to bude něco jako vykradený Kaurismäki, to jsem ale Pontiho dost přecenil. Ve skutečnosti totiž nepřichází s ničím víc než s "lákadlem" v podobě jedné zestárlé filmové legendy, a tento Pontiho jediný trumf ve smyslu "ber Sophii Loren nebo nech být" mi je dost protivný, protože jsem odjakživa alergický na to, že bych měl chtít nějaký film vidět jen proto, kdo v něm hraje, protože to obzvlášť v tomto případě podle mě navíc maskuje nedostatek jakékoli filmařské invence. Strašně mě nebavilo to sledovat, ten příběh je slepený ze samých ohraných motivů a dramaticky je zcela nezajímavý a předvídatelný, a závěrečný zvrat v Momově vztahu k madam Rose je nevěrohodný, protože není z předešlého děje zřejmé, kdy si ten mladík s nulovou obličejovou mimikou stihl k Rose vytvořit jakýkoli jiný vztah než lhostejnost. Mám Sophii Loren opravdu strašně moc rád, a možná o to víc mě mrzí, když musím napsat, že mi tenhle film bohužel přišel jako ztráta času, a radši si ji budu připomínat v mých oblíbených filmech z 60. a 70. let. Btw. v závěrečných titulcích mě zaujala informace, že film byl dokončen během pandemie Covid-19, a režisér a producenti by chtěli poděkovat celému štábu, že udělali maximum pro to, aby film vzniknul.

Chtěl jsem Marťana (nebo aspoň Gravitaci), dostal jsem Vékávéčka. Samozřejmě beru, že seriál o cestě na Mars je možné pojmout i tímto způsobem, kdy se to celé postaví na jednotlivých postavách astronautů a na tom, co řeší za (rodinné) trable a jaké mají vztahy s pozemšťany i mezi sebou navzájem... ale osobně bych tam přece jen uvítal víc Marsu a míň vztahů (v tomto ohledu mi jako nejslabší přišla 3. epizoda, která se v podstatě celá věnuje čínské člence posádky a jejímu lesbickému vztahu; naopak v posledních 3 epizodách se seriál konečně probere - když už jsem ani nedoufal - a začne se tam dít něco zajímavého, finální 10. epizoda je pak takřka dokonalá; možná je ta rozkolísaná kvalita daná tím, že se u jednotlivých epizod střídali různí režiséři). Moc mě neoslovilo ani obsazení, většina herců mi byla spíš nesympatická (byť Hilary Swank je skutečně výborná), a taky mi přišlo, že je to místy dost nevěrohodné (co si tak matně vybavuju, ve skutečných kosmických lodích se šetří každým centimetrem plochy a astronauti se tam mačkají jak sardinky, zatímco v tomto seriálu má posádka lodi všude místa jak na hradě; a potom mě tam hrozně rozčilovalo to permanentní soukromé telefonování s někým na Zemi a posílání zpráv a e-mailů - fakt silně pochybuju, že je možné si ve vesmíru jen tak vzít do ruky iPhone a brnknout manžílkovi na Zemi, jak se dneska má - to mají ti scenáristi diváky za úplně idioty?). Vzato kolem a kolem, nečekal bych, že to někdy napíšu, ale český Kosmo s milionkrát skromnějším rozpočtem mi dává větší smysl, než tahle patetická sračka, která celou dobu ždíme z člověka emoce na maximum, aby v závěru Netflix ani nenechal doběhnout závěrečné titulky a už tlačil člověku něco dalšího - osobně si tedy dovedu představit lepší způsoby, jak zabít tolik času.

