Komiks

Brats je jednou ze dvou grotesek, kde hrají pouze Stan Laurel a Oliver Hardy. Tou druhou je Early to Bed (1928).

Film byl v roce 1978 nominován na Zlatý glóbus pro nejlepší cizojazyčný film.

Claude Brasseur obdržel za ztvárnění Daniela prestižního Césara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Ne stejnou cenu byli nominováni také Anny Duperey, a to v kategorii nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli, a scenárista Jean-Loup Dabadie za nejlepší původní scénář nebo adaptaci.

Film byl natočen na motivy hry Eugèna Labiche „Un chapeau de paille d'Italie“ (v překladu „Klobouk z italské slámy“) z roku 1851.

Snímek se stal ve Francii s počtem 2 milionů návštěvníků po filmech Borsalino (1970) a Osudový kruh (1970) třetím nejúspěšnějším snímkem Alaina Delona.

Film je volnou adaptací románu "Le Petit Bleu de la côte Ouest" spisovatele Jeana-Patricka Manchettea.

Ve scéně, kde Lino Ventura popíjí na čerpací stanici kávu, drží prodavač hudební album, na jehož obalu je fotografie Jacquese Brela.

Exteriéry se natáčely v Culver City v Kalifornii, interiéry pak v Hal Roach Studios.

Natáčení proběhlo na začátku dubna roku 1930.

Groteska If a Body Meets a Body (1945) s komickou trojicí The Three Stooges má velmi podobný děj, postavy a situace. Dokonce zde roli detektiva podobně jako tomto snímku ztvárnil americký herec Fred Kelsey.

V roce 1943 vznikl krátký animovaný film Who Killed Who? (1943) režírovaný Texem Averym, jenž si "vypůjčil" některé postavy, obrazy a situace právě z tohoto filmu.

Film je parodií na němé horory Příšerná chvíle (1927) a Bat (1926).

Jedná se o první film, ve kterém Oliver Hardy vyřkne svou známou větu: "Here's another nice mess you've gotten me into" ("Další pěkný malér, do kterého jsi mě dostal."). Hardy jej používal k obvinění Laurela z problémů, které si sami způsobili.

Původně se ve scénáři nacházel jiný závěr. Billy Gilbert měl pohodlně sedět ve své pracovně, kde by visely trofeje v podobě hlav Stana Laurela a Olivera Hardyho. Hardy pohlédne na Laurela a řekne: "Well, here's another nice miss you've gotten me into!". Producent Hal Roach tento nápad vetoval se slovy, že je to "až moc příšerné". Avšak spisovatel Felix Adler tento gag později použil na konci grotesky I'll Never Heil Again (1941).

Jedná se o poslední film režiséra Johna G. Blystona, který zemřel náhle po dokončení dne 6. srpna 1938.

Producent Hal Roach zakoupil dům od pracovníka ve studiu, aby ho ve filmu mohli dostatečně a s klidem zdemolovat.

Tato dnes již legendární groteska je považována za kulturně významnou, a proto v roce 1992 vstoupila do Národního filmového registru Spojených států (United States National Film Registry), který se nachází v Knihovně Kongresu. Tento registr sdružuje kulturně, historicky nebo esteticky významné filmy, které kdy na území Spojených států vznikly.

Fotografie Olivera Hardyho, kterou jeho snoubenka ukazuje otci, je ta samá, jež Ollie ve filmu The Flying Deuces (1939) daruje spolu s kyticí a bonboniérou dceři hostinského, do níž je zamilovaný.

Fotografie Olivera Hardyho, kterou pošle spolu s bonboniérou a kyticí jako dar dceři hostinského, kterou miluje, je ta samá, jež v grotesce Our Wife (1931) Ollieho snoubenka ukazuje svému otci.

Stan Laurel si během natáčení příliš nerozuměl s režisérem A. Edwardem Sutherlandem. Sutherland jednou dokonce řekl, že by raději jedl tarantule, než aby znovu spolupracoval s Laurelem.