Vančura

Velké překvapení - a velký filmový (a především vizuální) zážitek. Z počátku dojem relativně mdlý, ale čím víc se tahle neo-noirová pecka rozjížděla, tím víc mě bavila, a ke konci jsem ten film už vyloženě miloval. Typově naprosto skvělé obsazení, perfektní kamera, atraktivní lokace, propracovaný děj, a kapitola sama o sobě je naprosto dokonalý soundtrack od M83 (aktuálně ho poslouchám při psaní tohoto komentáře a je to velká libovka). Vadily mi tam jen drobnosti, které snad ani nestojí za zmínku (s jistou nelibostí jsem například nesl, že ve filmu zazní skladba "Wait" od zmíněných M83, která se se už v r. 2014 objevila na soundtracku k filmu Hvězdy nám nepřály - osobně asi zkrátka nejsem moc příznivcem toho, aby jednotlivé songy takto "migrovaly" mezi různými filmy). Spolu s filmem Božský je Suburra za poslední dobu už druhý skvělý italský film, ukazující fascinující pohled na svět organizovaného zločinu, odvrácenou stránku vysoké politiky a novodobou podobu italské mafie. Osobně si navíc myslím, že v reálu to bude ještě horší, než jak je to ukázáno v tomto filmu - a už pro tu deziluzivní razanci, s níž tento film stihne člověka během 134 minut převálcovat, určitě stojí za pozornost. Osobně ho budu z hlavy dostávat velmi, velmi dlouho - ten dominový efekt, na němž je to celé vystavěno, je neuvěřitelně působivý. Mimochodem velký dík CinemArtu, že film uvádí do kin v původním znění (se skvělými titulky Anny Kareninové). UPDATE 8.12.2019 Napodruhé po téměř 4 letech už mám tendenci své původní nadšení krotit, přece jen mi ten film přišel dost vystavěný na efekt, a občas jsem mu to nevěřil. Taky mi vadilo, že se film nijak neobtěžuje sdělit, jak se ta feťačka domákla adresy obou chlapů, které ve filmu odpráskne. Jinak mě to ale stále dost bavilo, ten příběh je prostě dobrý a vtáhne to člověka do sebe (i když to podle mě mohlo být klidně ještě krvavější i krutější). A ten soundtrack je hodně fajn (a to, že se nějaká skladba z něj objevila i v jiném filmu, mi už je vlastně úplně jedno, vždyť na tom nesejde).

Klasický rutinérský animák, jakých se dnes točí mraky. S Defoeovým textem to samozřejmě nemá nic společného, mohlo se to tedy celé jmenovat klidně úplně jinak (při té příležitosti si neodpustím svůj údiv nad tím, proč distributor do českého názvu musel protlačit ten diminutivní dodatek "Na ostrově zvířátek" - i bez toho je snad jasné, že hlavní cílovkou tohoto filmu je dětský divák). Děj mě nebavil (výtka samozřejmě čistě subjektivní), a uřvaný český dabing mě vyloženě otravoval (vidět to v původním znění, můj dojem by snad byl lepší; Libor Bouček coby Robinson by snad ještě šel, ovšem Bohdan Tůma coby Carmello mi teda vadil skutečně fest - od jisté doby, co vešel ve známost dabováním jistého nejmenovaného reklamního maskota, jsem na jeho hlas dosti alergický v jakékoli podobě). Kdybych měl teď někdy vyrazit do kina s dětičkama na nějaký animák, upřednostním před tímto radši španělskou pecku Agenti dementi - osobně mě bavila neskonale víc (jen můj názor).