Navzdory skvostnému obsazení a tomu, že tam skoro celou dobu hraje krásná hudba, jsem překvapeně zjistil, že mě stejně ten film moc neoslovil, a z podobného soudku dám raději přednost o rok mladšímu snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne, v němž se Chytilové podle mě podařilo vyjádřit nějaký obecně platný přesah o trapně zestárlých seladonech, zatímco Jireš "pouze" sleduje výsek ze života imaginárního partnerského páru, který mi subjektivně přišel dramaticky nepříliš zajímavý. Postavit to celé pouze na velkém věkovém rozdílu mezi oběma partnery (citelně jsem zde postrádal retrospektivní pohled, který by vysvětlil, jak se Karel s Alenou dali vlastně dohromady - film totiž překvapivě nesděluje nic nejen k tomuto, ale dokonce ani nic o tom, zda ti dva mají nějaký sexuální život, jak je na tom Karel majetkově, a jakou minulost má za sebou Alena, aby nějak více osvětlil, co ji vehnalo do náruče někoho, kdo je o 25 let starší a kdo se k ní skoro celý film chová extrémně hnusně), z nichž jednomu je diagnostikováno závažné onemocnění (pochopitelně tomu staršímu - Karlovi, byť například ve filmu Umírající zvíře rakovinou naopak onemocní mladá žena a její starý milenec musí jen bezmocně přihlížet jejímu umírání), takový námět mi prostě přijde až pohříchu banální. Film přitom rozvíjí víc motivů, jako např. lékařské dilema ohledně sdělení skutečné diagnózy, předsudky společnosti vůči párům s velkým věkovým rozdílem, smiřování se se smrtelnou diagnózou, revoltu vůči fakultnímu konformismu, atd., ale všechno mi to přišlo zpracováno dost povrchně a nepřesvědčivě (kapitola sama o sobě jsou Karlovy přednášky pro studenty - nemohu si pomoci, ale ty Kopeckého repliky s promítanými obrazy za zády mi přišly docela hloupé - české filmy obecně podle mě mají problém s nevěrohodnými přednáškami vysokoškolských vyučujících, viz třeba naprosto tragická Balzerová v Teorii tygra; přijde mi to o více překvapivé, že je v titulcích filmu uvedena jako odborný poradce historička umění, PhDr. Eliška Fučíková). Já jsem asi celkově Jireše nikdy moc nemusel, protože kromě vynikajícího Žertu a zajímavé Valerie už podle mě nikdy nic tak dobrého nenatočil, a počínaje normalizací jeví jeho filmografie dost upadající kvalitu. Bylo celkem zajímavé zde vidět dobovou Prahu, Kopecký je herecky samozřejmě excelentní, a Fischerová byla kupodivu za mlada velmi hezká, ale celkově mi ten film bohužel jinak přišel dost banální a veskrze prostý jakékoli výraznější scenáristické invence.

Jednička se mi celkem líbila a pobavil jsem se u ní, ale toto mi přišlo takřka nesnesitelné. Jakoby se tvůrci už naprosto utrhli ze řetězu, vysrali se na jakýkoli děj a natočili si to celé pro sebe - tohle je podle mě jeden z těch filmů, kde bylo natáčení pravděpodobně zábavnější než film samotný. Celé je to tak neuvěřitelně stupidní, až jsem se místy musel ptát, zda se mi to jen nezdá. Místy je to až tak moc dementní (a nechutné), že jsem se neubránil a vyprskl smíchy, ale jinak mi většina toho filmu přišla veskrze nezáživná, nic tam nedává smysl, a měl jsem problém to vůbec dokoukat do konce. Chápu lidi, kterým se tahle šílenost líbí, ale osobně jsem to spíš protrpěl.

Správná šílenost, která je naštěstí dostatečně krátká na to, aby nestihla začít nudit. Podobnost s filmem Toxický mstitel je více než zřejmá a oba filmy mě bavily v podstatě stejně. Je to prostě sranda, na kterou nemá cenu uplatňovat nějaká náročná měřítka. Samozřejmě je to maximálně debilní až hrůza, ale právě v tom je to kouzlo - pro toho, kdo to dokáže docenit :)

Jednička se mi loni překvapivě strašně líbila - především zásluhou úchvatné Josephine Langford - ale toto pokračování mě bohužel hodně otrávilo (a určitě to nebude jen změnou režiséra). Samozřejmě mi mělo být jasné, že je směšné mít od toho jakákoli očekávání, ale stejně jsem se neubránil zklamání, protože ten film je prostě hrozný, a to minimálně ve 3 ohledech: 1) herecké výkony a dialogy jsou zde vážně hodně špatné (Hero Fiennes Tiffin je herecky přímo tragický), 2) má to příšerný soundtrack a tu nejvíc konvenční kameru na světě, a především 3) je to dějově totálně předvídatelné, dramaticky absolutně nezajímavé, nevěrohodné, povrchní a složeně takřka výhradně z těch nejohranějších klišé (když kupříkladu Hardinova matka sděluje k závěru svému synovi, že musí o lásku Tess bojovat, zoufalstvím jsem si málem rval vlasy z hlavy - ona mu doslova řekne: "Miluju tě, ale musíš začít bojovat o to, na čem opravdu záleží."). A jako by to všechno nestačilo. tak všechny milostné scény zde jsou strašný trapas, ale to už je jen takový poslední hřebík do rakve - marná sláva, podle sračkoidní předlohy samozřejmě dobrý film vzniknout nemohl, ale tohle je prostě tak stupidní, že se to snad nemůže líbit ani cílovému publiku, pro něž to bylo natočeno (i když nikdy neříkej nikdy, ten film se navíc v kinech moc dlouho neohřál kvůli koroně).