Vančura

"Co se to tam sakra děje? Z vás dvou mi běhá mráz po zádech." - ... "Nemáme čas si to vysvětlovat, ale pavouci v této oblasti, zatím jenom tarantule, se zorganizovali do agresivní armády a už zabili Colbyho a Lindinu matku. A bůh ví, kolik dalších.... Měli bychom odsud co nejdřív vypadnout." V těch replikách je řečeno vše. Za sebe musím říct, že mě objev této staré vykopávky v nabídce HBO GO hodně potěšil. Bavilo mě to moc - tím, jak to pěkně pozvolna buduje atmosféru (kterou vydatně podporuje skvělý soundtrack), a kupodivu to ani není tak moc blbé, jak by se mohlo zdát (byť to zdůvodnění pavoučích útoků skrze využívání DDT v zemědělství je skoro tak komické, jako nepovedené armádní experimenty v jiných filmech podobného ražení, a našlo by se tam i několik nelogických momentů, jako například chování hlavních postav, které místo toho, aby prostě odjely z města pryč, dokud je čas, se zabarikádují v domě, kde je mají pavouci jako na stříbrném podnose). Každopádně nejvíc se mi na tom asi líbilo to (samozřejmě kromě sexy doktorky a jejího úchvatného vozu Mercedes-Benz 450 SL [R107]), jak z těch vidláků pavouci neušetří skutečně nikoho, a v tomto ohledu je finální záběr zcela grandiózní (navzdory vší své komicky ryzí béčkovosti) a nádherně šokující podobně jako třeba finále původní Planety opic. Pokud se vám líbila Arachnofobie, tak Království pavouků bude určitě taky. Strašidelné mi to sice nepřišlo skoro vůbec, a z dnešního pohledu je ten film pozoruhodně zatížen genderovými stereotypy, ale divákovi, který toto vše odpustí, může i po těch letech poskytnout slušnou dávku zábavy.

Souhlasím s názory, že se zde člověk moc nového nedozví, byť samozřejmě strašně záleží, jaký typ diváka se k tomu dostane. Lidi z mojí sociální bubliny nad tím pravděpodobně jen znuděně ohrnou nos a ještě se vysmějí těm hraným sekvencím, ale hromadě jiných lidí by to aspoň trochu mohlo otevřít oči. Ach prosím, kéž by! Obávám se ale, že ten typ lidí, kteří jsou vůči hrozbám z toho filmu nejvíc zranitelní, se k tomu vůbec nedostane, a pokud ano, tak to vůbec nepochopí nebo to pochopí blbě. Každopádně bude zajímavé, kam se toto bude vyvíjet dál, osobně mám prostě hodně nutkání vznik toho filmu považovat za záslužný počin, a budu doufat, že by třeba mohl něco změnit, protože o tom, že jsou social media (resp. attention economy) čisté zlo, jsem přesvědčený už hodně let, a díkybohu za každou snahu s tím něco dělat.

Film, jehož trailer mě loni hodně zaujal a dlouho jsem měl chuť to vidět, až jsem se k tomu konečně dostal na HBO GO. Teď, když jsem to konečně viděl, za sebe musím říct, že si na to asi nedovedu udělat názor (podobně jako na samotného Karáska, jehož zjev mi zde střídavě byl a nebyl sympatický, aneb ano, trpím povrchním zvykem "třídit" lidi dle sympatií). Každopádně ale v tom filmu podle mě - především z Karáskových úst - zazní spousta zajímavých myšlenek, které nejsou k zahození (kouzelný je podle mě například dialog o tom, co to znamená mít s někým "pořádný vztah") a které se mi na tom filmu líbily asi nejvíc - na druhou stranu mi "jen" pár dobrých dialogů k dokonalému štěstí asi nestačí. Co mi zde vadilo hodně, byl zvuk, který je v některých scénách tak potichu, že jsem skoro neslyšel herce mluvit, a jindy tam náhle začne hrát strašně nahlas hudba - na to jsem fakt alergický. Některým replikám herců jsem navíc vůbec nerozuměl, protože prostě mluví hrozně rychle a s nějakou srozumitelnou artikulací se příliš neobtěžují. Ano, působí to maximálně autenticky, ale osobně dám vždy přednost tomu rozumět každému slovu, které ve filmu zazní. Každopádně na to, že to má skoro dvě hodiny, mi ta délka kupodivu nijak nevadila, a bavilo mě to, byť jsem osobně ze všech těch filmů, kde se dokola řeší jen vztahy, už dost unavený / otrávený. Asi to je i díky tomu, že Jenovéfu Bokovou mám celkem rád (zbytek castu už mi tolik nesedl). Nemůžu se ale ubránit určitému dojmu, že co mi na tom filmu asi vadilo nejvíc, je to, jak ukazuje, v jak ohraných kulisách tu všichni žijeme (a teď nemyslím jen ty notoricky známé pražské lokace a důvěrně povědomé bytové interiéry, v kterých se natáčelo) a jaké vztahové sračky pořád řešíme, a že z toho možná není žádná "rozumná / ideání" cesta ven (velmi trpká scéna, v níž Karel s Dušanem dochází k přesvědčení, že jedinou cestou k stabilnímu vztahu je paradoxně jistá lhostejnost ke svému partnerovi). V jistém smyslu je to vážně hodně dobrý film, který se brutálně vymyká českým poměrům a je mi v mnoha ohledech sympatický, například tím skromným rozpočtem, ale zpráva o našem světě, s kterou ten film přichází, mi je osobně dost proti srsti, a ty negativní pocity si spojuji s celým filmem, takže za mě asi nakonec musím napsat, že se mi to - spíše nelíbilo.