Horory moc nemusím, protože je jednak považuji za pokleslý žánr (v němž se navíc tluče jedno klišé s druhým - naprostá většina hororů jsou natočeny jak přes kopírák a je problém je vůbec od sebe rozeznat), a jednak se u nich skutečně bojím, což mi není dvakrát příjemné. U tohoto filmu ale toho strachu moc nebylo - z větší části jsem u něj pořád jen přemýšlel, jestli se mi ta Lauren Cohan líbí, nebo ne (pořád se nemůžu rozhodnout), a když se tam v závěru začne konečně něco dít, film se bohužel zvrhne ve strašnou hovadinu, u které jsem se v kině otřásal smíchy - to finále je vážně tak blbé, až je vtipné. V rámci žánru to vcelku není špatný film, ale dost ho v mých očích shazuje strašná lacinost, kterou to na mě působilo, tragické herectví Ruperta Evanse (jeho roli bych snad zahrál líp i já), a již zmíněný debilní závěr, který podle mě celý film strašně shazuje. Navíc to trpí klasickým neduhem většiny hororů, jímž je nedostatek logiky v jednání postav - většina strašidelného efektu je založena na tom, že postava ve filmu navzdory očekávání zůstává tam, odkud by normální člověk dávno zdrhnul. A marně to vysvětlovat složitými digresemi, že Greta Evans měla hluboko do kapsy a kdesi cosi (jak podotkla moje známá, na roli au-pair byla její herecká představitelka navíc trochu stará - věřte 34 leté herečce roli au-pair!). Za mě průměrný dojem a 3 hvězdy.

Nádherný film, který se v současné mainstreamové produkci dosti vymyká. Je natočen až starosvětským způsobem a na mě osobně zapůsobil neobyčejně blahodárně a pozitivně, sledovat cestu hlavní hrdinky za štěstím pro mě bylo báječně povznášející. Postava Eilis je neuvěřitelná sympaťačka, svou kuráží a odvahou ne nepodobná mé oblíbené Jane Eyrové, a člověk jí prostě musí ve všem držet palce. Její život je prostý, a přesto krásný, a když film vyústí do svého megaromantického závěru - přesně takového, jaký jsem si celou dobu přál - byl jsem naměkko, jako už dlouho, a z tváře jsem stíral slzy dojetí. Fantastická herecká kreace Saoirse Ronan, jejíž hvězda stoupá k oslnivým výšinám a které to z celého srdce přeju, báječná herečka a velmi okouzlující mladá žena - ve filmu je úžasné sledovat její proměnu z uťáplé šedé myšky v emancipovanou sebevědomou Američanku. Obrovský sympaťák je i Emory Cohen, který na mě působil téměř dojmem mladého Roberta De Nira v jeho raných rolích. A vůbec, Brooklyn je celý prodchnutý neuvěřitelně pozitivní atmosférou, což v kombinaci s výbornou hudbou, obsazením, kamerou, kostýmy a zasazením do mé oblíbené dekády zaručuje, že se mi tento film prostě nemohl nelíbit. Odcházel jsem z něj bezvýhradně nadšený a ještě po dvou dnech ze mě nevyprchala euforie, kterou mě naplnil. Jsem rád, že i v současné dosti unylé produkci lze narazit na takový filmový skvost, v němž se povedlo naprosto vše.

Naposledy jsem se v kině takto bavil u filmu Laputa (který však profrčel českými kinosály v podstatě bez jakéhokoli zájmu - na film loni přišlo jen 1 759 diváků; osobně doufám, že Rodinný film si povede lépe, ale na nějaký kasovní trhák to stejně nevidím - ostatně Omerzův předchozí film Příliš mladá noc je zde naprosto nedoceněný, 52% absolutně neodpovídá jeho kvalitám). Strašně jsem si užíval kameru, soundtrack, lokace, dialogy a herecké obsazení - všichni herci jsou naprosto výborní (u ostřílených bardů Rodena & Pechláta to je samozřejmost, ovšem pro mě byla hlavní hvězdou tohoto filmu Eliška Křenková, která se ve filmu mimochodem ukáže, jak ji pánbůh stvořil - její úchvatný zjev mě přikoval k sedačce, zbavil dechu a naprosto okouzlil - už bych asi nespočítal, kolikrát jsem se v kině v minulosti zamiloval, naposledy k tomu ovšem došlo právě včera v kině Atlas na novinářské projekci Rodinného filmu; já už sice Elišku znal i z jejích předchozích rolí, ale teprve zde si mě zcela podmanila - láska na první pohled). Hodně se mi líbilo, jak na tiskovce k filmu mluvil producent Jří Konečný o tom, že by chtěl, aby Rodinný film představoval zlatý střed mezi dvěma extrémy, v něž se současné filmy štěpí - buď to jsou nestravitelné festivalové filmy z "arthousového ghetta", nebo jednoduché filmy pro nenáročné diváky. Podle mě se tyto ambice naplnily a věřím, že by si k tomuto filmu mohli najít cestu i lidi, které artové filmy jinak nudí. Až bude zase někdo vykládat, jak je český film v hajzlu a kdesi cosi, nebude mít pravdu - Olmo Omerzu to Rodinným filmem spolehlivě vyvrací. ZAJÍMAVOSTI: 1) Ke vzniku filmu režiséra inspiroval článek v novinách o psovi, který za bouře vypadl z člunu a několik týdnů strávil sám na opuštěném ostrově bez svého pána. 2) V roli psa Otty se ve filmu vystřídaly 3 různé border kolie. 3) Scény se psem na ostrově se co do počtu hodin materiálu vyrovnaly těm pořízeným v Praze. 4) V titulní písni s názvem "I was right", která zazní v traileru, zpívá Monika Midriaková, členka kapely Monikino Kino. Na soundtracku se objevují skupiny jako Micachu & The Shapes, Man Man, Let's Wrestle, dvě písničky od MGDLN (Magdalena Vytlačilová) atd. 5) Rozpočet filmu byl 40 milionů Kč.

