Vančura

Karolína mě přece jenom zasáhla o trošku víc, ale to je asi tím neuvěřitelně pozitivním nábojem, který ten film obsahuje. Ester je ale taky strašně zajímavá, jenom jiným způsobem. Osobně mi ta žena byla neuvěřitelně sympatická v podstatě od prvního záběru a celou dobu jsem byl zvědavý, jak se to celé vyvine. (Btw. osobně jsem nikdy žádný její televizní pořad neviděl, protože mě podobná produkce nikdy nezajímala, ale nijak to neodsuzuji). V tomto ohledu mi ten film přišel až nečekaně emotivní, a některé momenty tam jsou hodně silné, jako ostatně podle mě celý ten Esteřin životní příběh. Přál bych té ženě, aby byla šťastná, taky to neměla vždy jednoduché. Hodně se mi dokument o ní líbil a dá se podle mě hodně přemýšlet, co se v tom filmu člověk vlastně dozvěděl. Btw. na webu ČT, kde je pořád k přehrání, je podle mě hodně zajímavá diskuse o Ester a jejím životě a manželství.

Pro mě osobně velmi příjemný seriálový objev, na který jsem narazil až po dlouhých letech od jeho vzniku, přesto to ani v roce 2021 neztrácí na vtipu, jak jsem mohl poznat. Hodně mě nadchlo obsazení a herecké výkony, byť bohužel ne bezvýhradně - k těm skvělým složkám castu počítám Geislerovou, Čermáka, Polívkovou, Kolesárovou, Krobotovou, Holuba, a především fantastickou Čvančarovou, která mě zde dostala ze všech nejvíc - mimořádně krásná žena a úchvatný herecký zjev. Naopak u Havelky jsem nedokázal pochopit, jak se může tak neuvěřitelně špatný a nepřesvědčivý herec živit hraním - z každé scény, ve které se ten totální amatér vyskytuje, bych si rval vlasy na hlavě, jak děsivě hrozná je, a hodně se tomu blíží i moje pocity z hereckého výskytu Majera ve druhé sérii, který mi tam taky přišel jako špatný vtip. Naopak velmi zajímavá Šulajová to naštěstí vyvažuje do kladného dojmu. A zajímavou hereckou kreaci zde ještě na stará kolena předvedli Němec se Švandovou, které jsem jinak oba nikdy nemusel. Asi by tomu taky šlo vyčítat značnou odtrženost od reality - všechny ty dokonale stylové interiéry, notoricky známé pražské lokace, a problémy, které postavy řeší, to všechno na mě působilo mimořádně neživotně, přesto mi to nijak extra nevadilo, protože ta celková zábavnost podle mě přebíjí vše - minimálně alespoň v případě výrazně lepší první série. U té druhé bych byl snad i radši, kdyby nikdy nevznikla, protože ten propad v zábavnosti a celkové úrovni mi přišel takřka šokující, ale přesto mi zvědavost nedala, abych nezhlédl i tu. A přesto - když to celé doběhlo do konce, jsem skoro v pokušení dát si to celé ještě jednou. Protože ty první díly jsou podle mě prostě fakt hodně povedené - a osobně miluju i tu písničku, která hraje na začátku a konci každého dílu.

Za mě strašné zklamání. Cokoli upírského miluju, takže když jsem na to narazil v nabídce Netflixu, hned jsem po tom skočil jako hladový pes. Seriál o upírech, francouzského původu a navíc s tak božím vizuálem, to by mohla být pecka, myslel jsem si, i když zdejší nízké hodnocení už ve mně bohužel vyvolávalo pochybnosti. Ty se nakonec více než potvrdily - má to fakt skvělou kameru, většina záběrů je krásně barevných a hodně si s tím někdo vyhrál, a bavil mě i soundtrack. Ale po stránce postav a děje je to tak zoufale dramaticky nezajímavé, až to bolí, navíc to má fakt hnusné obsazení a povětšinou velmi špatné herecké výkony. Místo toho, aby se tam nějak víc rozvíjel ten skvělý motiv, jaké to je žít v současné Francii coby teenagerská upírka, tak se tam pořád řeší jen ta debilní upírská komunita, kterou přitom podle všeho představuje jen pár těch upírů v tom bytě, a celé to vůbec nedrží pohromadě, nedává to smysl, a nepůsobí to jako věrohodný upíří ekosystém. Takže vlastně největší slabinou té sračky je mizerný scénář, a asi i malý rozpočet, protože to celé působí dost lacině. Nebavilo mě to a dokoukal jsem to jen s velkým přemáháním, abych viděl, jak to dopadne. Osobně radím, ruce od toho pryč.

