Komiks

Film byl natočen podle stejnojmenné divadelní hry Jean-Luca Bernarda z roku 1957.

Studio Gaumont se v případě filmu Hibernatus rozhodlo pro osvědčený postup realizace, který uplatnilo již při produkci snímku Oskar (1967). Vzalo úspěšnou hru, režii přidělilo Edouardovi Molinarovi a do ústřední dvojice obsadilo Louis de Funèse a Claude Gensac.

Moderní kostel, k němuž přijede Hubert de Tartas (Louis de Funès) s ambulancí, se nachází na 20 Rue de la Maison Verte ve městě Saint-Germain-en-Laye. Tento katolický kostel je zasvěcen svatému Légerovi. Po naprostém zničení starého kostela během francouzské revoluce byl znovu postaven v průběhu roku 1960.

Scéna rozhovoru mezi Hubertem de Tartas (Louis de Funès) a 1. tajemníkem ministra vnitra (Claude Piéplu) se má odehrávat v sídle francouzského ministerstva vnitra v Beauvau, avšak ve skutečnosti byla natočena v obřadní síni radnice ve Versailles. Taktéž vstupní hala a přijímací sál posloužili jako kulisy k filmu.

Protože snímek provázel velký komerční úspěch, rozhodl se Pierre Richard opět spojit s Aldem Maccionem a následující rok natočili film To já ne, to on (1980).

Natáčení probíhalo ve francouzských destinacích Vichy, na Promenade des Anglais, v hotelu Negresco v Nice a v kasinu Deauville ve stejnojmenném městě v Dolní Normandii.

Scenárista Francis Veber pojmenoval některé postavy podle měst nebo městských částí. Příkladem je Toulouse, Cambrai, Perrache atd. Chtěl tak předejít podobnosti se skutečnými osobami.

Jiří Sovák se naučil text k oběma hlavním mužským rolím, a to nejen z úcty k Janu Werichovi, ale i proto, že se sám Werich nemohl rozhodnout, kterou z postav bude hrát.

Ve filmu je možné zpozorovat mnoho odkazuů na snímek Modrý anděl (1930).

V průběhu jedné hodiny matematiky vyvolá Pierre Durois (Pierre Richard) k tabuli slečnu Fechnerovou. Jedná se o poklonu producentovi filmu Christianu Fechnerovi, který ma na svém kontě například i filmy Zvíře (1977) nebo Jeden hot a druhý čehý (1978).

Děj filmu je jen přepracovaný příběh němé grotesky Do Detectives Think? z roku 1927. Stejnou zápletku, ale s drobnými změnami, pak o jedenáct let později opět použil Stan Laurel ve filmu The Bullfighters (1945).

Jan Werich a Stella Zázvorková spolu hráli tuto hru ve stejné době také v divadle ABC.

Petr Čepek, který s velkým nadšením ztvárnil produkčního Šuse, se prý do role natolik vžil, že při natáčení roztrhal o mnoho košil více, než měl ve scénáři, čímž rozčiloval skutečného produkčního filmu Karla Vejříka. [Zdroj: TV magazín]

Jedná se o jedinou reklamu, ve které kdy Vlasta Burian hrál.

Film odkazuje na Svatý rok konající se v roce 1975. Tehdy ho oslavil papež Pavel VI. Svatý rok se opakuje periodicky jednou za 25 let.

Poslední film Jeana Gabina. Zemřel 15. listopadu 1976, téměř sedm měsíců po premiéře, která se konala 23. dubna 1976.

Myš, na níž malý Laurel střílí ze vzduchovky, byla animovaná.

Iluze malého Laurela a Hardyho bylo dosaženo použitím velkého nábytku a totožných místností, které se v domě vyskytují, ve větším měřítku. Dokonce i schodiště a dveře musely být znovu vyrobeny, aby odpovídali dětské velikosti.

Brats je jednou ze čtyř grotesek, do níž byl v roce 1937 na pozadí vložen nový hudební motiv od skladatele Leroye Shielda. Dalšími byly grotesky V nemocnici (1932), Blotto (1930) a Perfect Day (1929).

Jedná se o jedinou grotesku, ve které Laurel a Hardy hrají biologické otce.