Nečekaně skvělá pecka, která mě velmi příjemně překvapila. Celou dobu jsem se výborně bavil a nevadil mi ani český dabing, který je zde velmi podařený. Animace je výborná a film je nabitý pozitivní atmosférou a záplavou skvělých fórů, které zabaví i dospělý doprovod dětiček v kině (po pravdě si myslím, že dětský divák nemá šanci pochopit ani polovinu vtipů v tomto filmu, navzdory tomu, že distributor film cílí v první řadě na něj). Tahle akční komedie se závratným tempem se podle mě hodně povedla a budu sám zvědavý, jak si povede v konkurenci s dalším evropským animákem Robinson Crusoe: Na ostrově zvířátek, který jde do kin o týden později.

Asi to není špatný film, ale osobně mě moc nebavil a z počátku jsem i uvažoval, že z kina odejdu. Hlavní postavy mi nebyly moc sympatické - strašně mi vadily ty jejich hipsterské fousy, kvůli nimž jsem je od sebe v podstatě nedokázal rozeznat. Pár momentů je tam docela silných, ale jako celek se mi tam z mé strany příliš často vkrádala značná znuděnost. Z poslední doby mě více oslovil podobně laděný film Kandahár (rovněž natočený podle skutečné události).

Úžasný film s neobyčejnou koncentrací krásných žen a humorných situací, které si mě zcela podmanily. Při jeho sledování jsem se královsky bavil a přál si, aby to nikdy neskončilo. Marcello Mastroianni v titulní roli je jako vždy naprosto neodolatelný a herecky excelentní, vrcholně jsem si jeho ztvárnění Andrey Rossi-Colombottiho užíval. Závěrečné vyústění celého příběhu pak hodnotím jako zcela skvostné. Báječný film, který vůbec nezestárnul a který na mě zapůsobil jako blahodárná živá voda - nejraději bych si ho teď hned pustil znovu.

Povídkové filmy moc nemusím, ale tento se mi velmi líbil. Snad jen s lehkou výjimkou v případě první povídky Monicelliho, která mi nepřišla moc vtipná a navíc jsem se u ní musel stále ptát, jestli to takto tehdy skutečně v Itálii chodilo, nebo zda je to výmysl scenáristy. Zákaz sňatků mezi zaměstnanci? Nepokryté sexuální obtěžování ze strany nadřízeného? Vyhazov na hodinu jako projev svévole všemocného nadřízeného? Ech, ani to vypointování mi nějak nesedlo, a hlavní mužská postava mi přišla herecky strašně toporná. To bych ale mohl napsat asi o všech mužích ve všech všech povídkách, snad s výjimkou výborného Peppina De Filippo v roli dr. Antonia v druhé povídce od Felliniho. Nejvíc se mi naopak líbila povídka poslední od Viscontiho, která je neuvěřitelně zábavná a završená skutečně nádherným závěrem. Zjev Sophie Loren v ní je navíc naprosto dechberoucí. Boccacciův Dekameron jsem nikdy nečetl, nemůžu proto posudit, kolik z něj se ve filmu objevilo, ale není to myslím nakonec tak důležité. Všechny povídky jsou nápadné výrazným akcentováním erotických a sociálních motivů, výskytem krásných žen a bezstarostnou italskou atmosférou, dokonale tak baví i bez znalosti Boccacciova klasického textu. A sledovat herectví slavného tria Anita Ekberg & Romy Schneider & Sophia Loren je zde velká radost a hlavní důvod, proč ten film i po letech stále stojí za vidění (výborná je i Marisa Solinas v první povídce Renzo a Luciana). Všechny povídky zaujmou i jako originální sondy ze své doby, která dnešního diváka zarazí především neuvěřitelnou zalidněností některých lokací - například scény z plovárny v první povídce jsou v tomto ohledu něco neuvěřitelného. Celkově bych každou z povídek hodnotil takto: Renzo a Luciana: 3 * - Pokušení doktora Antonia: 4 * - Práce: 4 * - Loterie: 5 * - čili čistý průměr za 4 *.