Asi si na ten film neumím udělat moc názor - ten černobílý formát 4:3, soundtrack sestávající z klasické hudby, zasazení děje do hnusných kladenských reálií, na české poměry dost odvážné milostné scény, nesnesitelně banální téma manželské nevěry, jakož i samotná skutečnost, že to celé přivedl na svět režisér chilského původu... celé to dohromady prostě působí tak - nemůžu si pomoct - nepravděpodobně, jako nějaký obskurní bizar, který se možná trefil do vkusu té hrstce lidí, kteří mají rádi tu divnou artovou produkci od Pilot Film, ale většina normálních lidí se podle mě musí něčemu takovému už zdálky vyhnout a mě konkrétně to teda míjí úplně brutálně. Možná režisér věděl naprosto přesně, jaký film chtěl natočit a všechno tam pro něj svůj smysl mělo, ale mně osobně ten film přišel spíše jen nesnesitelný - chování všech 3 hlavních postav, Petra, Kateřiny i Karolíny, mi bylo hodně nesympatické, a z finálního rozuzlení jsem byl v podstatě akorát rozčarovaný. Myslím, že to je film, který ve mně vyvolal jen samé negativní pocity, a proto bych se mu podruhé už vyhnul. Připouštím ale, že za jiných okolností by mi ta intelektuální výsostnost asi dokázala sednout, ale to by to musel natočit někdo úplně jiný a s jiným obsazením.

Neuvěřitelně pozitivní film, ta euforie z něj ve mně žije ještě dlouho poté, co jsem to viděl. Karolína je krásná žena (za mlada vyloženě okouzlující) se silným příběhem a já jsem měl na konci dokumentu velkou radost z toho, jak to všechno dopadlo a co se jí podařilo vybudovat. Myslím, že by jí to hodně lidí mohlo závidět, nejenom ten její krásný dům a skvělou rodinu, ale hlavně ten nezdolný optimismus, který mi ale zrovna v tomto případě přijde skutečně nakažlivý. Jak bolestně Karolína kontrastuje s takovou Marcelou! (což je podle mě asi nejdepresivnější film Třeštíkové vůbec). Marná sláva, každý jsme si ty karty vytáhl trochu jiné a každý se prostě na šťastné planetě nenarodil, ale podle mě máme přesto pořád na výběr mezi bolestínskou pasivitou (Marcela) a pozitivní činorodostí (Karolína). Pardon dámy, že vás tak stavím do latě, ale mně se to prostě strašně nabízí! Velký divácký zážitek, za který jsem - jako už tolikrát předtím - té královně časosběrných dokumentů hluboce vděčný. UPDATE 9.3.2021 - Ten film mě maximálně bavil i na podruhé s odstupem několika týdnů, a byl jsem prostě vyloženě okouzlený Karolíninou osobností a tou její povahou a přístupem k světu. To je tak neuvěřitelně inspirující! Leč pravděpodobně takřka nepřenosné, se obávám. Ty velké časové skoky na začátku dokumentu jsou sice zvláštní a v tomto ohledu se jeví poněkud nekoncepčně, kolik prostoru se naopak věnuje posledním letům a zvelebování domu, ale osobně bych to režisérce nevyčítal a v podstatě mi to nevadilo, protože mě osobně ten film, resp. ten PŘÍBĚH, v první řadě silně dojímá a strašně jsem nově fandil té mladé holce s cígem ve felicii, aby vše dobře dopadlo, ačkoli jsem už znal konec, což mi vlastně přijde vtipné, ale nelze jinak.

