Božský

Hafo lidí, mezi nimiž není snadné se orientovat, vede dvě hodiny dlouhé dialogy. A je to strhující podívaná. Giulio Andreotti, božský belzebub, narcistní stoik, politická mumie, ví, jak si udržet moc. Namísto představivosti k tomu používá ohromný archiv. Paolo Sorrentino na něj pohlíží s respektem i nadhledem. Všímá si zvlášť mikroskopických projevů života, stěží postřehnutelných okamžiků, kdy Andreotti projeví svou lidskost. Tyto momenty nechybí, ale zároveň jich je tak málo, že politik režisérovi výborně „slouží“ také jako nadčasová a neproniknutelná metafora moci (a za to maskou je… nic?). Byť inspirován reálnou osobou, zůstává filmový Andreotti záhadnější osobností, než Charles Foster Kane (namísto Poupěte zde máme coby indicii nanejvýš značně neuspokojivý Tedax). Kamera opakovaně najíždí na temně komického Toniho Servilla, během jednoho dialogu ho zabírá z několika úhlů, ve větší skupině osob si jej vždy najde, aby jí sloužil jako středobod obrazu. K němu se pohledy sbíhají, od něj vycházejí. Odstup od protagonisty uvolňuje prostor pro italskou politiku jako takovou – zde se nejvíce projevuje režisérova neocenitelná schopnost zlehčovat smrtelně vážné. Pouhé vystupování politiků z auta je natočené jako klíčová scéna strhující mafiánské ságy. Nemluvě teď o obsahu, který člověka s Itálií nesžitého pravděpodobně nestrhne, ve filmu není formálně nudné scény. Akrobatická kamera, nečekaný mix moderní a klasické hudby, změny vyprávěcího stylu a nálady dle toho, kterou vrstvu protagonistovy osobnosti (potažmo italské politické scény) se nám režisér rozhodne odkrýt, vizuální vtípky… skoro věříte, že očima schopného režiséra by mohlo být stejně zábavné handrkování tuzemských dinosaurů. Těžko se ubránit neoblíbenému, v souvislosti s politikou navíc velmi zřídka používanému slovu „cool“. Tohle totiž vážně je cool. 85% Zajímavé komentáře: FlyBoy, sportovec, rikitiki (25.09.2013)

Budu si muset přečíst něco o Andreottim a dění v Itálii, páč z filmu zvlášť moudrá nejsem. Musím ale uznat, že takhle originální životopis se hned tak nevidí - naprosto neotřelý zpracování, skvostná hudba a opravdu božský Servillo. Jak píše lareley, forma někdy na úkor srozumitelnosti vítězí nad obsahem, na druhou stranu, když chce někdo znát suchá fakta, může si pustit BBC. Italové 21. století konečně vypotili něco víc než historickou slaďárnu. Grazie. (07.10.2011)

Důvod proč jsem si vyhledal v programu právě tenhle film rozhodně není kvůli jeho obsahu. Nemám rád politiku a na politiky mám přímo alergii, ale mám rád režisérský rukopis Paola Sorrentina a práci jeho dvorního herce Toniho Servilla a podle toho to taky přesně dopadlo. Zatímco nad genialitou některých obrazových kompozic jsem se doslova vznášel a nad hereckým Giulia Andreottiho v podání Toniho jsem chrochtal blahem, protože takhle divácky nevstřícná postava ve filmu nevegetí moc často, tak nad obsahou stránkou filmu jsem si uspořádal minimistrovství v délce zívání. Možná to bylo i díky mé nulové znalosti italské politiky a neochotě se tou celosvětové typickou koalicí politiků a zločinců nějak hlouběji zabývat . V každým případě jsem rád, že jsem viděl další "sorrentinovku" i když do zítra na ní zapomenu. (28.03.2015)

Politická teorie náhod versus vůle boží. Italská vláda je jedna velká tancující mafie. Naštěstí v audiovizuáně vytříbeném stylu a se silnou hereckou základnou. Jen to chtělo vyrovnanější příběhovou linku nebo menší zahlcenost jmény a nedostačujícími fakty pro spojení. Formální přístup i kameru však beru všemi deseti. (06.02.2010)

Dožil sa úctyhodného veku, ale ako sa hovorí zlá burina nevyhynie? Maska katolíka, kresťana a konzervatívneho politika nemohla mať falošnejšiu tvár, ktorá bola mimochodom výborne zahraná. Ale ono to tak býva, že najviac sa prežehnávajú práve mafiáni. A v talianskej politike mám pocit, že to je tam skoro samý človek napojený na podsvetie. (21.08.2023)