Film, který mi byl jednu dobu protivný tím, jak se o něm pořád někde psalo a skoro se před tím nedalo schovat. Přičemž všichni stále přežvykovali to samé - údajnou kontroverzi plynoucí z otevřených sexuálních scén, jimiž se má film vlamovat do hájemství pornografie, a do omrzení to zde řeší i většina zdejších komentářů. Osobně mi jsou podobné diskuse úplně ukradené a přijde mi uhozené řešit, zda LOVE je či není porno - jako by to na věci něco (z)měnilo; v kinech se každoročně objeví spousta skvělých filmů, které proplují distribucí téměř nepovšimnuty, a tady se věnuje taková pozornost filmu, který - v roce 2015 - staví na tom, že chce milostný vztah "ukázat se vším všudy", kristebože, jako by si to nikdo nedokázal domyslet, jako by i poslední tabu musela být zborcena, jako by nešlo natočit film, který se bez všech těch ejakulací a felací neobejde! Celý ten humbuk nějak nechápu, přijde mi to jako úplně umělá bouře ve sklenici vody - vydávat v kontextu současné přesexualizované filmové produkce nějaký film, který zašel ve svém naturalizmu trochu možná trochu dál než ostatní, za nějakou filmovou událost, nedejbože skandál.. pche! Když jsem si teď film pustil - po několika měsících od jeho premiéry, kdy se na něj už zase skoro zapomnělo, zjistil jsem, že podle mě za pozornost moc nestojí - i když odhlédnu od své rostoucí averze k filmům o tom, jak kluk potkal holku a zase ji ztratil - nějak jsem zde nenašel nějaký výrazný závan filmařské invence nebo důvod, proč by tenhle film stál za návštěvu kina. Viděl jsem lepší vztahová dramata i lepší artové filmy o lásce (namátkou mi z paměti tanou mé oblíbené filmy Snílci či Stvořeni pro lásku - zvlášť ti SNÍLCI podle mě strčí LOVE dost do kapsy). Film mi přišel neuvěřitelně nudný, postavy mi byly nesympatické, a celé jsem to dokoukal jen s největším sebezapřením. Osobně nemám problém se řadit k lidem, kteří tento film považují za vyumělkovaný, falešný a prázdný art vystavěný na efekt. Lidi v kině si u takového filmu musí podle mě připadat trapně (pokud předem nevědí, do čeho jdou), a osobně doufám, že se z filmů tohoto typu nestane nový trend - už jenom z jeho plakátu se mi vždy chtělo zvracet. P. S. Nechápu, proč zde mají všichni bobra. Pokud se tím chtěl režisér vymezit proti "umělosti" klasického "depilovaného" porna, dosáhl podle mě přesně opaku, jeho film na mě i kvůli tomu působí neobyčejně odtažitě od reálného života - lidé ve věku, v jakém jsou filmoví hrdinové LOVE, se podle mě tam dole v naprosté většině vyholují (nebo to aspoň nějak upravují). Vůbec mám tak nějak podezření, že pokud je něco pro sex v artových filmech typické, je to nadobyčejný výskyt bobrů, které ale jaksi neodpovídají vlastní zkušenosti z praxe, jestli rozumíte, ehm.