Zpočátku se mi to líbilo a přišlo mi, že se to rozjíždí slibně, ale postupně začal můj zájem upadat (řekněme někdy od momentu Lillina zmizení), a ke konci už mě to spíše jen otravovalo - obzvláště to hledání Lilly je strašně nezáživné, a ta scéna na konci na mostě už mi přišla úplně mimo a celkově mě to závěrečné rozuzlení moc neuspokojilo; přišlo mi, že dramaticky ten film moc nefunguje a věnuje se příliš tématům najednou (vliv sociálních sítí, generační propast, znásilnění, sociální rozdíly ve společnosti - chování mladíků k bezdomovcům...) a většina konfliktů tam vyšumí do ztracena (mj. protože se většina postav v tom filmu chová zvláštně, např. otec Lilly, jehož pasivita se mi jevila dost nepochopitelná; normálnímu fotříkovi na jeho místě by podle mě bouchly saze a chtěl si to vyřídit osobně); osobně to přičítám za vinu nedostatku zkušeností mladého režiséra, ale můžu se samozřejmě plést. Ve výsledku mi na to, že to má jen 1,5 hodiny, ten film přišel subjektivně výrazně delší, a kdyby se zaměřil na lepší propracování následků toho znásilnění, mohl to být podle mě vcelku zajímavý film, byť s nepříliš originálním námětem. Takto jsem z toho měl bohužel spíše jen průměrný až slabší dojem.

Do Lily Collins jsem se zamiloval před 5 lety ve filmu S láskou, Rosie, takže když jsem na jejím Instagramu už před časem zaregistroval, že se chystá tento seriál, hodně jsem se na něj těšil, protože jsem už předem věděl, že se mi bude líbit, což se taky v podstatě do puntíku potvrdilo. Lily Collins je prostě v roli Emily tak kouzelná (ty její outfity!), že si ji nejde nezamilovat (a člověk jí i skoro odpustí to její nekritické nadšení pro sociální sítě, které by mi za normálních okolností přišlo silně otravné - ostatně tu dějovou linku s nárůstem jejích followers bych si z toho seriálu nejradši odmyslel). Netvrdím, že by ten seriál byl bez chyb - osobně mi přece jenom přišel dost povrchní a šitý horkou jehlou, a ten Darren Star se tam nezapře, takže Sex ve městě je z toho bohužel cítit na sto honů a tomu srovnání se nejde ubránit - ale přesto jsem si ho hodně užil, protože ta Paříž je tam fakt nádherná, má to skvělý soundtrack a výtečné obsazení všech rolí, je to hodně vtipné, a poslední epizoda mě vyloženě nadchla, takže doufám, že u jedné série nezůstane.

Už před lety, kdy jsem ten film viděl poprvé, na mě hluboce zapůsobil, a když jsem teď dostal chuť si to připomenout, opět mě naprosto dostal. Někdo, kdo mě s tím filmem tehdy seznámil, o něm řekl, že to je podle něj asi nejlepší film všech dob. To na mě udělalo dost dojem, a osobně nemám problém s tím souhlasit. Geniální film, u něhož mi vlastně přijde tak nějak nepatřičné sem cokoli psát nebo o něm číst nějaké debilní komentáře, co si kdo myslí, protože mě to v tomto případě vlastně vůbec nezajímá. Toto je čisté filmové opium a já mu dobrovolně zcela podléhám.

