Vančura

Krásná role pro Billa Murrayho, který je coby Felix skutečně neodolatelný a strašně mě v tom filmu bavil, podobně jako fantastická Rashida Jones, jejíž herectví zde na mě udělalo obrovský dojem. Námět je ve své podstatě až neobyčejně banální, ale díky té postavě okouzlujícího "pomáhajícího" tatínka, který si každého hned získá na svou stranu, to celé působí svěže a velmi zábavně, a navíc tam hraje skvělá hudba typu Chet Baker. Bylo mi u toho filmu vážně moc dobře, Sofia Coppola mi opět potvrdila, proč mám její filmy tak rád.

Film, v němž se hnusným lidem dějou hnusný věci, a mně nedělalo moc dobře na to koukat (fakt nemusím vidět, jak si někdo zuřivě krájí vlastní prsty apod.). Zlověstná atmosféra je tu vystavěna velmi precizně, ale ve výsledku celá ta přehlídka utrpení vlastně nedává moc smysl a není to film, který by mě nějak bavil nebo mi něco dal, spíš mě jenom děsil, ale takovým tím nepříjemným infarktovým způsobem, který moc nemusím, takže podruhé bych se tomu asi spíš už vyhnul.

Nečekaně skvělá věc, která se mi moc líbila. Především asi zásluhou herecké představitelky hlavní role - Natalia Dyer je coby Alice výborná (ta její obličejová mimika!) a člověk jí prostě musí fandit, aby těma sračkama proplula pokud možno bez úhony (vrcholná scéna v baru, v němž jí stará lesba otevře oči). Hodně jsem se u toho nasmál, a současně mi to nepřišlo vůbec hloupé, protože tím, jak je ten film až jednostranně nesmiřitelný vůči katolické bigotnosti a odsuzujícím názorům na mimomanželský sex a masturbaci (které jsou nakonec - asi spoiler alert - odhaleny z velké míry jako přetvářka), to na mě silně působilo dojmem, že si zde režisérka a scenáristka v jedné osobě pravděpodobně chtěla vyřídit účty s vlastní minulostí (tento dojem autobiografičnosti filmu posiluje i zasazení děje do roku 2001, se všemi těmi dobovými kulisami typu žlutá Nokia 5110, na které se hraje had, nebo CRT monitory, na kterých se chatuje o sexu, což by jinak samo o sobě moc nemělo opodstatnění, snad kromě snahy svézt se na současné retro oblibě devadesátek a nultých let), což jsem si rychlým googlením po zhlédnutí filmu skutečně potvrdil (ostatně znal jsem kdysi dívku, která prodělala vcelku podobnou zkušenost jako Karen Maine zamlada). Pro mě osobně velmi příjemný filmový objev, podobně jako ze stejného roku třeba snímek Šprtky to chtěj taky - oba jsou tady podle mě hodně nedoceněné, což mě mrzí.

Zpočátku mě to celkem bavilo - námět o partičce přátel, která si vyrazí do lesa a tam se jim něco stane, mě asi nikdy neomrzí - ale postupně se to začne zvrhávat ve strašnou blbost, u které jsem už jen útrpně čekal, kdy bude konec (a to to má jen ani ne 1,5 hodiny). No name obsazení mi bylo fakt hodně nesympatické (navíc se tam nevyskytuje jediná hezká holka), to, zda postavy přežijí, mi bylo zcela ukradené (nikdo je nenutil tam jezdit ani žrát ten hnus), a celkově mi ten film přišel strašně zbytečný. Povedené tam jsou asi jen lokace a to úvodní budování atmosféry, jinak tam veskrze nic nedává smysl a je to jen přehlídka klišé a scenáristické stupidity.

Původně jsem to ani vidět nechtěl, obsazení mě moc nelákalo a tak nějak celkově jsem neviděl důvod, proč to chtít vidět. Nakonec na základě jednoho doporučení zvědavost zvítězila, ale pouze jsem si potvrdil svůj původní předpoklad, že to žádný zázrak nebude, a celkem dost mě to minulo. Nicole Kidman tam je divná, Hugh Grant je vyloženě hnusnej a je dost utrpení na něj koukat, takže se mi tam nakonec líbil jen fantastický Donald Sutherland, který mě zde ve svých 85 letech téměř dokázal dojmout (plus samozřejmě úchvatná Matilda De Angelis, které tam mohlo být víc). Příběh jako takový mi přišel spíše slabší a jediná skutečně zajímavá epizoda, kde se děje něco dramatického, mi přišla ta druhá. Jinak že by mi to přišlo nějak extra napínavé nebo že bych se nedejbože nemohl dočkat závěrečného rozuzlení, tak to fakt ani omylem. Nevím no, podle mě lepší seriály má Netflix, a HBO bylo vždycky silné hlavně v nabídce filmů.