Mám pocit, že mi ten film v dětství přišel dost depresivní. To, že se z Rumburaka stal nemytý bezďák se slámou ve vlasech a v roztrhaném čarodějnickém obleku, na mě jako na dítě působilo neuvěřitelně skličujícím dojem. Když jsem to teď viděl po letech znovu, ty dětské emoce se mi vlastně potvrdily. Ten úvod, kdy Rumburakův voiceover líčí jeho neutěšené současné poměry, je prostě strašná depka, byť to asi mělo být zamýšlené tak, že to má být vlastně komické, a navíc spravedlivé za to, co Rumburak dělal v Arabele (protože karma, chápeš). V tomto ohledu mě zamrzelo, jak úzce tento spin-off na zmíněný seriál navazuje - pro člověka, který si ten seriál už moc nepamatuje (protože rok 2021), je to celé strašně vytržené z kontextu a člověk moc nechápe, co ten chudák Rumburak udělal tak strašného, že mrzne ve věži s havranicí, teda vlastně krkavicí Otýlií, která žárlí na jeho Vendulku utěšitelku, teda vlastně Helenku. Chápu ale, že to bylo natočené s tím, že to lidi viděli tenkrát v kině brzo po Arabele, takže to měli ještě všechno v paměti, a těžko asi proto dnes tvůrcům vyčítat, že se na začátku filmu neobtěžovali s připomenutím seriálového děje, který by film zasadil do nějakého kontextu. Co mi na tom filmu dnes přijde úchvatné, jsou asi celkem 3 věci: 1) naprosto dokonalé obsazení - v tom filmu hrají bez výjimky samé čs. herecké legendy, a i když mají jejich postavy často jen málo prostoru, všem se podařilo herecky excelovat a propůjčit tomu filmu nezměrnou míru komiky (za všechny prostě musím vypíchnout Lábuse, který je už nějakou dobu můj herecký bůh, a to co předvádí v tomto filmu, je podle mě něco naprosto neuvěřitelného, a pravděpodobně i nedoceněného); 2) nádherná, ale vážně NÁDHERNÁ hudba mého velkého oblíbence Michajlova - marná sláva, jeho hudba se mi v dětství navždy zapsala do srdce, a už pro mě napořád bude spjata s obrovskou nostalgií po dětství, ten chlapík prostě uměl skládat filmovou hudbu jako nikdo jiný; 3) a konečně mě tam strašně baví i ta sci-fi linka, s fascinujícím počítačem Kecálkem (to jeho generování slov a chrlení papíru mi vyvolává mráz na zádech dnes stejně, jako když jsem byl kluk), robotem Žánem, který umí připravit kung pao s bambusovými výhonky (btw. nedělal ho Švankmajer? nikde v titulcích ale nebyl napsaný) a fascinující postavou inženýra Zachariáše (geniální herecká kreace Kaisera!), který je naprosto neodolatelný pošuk, technofil do morku kosti, s až komicky krajním odporem ke zvířatům (byť zrovna scéna, ve které chudák Zachariáš zakopne o šňůru vodítka, švihne sebou na zem, čokl té ženské se na něj ještě rozštěká a rozrhne mu kalhoty (!), ale ženskou ani nenapadne se mu nějak omlouvat, mi přijde jako kvintesence současné arogance "pejskařů", kteří mají pocit, že jejich pes je nedotknutelný). Ta myšlenka natočit spin-off Arabely byla asi svým způsobem lehce bizarní, ale osobně s tím problém nemám, a z výše zmíněných důvodů na něj osobně nedám dopustit, a ten film je zde prostě brutálně podhodnocený, sorry. Navíc mám asi tendenci v něm vidět i věci, které tam možná vůbec nejsou (např. ta slepá oddanost školského sboru vůči ptačímu řediteli školy mi trochu přišla jako paralela k společenské situaci, kdy si sice každý mohl o vládnoucím establishmentu myslet co chtěl, ale na odpor se nezmohl skoro nikdo). UPDATE 9.3.2021 - Na druhé zhlédnutí po pár týdnech znovu mě to už tak nebavilo, protože jsem to ještě měl hodně v živé paměti, ale přesto si pořád myslím, že je ten film prostě výborný a nedoceněný. UPDATE 11.2.2023 - Napotřetí mě to už zase strašně bavilo, možná protože jsem mezitím nakoukal znovu jak starou, tak novou Arabelu, a vyloženě si užíval všechny ty narážky (jak ve filmu na původní verzi seriálu, tak v nové verzi seriálu na film). Člověk obeznámený s oběma seriály si to tedy podle mě užije víc než ten, kdo je nezná. A současně si musí klást otázku, proč Rumburak ve filmu hledá kouzelné zaklínadlo pro přesun do světa pohádek, když o ničem takovém nebyla v původním seriálu ani zmínka, a k tomuto účelu sloužil cestovní plášť, podobně jako je nepochopitelné, proč Zachariáš nechává zmizet zvířata po jednom, místo aby to udělal najednou (jako Rumburak s počasím).

