Hračka

Jako kluka mě na tom bavilo, kolik měl malý Erik hraček a jak si hráli na kovboje, ale místy mi to přišlo takový divně složitý. Dneska jsem to pustil svým dětem a ukázalo se, že to divně složitý je ne úplně triviální (na P. Richardovic poměry) materiál k zamyšlení řekněme nad tím, co vlastně v dnešním světě ještě zbývá z lidské důstojnosti. Pro děti v úplnosti nepobratelné, pro dospělé možná až příliš přímočaré, ale pro společné koukání fajn. (15.09.2012)

Za závojem komedie se skrývá vpodstatě vážné až smutné téma a Francis Veber s Pierrem Richardem je dovedli k úžasné podobě. Dokázali trefně vystihnout rozdíl mezi světem skutečně bohatých lidí a tím zbytkem a především jejich vzájemné chování. Bohatí nás mají za hračky a my bohaté za všemocné nadlidi, kteří si s námi mohou dělat cokoli. Záleží už na jednotlivcích, jestli se tomu podvolí a nechají vyhrát ješitnost boháčů, nebo se vzepřou a nechají zvítězit vlastní hrdost. Pierre Richard hraje skvělým způsobem právě toho druhého - dostane se sice do pozice hračky, ale nehodlá se s tím smířit. Skvělých scén je hodně, těžko něco vyzdvihnout, ale pro tu hlavní myšlenku je příznačný např. kontrast scén, kde si Richard tropí žerty z indiána v obchodě a kde se s ním znovu setkává, ovšem již oblečený jako kovboj, coby hračka syna generálního... Výborný film ze skvělého období pro francouzskou komedii. (09.10.2006)

"Tak a teď sis ho rozbil..." Dokonalé propojení sociálního poselství a vtipu. Žádná křeč, ale komediálně pojaté vážné téma odcizení ve vztazích, moci peněz a drsnosti kapitalismu či by se dalo také říct duchovní cvičení na téma jak dosáhnout štěstí. Richard hraje skvěle, tak jak jsme všichni zvyklí, výborně mu sekunduje jeden z největších slizounů francouzského filmu Michel Bouquet. Jako děti jsme samozřejmě tomu spratkovi záviděly všechny ty hračky, ale teď již vím, že jsme měly mnohem víc... (17.04.2016)

Dávám jednoznačně plný počet hvězd. Dítě vyrůstá ve studené, zlaté kleci. Je úplně samo a je zvyklé mít vše, na co si vzpomene, ale je jen dítě. Je to mládě, kterému chybí hlavně láska, něha, přátelství a vřelý domov. Celý příběh začne jen vzdorovitou mstou panovačnému otci a skončí nečekanou bolestí v srdci. K němu Pierre našel klíček, a to se otevřelo. Vší silou zatoužilo po obyčejném, lidském bytí za každičkou cenu. Měla bych si už zvyknout, že Francouzi točí filmy takovým způsobem, který ve vás vyvrtá hlubokou rýhu, donutí vás zamyslet se nad sebou samým, nad životem a hlavně dokážou konce vybrousit tak dokonale, že jsem pak neschopna se ubránit slzám. Tahle Hračka má s komedií společné jen málo. Doopravdy je to drama a za zhlédnutí opravdu stojí. (30.09.2015)

sociálno kritický námet, ktorý nevyznieva až tak komediálne ako niektoré neskoršie veberove filmy. jeden blbec na večeru tak pre mňa pôsobí omnoho zaujímavejšie, keďže kombinuje skutočne vtipnú absurditu, na ktorej sa nesprestávate smiať. tento snímok, hoci má výborný zámer, v tomto trochu zaostáva. (04.06.2011)