Nádherný film, který mi připravil asi jeden z nejhezčích filmových zážitků. Byl jsem v závěru zcela ohromen, a celkově to ve mně vyvolalo obrovské emoce. Ten příběh je strašně silný, celá řada momentů v něm mi vzala dech, byl jsem u toho střídavě dojatý (osud Elisabeth, která má btw. stejné jméno jako pozdější Kurtova manželka), střídavě šťastný (první konfrontace Kurta se svobodným západním uměním), hlavní postava Kurt (kterého skvěle ztvárnil ten sympaťák z výtečného černobílého snímku Sakra, kluku!), resp. jeho umělecký vývoj, je neuvěřitelně zajímavý, a v dějové lince s jeho maželkou (velmi atraktivní Paula Beer) jsem mu bezvýhradně fandil, aby ti dva našli konečně štěstí. Můj asi nejoblíbenější německý herec Sebastian Koch zde ztvárnil fascinující postavu - zcela odpudivý typ (ten jeho požadavek, aby se mu vždy říkalo profesore), o kterém by šly popsat stovky stran psychologických analýz. Scéna, v níž vlastní dceři (coby nejlepší gynekolog v zemi) provede osobně interrupci, aby neměla dítě s Kurtem, mi přišla ohromujícím způsobem děsivá. Asi jsem trochu doufal, že v závěru to ta svině odskáče víc, ale ten konec je relativně otevřený různým interpretacím, z nichž jedna může být, že došlo i na něj. Každopádně ale způsob, jakým je do tohoto filmu zakomponováno výtvarné umění a jak se celým filmem prolíná, až v závěru zcela převezme vládu nad výsledným dojmem na diváka, mi osobně přišel zcela dokonalý a zbavil mě všech slov (komentář píšu až po dvou dnech, kdy jsem to konečně trochu trochu rozdýchal). Každá minuta z těch 3 hodin stála za to a v závěru mi bylo líto, že už je konec, protože bych chtěl ještě. Nic působivějšího jsem dlouho neviděl a vzpomínky na ten krásný večer ve společnosti tohoto filmu si chci uchovat navždy.

Výtečný horor, jehož objev pro mě byl netušeným zážitkem (obzvlášť i díky tomu, že jsem si o filmu předem nic nezjišťoval). Opravdu jsem se u toho hodně bál, a párkrát jsem u toho měl málem zástavu srdce - mj. zásluhou soundtracku, který je zde skutečně brutálně nervydrásající. A ten děsivý konec! Brr, z tohodle filmu budu mít noční můry ještě dlouho. Atmosféru to má fakt neskutečnou, příběh je ale jinak spíše slabší. Navíc mě tam - coby fandu této francouzské značky - potěšilo, že hlavní postavy ve filmu jezdí mým oblíbeným Citroënem CX.

Můj základní problém s Malou lží je prostě v tom, že mě nedokáže dojmout představa, že v nejlidnatější zemi světa s 1,4 miliardou obyvatel má umřít 1 člověk na rakovinu plic (navíc člověk pokročilého věku, který má život v podstatě za sebou - stačí se projít po Olšanech, aby člověk zkoumáním náhrobků rychle zjistil, kolik lidí jenom v Praze takové štěstí nemělo, a zubatá je skosila ve velmi útlém věku). A vlastně mě ta "něžná komedie" (už to označení mi přijde hrozné) minula tak nějak celkově a dostala ze mě přesně nula emocí, nepřišlo mi to vtipné ani dojemné, a už vůbec ne "povznášející", byť chápu lidi, kteří se tímhle typem filmů nechají okouzlit. Původně mě tedy neoslovil ani trailer, ale nakonec jsem podlehl zvědavosti, abych si bohužel jen potvrdil dojem, který mám už delší dobu, že filmy od Aerofilms v poslední době už nějak nejsou takové jako dřív.

V devadesátkách jsem byl z toho filmu nadšený, asi jako všichni... Ale když jsem to teď viděl po letech znovu, asi jsem se na to díval úplně jinýma, kritickýma očima, a přišlo mi to prostě hrozné. Ten děj je narvaný tolika vědeckými nesmysly, až to není možné, většina dialogů je silně stupidních (vynikne ještě víc v českém dabingu), úroveň speciálních efektů je zde z dnešního pohledu vyloženě tragická (což je docela s podivem, protože zas tak starý ten film není), a celé je to tak příšerně proamerické a patetické, až je to bezděčně směšné.. no a na konci ty ohraní Aerosmith, uf... Jo a vždycky mi tam vadila Liv Tyler, nikdy nebyla můj typ. Chápu popularitu toho filmu a všechno, ale za sebe nemám problém napsat, že to je prostě komerční sračka - nalijme si čistého vína.

Kupodivu mě to hodně bavilo, byť to hledání kladiva už je ke konci docela otravné. Vůbec jsem netušil, že taková místa jako nudistické kempy existují, a přišlo mi to jako skvělý námět pro film (byť jsem měl dojem, že význam nudismu je v tom filmu vlastně docela upozaděn, a většina humoru je zde založena na absurdních situacích, z nichž nahota většiny postav je jen jedním z komických faktorů, podobně jako mi přišel nevyužit motiv Patrickovy amatérské výroby nábytku, u něhož jsem myslel, že bude na konci více rozveden - asi by se mi víc líbilo, kdyby to skončilo tak, že se Patrick vysere na ten kemp a odjede s Nathalií do Bruselu založit si firmu na nábytek, jenže to by nesměla čekat dítě s tím směšným Dustinem - mimochodem obrovská škoda, že zrovna ona jako jedna z mála postav nepropadla nudismu, a Hannah Hoekstra je tak ve filmu celou dobu bohužel oblečená). Pokud jde o titulní postavu, nejsem si vlastně doteď jistý, jestli mi Patrick byl nebo nebyl sympatický, ale každopádně na mě působil silně autistickým dojmem, a vlastně se divím, že to není nikde zmíněno v anotacích filmu ani ve zdejších komentářích (vyjma jednoho). Každopádně se mi to opravdu líbilo, je to taková správně artová komediální libovka pro lidi, kteří to docení.