Záletník

"Byla to řada vzrušujících okamžiků každý den mezi 16:50, kdy jsem skončil v kanceláři, a 17:50 nebo 52, kdy se Marta vracela domů." Kdybych někdy pocítil touhu po záletech s nějakou modelkou, tak bych určitě dopadl jako Etienne - pozval bych nepravou, nechal bych na sobě jezdit koně a určitě bych omylem přistál v Bruselu. Tak to radši zůstanu věrnej, budu se smát nechápavě zamilovanýmu Lucienovi, budu obdivovat Etiennův výkon v sedle či jeho světáckou procházku v dešti a pokusím se zabít Simonovu nesnesitelnou matku. To všechno udělám jenom proto, abych si nakonec mohl vychutnat s Etiennem cigárko na římse s výhledem na Vítězný oblouk. To bych moc chtěl, ale jako nekuřákovi se mi to určitě nepoštěstí. (07.04.2017)

Super francouzská komedie o krizi středních let, film který už tenkrát po i hned po svém prvém uvedení vzbudil značný ohlas. Inteligentní, vtipný, humorný, skvěle obsazený i zahraný co víc si tedy přát...Nikdy nezapomenu na Jeana Rocheforta (Etienne) prchajícího oknem s okenní římsy jen v koupacím plášti od aktraktvivní milenky poté kdy se už stal středem zájmu médií jako domnělý sebevrah...Film se dočkal i amerického remaku (jak jinak jen pokus o adaptaci pro americký nikdy nenasytný trh) od režiséra Wildera Žena v červeném, který ale v žádném případě nedosahuje kvalit tohoto evropského originálu. (20.07.2008)

U Robertovy záletnické komedie jsem se během dlouhých dvou hodin nejednou zasmál, ať už šlo o s ironickým odstupem komentovaný příběh hlavní postavy, některé vtipné situace či hlášky a samozřejmě všechny ty šibalské pohledy knírkatého Jeana Rocheforta. Dokonce i jeho parťák Claude Brasseur, který mi v dramatech či thrillerech vyloženě nesedí, se ukázal být se svým obličejem naopak velmi obstojným adeptem do komedie. Avšak samotný romanticky laděný příběh, který se postupně rozjíždí, mě nijak zvlášť neoslovil a svými dejchánkami si mě čtveřice mužů moc nezískala. Možná to bude zčásti i mým mladým věkem v protikladu k postavám mužů dvounásobně tak starým, ale musím říct i to, že s výjimkou poměrně napínavé závěrečné části s Rochefortem na římse (kde film obsahoval pár pohltivých filmařských prvků, hlavně „výtahový“ sjezd kamery dolů během spouštění žaluzií) mi připadá Záletník ze strany Yvese Roberta nasnímaný a zrežírovaný poněkud rutinným způsobem. Což při vzpomínce na starší režisérův film o partě svérázných mužů a jejich příhodách Les Copains (1964) pocházejícího z doby, kdy Robert ještě hýřil množstvím vtipných vypravěčských i vizuálních nápadů, zamrzí. 70% (18.02.2021)

Nesmělý záletník, kterému celou dobu přejete, ať se mu v tom podvádění něco pokazí a ono se mu, kupodivu, pořád něco kazí. Chytrý humor, na který jsem si první půlhodinu docela zvykal. Asi proto, že Jean Rochefort tu svoji roli hraje, jak kdyby byl největší andílek. Pak už jsem se ale smál o sto šest a jak řekl kamarád Enšpígl, díky závěrečné scéně si pokaždé na film vzpomenu, až budu stát před Vítězným obloukem v Paříži. (11.10.2022)

Zatímco platonickou láskou se člověk užírá, platonickou nevěru si pro svou „nedotaženost“ může klidně užívat. Teda až na pana Dorsaye, co v podzemních garážích potkal dámu v červeném.. Poměrně inteligentní humor postavený na nezkušenosti amatérského záletníka, který se pokouší vyvarovat chyb na základě zkušeností kamarádů a vlastní zdraví preventivně ochraňuje hozením manželčiny pistole do řeky. Zábavné, když se čerpá z nedorozumění, těžkopádné při situační komice (viz. Brasseurova slepá zuřivost v restauraci). Jestli zakončení oblouku příběhu u oblouku vítězného bylo pro hlavní postavu vítězstvím, rozhodněte vy.. Nevím, jestli za tím stál neměnící se výraz, nemotornost při kontaktu s lidmi, knír, nebo dabing Fišera, ale Rochefort mi krapet připomínal jistou postavu Petera Sellerse.. (05.10.2022)