Návrat veľkého blondína

Řada gagů, zvlášť ty, v nichž Richard uniká dík svojí popletenosti z nástrah, je opravdu dobrá. Nejzdařilejší je v tomto ohledu "ukázka karate". Děj filmu ovšem přešlapuje na místě, neboť se potřebuje vrátit tam, kde začal. Zvláště první půle v Riu je ubíjející, jen vrší pokusy o zabití/záchranu a vede ke ztrátě zájmu o dění. Navíc náměstek velitele tajné služby Perrache ztratil svou integritu z prvního dílu, v němž v mezích možností chránil Richardovu postavu a představoval jakési svědomí tajné služby - tady je jednou takový, jindy makový. (04.01.2015)

„Půjdeme teď spolu uctivě pozdravit našeho nového ministra.“ - „Dřív byl na zemědělství. Je mu pětačtyřicet, má ošklivou ženu a čtyři děti.“ - „Z čehož se dá usuzovat, že je schopen všeho.“ Těžko říct, jestli je Návrat velkého blondýna vážně horší než první film, protože je především jiný. Už není bláznivý, ale s přivřenýma očima uvěřitelný, tentokrát je jen bláznivý. Nikdo ze zúčastněných nicméně naštěstí nepřišel o tu nejdůležitější schopnost - pobavit. A Vladimir Cosma si při křížení motivu Velkého blondýna a Jamese Bonda krásně pohrál. (09.12.2014)

Živá definice termínu nastavovaná kaše a suverénně nejslabší scénář Francise Vebera. Možná se pletu, ale mám pocit, že ani Pierru Richardovi se do pokračování moc nechtělo, v beztak krátkém filmu je jen asi třicet minut a ještě víc by mně zajímalo, jak je to s účastí/neúčastí Mireille Darcové. V dobré polovině scén je zabíraná zezadu, jak odchází, jak zdálky mává nebo se pohybuje ve tmě. A její "blízké" záběry zas budí dojem exhumace nepoužitého materiálu z prvního filmu. I krkolomné zdůvodňování, proč a jak vůbec "tajného agenta z leknutí" vracet do hry, je notně přitažené za vlasy. Ale největší chybou je, že Francois tentokrát s tajnou službou spolupracuje vědomě. Tím je popřen celý princip komiky prvního filmu a pár solidních gagů to nezachrání. 30% (12.01.2006)

Bláznivější, ztřeštěnější a snad ještě zábavnější příjemné odreagování o člověku, který je opět zatažen do hrátek a vzájemných pokořování dvou velmi ambiciózních lidí. Houslista François Perrin (dobrý Pierre Richard) s velkou suverenitou přijímá sebevědomou masku superšpióna, aby ochránil svou vysněnou lásku Christinu (Mireille Darc). Hrané sebevědomí, vrozená popletenost a věrný přítel Maurice Lefebvre (Jean Carmet) mu pomáhají z velmi zapeklité situace v nejedné humorně parodické podívané. Šéf špionáže plukovník Louis Marie Alphonse Toulouse (dobrý Jean Rochefort) se přitom jen snaží zbavit velmi dotěrného kapitána Cambraie (Michel Duchaussoy), který si na odhalení plukovníkova zločinu hodlá udělat jméno. Použití návnady se mu však vymkne z rukou. Z dalších rolí: nový ministr obrany (Jean Bouise), vyděšený z podivné hry, Perrache (Paul le Person), nejbližší Toulousův spolupracovník a stále tak trochu ochránce nebohého hudebníka, Paulette (Colette Castel), Mauricova žena, a agenti Fešák (Henri Guybet) a Princ (Hervé Sand), nešťastní z neschopnosti zabít svůj cíl. Svižné, bláznivé, zamotané, zábavné, velmi příjemné odreagování. (29.08.2011)

Nemůžu se ztotožnit s názorem, že pokračování bylo lepší než originál. První půlka už tak krátkého filmu byla notně o ničem a téměř se nebylo čemu zasmát. Teprve v druhé půli to dostalo grády a vynahradilo to nudu první poloviny. I tak to ale nešlo zachránit na víc než 60%. P.S. Tosim - nepočůrával se do pěti let, ale do dvanácti :)- (22.08.2009)