Musím říct, že se mi to hodně líbilo. Už jenom to neuvěřitelně přirozené úvodní vplutí do příběhu - Michael se prochází sám parkem, všimne si kolem projíždět v kočáře Elsu, ihned se mu zalíbí, zastaví ji, nabídne ji cigaretu, ona mu řekne, že nekouří, ale stejně si ji od něj vezme, usměje se na něj a pokračuje v jízdě, aby vzápětí... I vše co následuje potom je tak skvěle dramaticky postavené, že se tím opět jen posílil - můj beztak již bezbřehý - obdiv k Wellesovi, s jak jistou rukou zde všechno vedl. Velmi mě bavilo i na něj koukat a přišel mi trochu jako taková starší lehce tlustší verze Mastroianniho. Hodně mě nadchla i Rita Hayworth - typově naprosto perfektní herečka pro roli femme fatale. No a finální sekvence v zrcadlovém bludišti je samozřejmě bezchybná, Welles byl prostě zvláštně dobrý, sám poznal, že je génius. Noirová libovka pro lidi, kteří dnes takové filmy ještě umí docenit.

Když se tenhle seriál objevil a všude se o něm psalo, nějak mě to nezaujalo a přišlo mi, že by mě to nebavilo, protože mě šachy nikdy nezajímaly, podobně jako mě obecně dlouhodobě nudí téma závislosti. Když jsem ale s údivem sledoval, jak tomu tady roste hodnocení, až se to vyšplhalo na 24. nejlepší seriál a jak tomu dali 5 hvězd i lidi, na který dám, tak moje zvědavost zvítězila, a pustil jsem si první díl - abych s úžasem zjistil, že mě to do sebe vtáhlo skoro od první scény, a v rychlém sledu jsem zhlédl za sebou všech 7 epizod, abych na konci s lítostí zjistil, že to je skutečně všechno a víc už toho nebude. Myslím, že hlavní důvod, proč jsem z toho byl tak unešený - a ta euforie trvá ještě nyní, několik dní po tom, co jsem to viděl - se jmenuje Anya Taylor-Joy. Já už jsem se do ní kdysi před 3 lety zamiloval ve filmu Rozpolcený, ale jak šel čas, nějak jsem na ni trochu zapomněl - a teď se mi připomněla s plnou silou, a já jsem hltal každý záběr na ty její neuvěřitelný oči a šel jsem do mdlob pokaždé, když se podívala do kamery. Neuvěřitelné stvoření, které mi tady vzalo všechna slova. Nadšený jsem byl ovšem i z těch 2 dětských hereček, které ztvárnily mladší verzi Beth Harmon, a vlastně komplet celý obsazení je dokonalý, podobně jako fantastická kamera (!), soundtrack a silný příběh, který obsahuje tolik neuvěřitelně silných momentů, až to není možné. Pro mě osobně dokonalý seriál, který mě na několik blažených hodin zcela přikoval k Netflixu, a který je podle mě tak dobrý mj. proto, že není životopisný, ale že je to čistá fikce.

Krásná role pro Billa Murrayho, který je coby Felix skutečně neodolatelný a strašně mě v tom filmu bavil, podobně jako fantastická Rashida Jones, jejíž herectví zde na mě udělalo obrovský dojem. Námět je ve své podstatě až neobyčejně banální, ale díky té postavě okouzlujícího "pomáhajícího" tatínka, který si každého hned získá na svou stranu, to celé působí svěže a velmi zábavně, a navíc tam hraje skvělá hudba typu Chet Baker. Bylo mi u toho filmu vážně moc dobře, Sofia Coppola mi opět potvrdila, proč mám její filmy tak rád.

Film, v němž se hnusným lidem dějou hnusný věci, a mně nedělalo moc dobře na to koukat (fakt nemusím vidět, jak si někdo zuřivě krájí vlastní prsty apod.). Zlověstná atmosféra je tu vystavěna velmi precizně, ale ve výsledku celá ta přehlídka utrpení vlastně nedává moc smysl a není to film, který by mě nějak bavil nebo mi něco dal, spíš mě jenom děsil, ale takovým tím nepříjemným infarktovým způsobem, který moc nemusím, takže podruhé bych se tomu asi spíš už vyhnul.