Určitě to není špatný film, ale osobně u mě bohužel dojel na víc věcech: hodně nesympatická hlavní postava, úmorná délka více než 2 hodin, dějově mi to místy přišlo hodně nevěrohodné, a konečně mi i vadilo, že se v tom filmu nevyskytuje jediná hezká holka (tím má být mj. řečeno, že nechápu, co Tomasz viděl na Gabi). Závěrečné titulky jsem přijal dost s povděkem. Poláci umí, ale v tomto případě mě to bohužel minulo.

20 let jsem kolem toho filmu chodil a úspěšně ho ignoroval - vlastně sice nevím proč, ale když jsem konečně dostal chuť ho vidět, zjistil jsem, že je nečekaně skvělý, a hodně mě to bavilo. Možná jsem si myslel, že je to nějaký stupidní příběh o hledání nějaké debilní pláže, což sice je, ale dějově je mnohem zajímavější, než by mě kdy napadlo, a vývoj výchozí zápletky byl pro mě celkově velmi příjemným překvapením (byť mi některé momenty přišly hodně předvídatelné). DiCapria jsem sice nikdy moc nemusel a v roli Richarda bych si dovedl představit lepší herce, ale vyloženě mi zde nevadil, a především mi to dokonale vynahradila Virginie Ledoyen, jejíž francouzský šarm mě zcela okouzlil - v tom filmu je vážně neodolatelná. Když si k tomu přičtu skvělý soundtrack a skutečnost, že už se z toho filmu celkem stalo slušné postdevadesátkové retro, jen mu to přidává na zajímavosti. Od Dannyho Boyla snad ani nešlo čekat špatný film a překvapuje mě zdejší relativně nízké hodnocení.

Mario Casas mě baví, takže mi stačilo vědět, že tam hraje, abych dostal chuť to vidět. Postavu, kterou zde ztvárnil, jsem z celé duše nesnášel, a od začátku jsem si říkal, že tohle může skončit jen 3 způsoby: 1) Ángel dojde spravedlivého trestu a skončí za mřížemi, 2) Ángel dojde ještě spravedlivějšího trestu a na konci zemře, anebo 3) to Ángelovi na konci všechno projde a já budu nasraný, protože přesně takové konce nesnáším. Nakonec se ukázalo, že jsem se ani v jednom případě netrefil, protože to celé ústí v rozuzlení, které mi **Spoiler Alert!** až nápadně připomíná závěr filmu Hořký měsíc - osobně bych se vůbec nedivil, kdyby to scenáristi El practicante od Polanského prostě vykradli, ale samozřejmě není vyloučeno, že se jedná o náhodu. Jinak se mi zde docela líbila i Déborah François - vcelku zajímavé stvoření, vzhledem k jejímu věku to ale na nějakou velkou kariéru u filmu už asi nevidím. Celkově se mi ten film asi líbil, byť dějově mi to občas přišlo nevěrohodné a chování některých postav (jako např. starý soused) člověk skutečně nechápe - každopádně na Španěly je to celkem slabé, ale v rámci té netflixové bídy se to dá.

Skvělá věc, která mě hodně nadchla - a to třeba fantastickým obsazením (Winona Ryder je absolutní herecká bohyně a její herecký výkon mě zde naprosto zbavil slov; ale i ostatní herci jsou skvělí, včetně představitelů dětských rolí), věrností předloze nebo tím, že to má jenom 6 cca. hodinových částí, takže to ve výsledku nesežere zase tolik času. Nejlepší mi přišla asi 4. epizoda, která je krásně dramaticky vyhrocená a ani jsem u ní nedutal, ale hodně mě bavily i ostatní epizody a téměř nikdy jsem se u toho nenudil. Jako celek to sice dokonalé není a pár věcí by tomu asi šlo vytknout, ale velkoryse nad tím mávnu rukou, protože když už mě jednou za sto let něco přiměje sledovat nějaký seriál, tak to už je co říct - a zrovna v případě adaptace ČEHOKOLI od Philipha Rotha, mého pravděpodobně nejmilejšího literáta, jsem v podstatě už předem věděl, že se mi to bude líbit, což se také potvrdilo. Jsem opravdu vděčný, že HBO něco takového zafinancovalo, protože tohle je podle mě série pro dost úzkou skupinu lidí, kteří vědí, co od toho mají čekat, a většinového diváka to podle mě nemá moc šanci oslovit, což jsem si i potvrdil čtením některých zdejších komentářů (podobně jako Rothovy knihy podle mě už dneska taky skoro nikdo nečte, což je zrovna v případě Spiknutí proti Americe dost škoda, protože to je skutečně velkolepá literární fikce od velkého spisovatele, který se její seriálové adaptace už bohužel nedožil).