darkrobyk

Tenkrát mě obě kapely doslova uhranuly, Priessnitz o trochu více. Freiwaldau a Nebel považuji stále za jejich nejlepší desky a mrzí mě, že nevznikly jejich kompletní vizuální podoby. Co mě nemrzí, byl jejich koncert se skladbami z obou desek. Temnota zahalila sál i všechny přítomné...i když Švejdík tvrdil, že nebyli gothickou kapelou, cítil jsem v těhle albech jakési spříznění s gothickou scénou. Skvělé album Ve dne v noci (v jistých chvílích mi připomnělo křížence Joy Division s The Cure) od Prouzy jsem znal rovněž nazpaměť, další jejich deska - V otrhaném domě - mě nezaujala.

Dokument sice není žádná bomba, ale já jsem si s chutí připomněl pražskou výstavu a zavzpomínal na vizionářského autora, který nás právě opustil. Jeho vetřelec zůstane zřejmě natrvalo nejděsivější bestií z temného vesmíru...a samozřejmě nelze zapomenout na spolupráci s Blondie či na obal s penisy pro Dead Kennedys, který stál nakonec za rozpadem kapely...Vždycky jsem si říkal, při pohledu na jeho LOTRa, jak by asi výtvarně vypadal Pán prstenů v jeho podání...

Tenhle film jsem z nepochopitelných důvodů odkládal, až jsem nakonec zjistil, jak už to bývá, že je výborný. Nenápadný snímek, který by šlo zahrát na jevišti bez kulis. Zpočátku máte pocit, že se jen náhodně sešlo několik lidí v opuštěné barabizně uprostřed lesů, co vytvářejí báječnou kulisu tajemna, neznáma, stísněnosti a nebezpečí. Bavilo mě hádat, o jaké místo se jedná, své tipy ale nezveřejním. Každá bližší zmínka příliš vyzrazuje, a ochuzuje tak diváka o vlastní představy. Nakonec bylo vše vysvětleno, proč zrovna tyhle postavy na daném místě, a já se přistihl, že jim fandím, že si přeji dobrý konec. Drama, mysteriozní, thriller, ano, ano, z horroru toho moc nezbylo, snad jen nevlídný a syrový les. Nevadí. Mozkové buňky si trochu zacvičily a příště si odpočinou u nějakého šťavnatého gore, co mi zde tentokrát nechybělo.

Když mají rodiče doma nevychované spratky, pak za to tvrdě zaplatí. Film se mi líbil, kratší stopáž, a když jde o život, nabere konečně svižné tempo. Zajímavá myšlenka na očištění společnosti je posléze přebíjena novozákonní úvahou, že násilí plodí násilí, tudíž po úderu do levé tváře je nutné nastavit pravou. Musím říci, že chlapeček Charlie mě celou dobu tak neuvěřitelně s..l, až jsem se těšil, kdy bude brutálně a nekompromisně sejmut. Proč tedy jen tři hvězdy? Konec jsem si představoval naprosto jinak...ta selanka ho zazdila! p.s.námět bych neviděl tak tragicky jako nesmyslný. Co takhle: každý může vlastnit zbraň, najdete-li někoho na svém pozemku či v domě, můžete ho beztrestně zastřelit, každoročně je střelba v několika školách...nemá ve skutečnosti Amerika k něčemu podobnému nakročeno? Esli vona to neni tak trochu společenská satira, že....

Dle zdejších komentářů jsem měl poněkud obavy, nakonec jsem byl příjemně překvapen. Jistě, v tom množství drobných povídek se najdou studentská cvičení a bláboly - např. těšil jsem se na zvířecí snuff, což je ve většině současných kinematografií v dnešní době tabu, jenže jsem se dočkal nevtipné pointy jako z laciné telenovely - , avšak u mnohých jsem se od srdce zasmál. Zapomeňte na horror, pokud ho nezaměňujete za gore a rozličné bizarnosti. Horror je děs a strašení, zde se jich ovšem nedočkáte. Přesto mne mírně děsil zápas se psem (vím, byl upravený počítačem, ale stejně...). Záchvaty smíchu se dostavovaly u příběhů - Prd (ti Japonci!), Samurajský film (harakiri je prostě bžunda), Vraždící hovínko (vybavila se mi postavička animovaných filmů Doodieman, kterou se mi na CSFD nepodařilo najít), Libido či X-XL (jo, tomu říkám správná dieta!). Hodně příběhů se točilo okolo toalety, jsou k vidění rozličné podivnosti - muž, kterému rostou pod kůží svitky filmu, a v sexu dominovaly japonské prasárničky, zejména poslední povídka. Takže - strašení ne, zábava ANO!

Talking Heads, Flock Of Seagulls, BÖC, Devo, B-52´S... a hned víte, že režisér je čtyřicátník. Film o tlusťochovi toužícím po lásce a něžnostech není úplně špatný, ale na mě tam bylo málo humoru i krve. Pravda, občas jsem se pobavil: ,,Chytnu vás za pytel a přetáhnu vám ho přes hlavu!" ,,V hledání mám 80% úspěšnost.",,Ale z Debbie jsme našli jen 60%!",,Jo, nojo, krásný nohy..." ,,Lidi se svíčkama tam sedí, před vašim domem, a zpívají ,,Řekni, kde ty kytky jsou?"!"... ale že bych celou dobu padal smíchy na zem, to ne. A těšil jsem se na motorovou pilu, letlampu a kleště na bradavky (leč nedočkal). Vcelku zábavný byl masakr v garáži, jenže tvůrci se asi zalekli gore efektů, a tak snad jen použití golfové hole potěšilo. Na koktejl z uřezaných prstů bohužel nedošlo, proto čtvrtou hvězdu nedám...

Po dlouhé době jsem se znovu podíval na poetický film Karla Kachyni, který mám o něco raději než Smrt krásných srnců (ale ten se rovněž povedl). Kachyňa umně spojil několik Pavlových povídek dohromady a vytvořil jakousi mozaiku, lyrické pásmo o řece, rybách a lidských osudech. Výtvarná kamera Jana Čuříka (sledování rybího koncertu, koupající se Eliška Balzerová...) a krásná hudba Luboše Fišera jen podtrhují tenhle malý skvost. Snad jen proti předloze chybí více laskavého humoru. S příchodem války se dostaví melancholie. Válka, koncentrák, Lidice, gestapo. Stačí jen náznaky, Kachyňa nemusí ukázat hrůzy tak, jak by to udělal třeba J.Herz. O to více však z nich mrazí. Spíše smutný, ale krásný film. Viděno 4x ( a kdyby se dostal býval do kin, stál by za to).

Tohoto Herkula by si dal Superman k snídani, tudíž by na Iron Mana a Hulka nezbylo nic. Tolik k obsahu distributora. Jelikož jsem očekával hrůzu, nebyl jsem nijak překvapen. Tvůrci si samozřejmě vycucali příběh z prstu, ovšem že by žárlivá Héra dohodila manželovi milenku, když Hérakla k smrti nenáviděla... Dobře, je to Herkules, ale toho měli Římané, tak proč je Řekem? To je ale binec... Trochu mi vadilo, že nebyl schopen podříznout tatíka na jeden šmik, zatraceně, byl polobůh, ne? Na druhou stranu jsem se příliš nenudil a na antické téma jsou větši hovadiny. Dokonce jsem se chystal dát tři hvězdy, když jsem si myslel, že všichni na konci zařvou...hm, nezařvali, tak jednu ubírám. K minusum bych ještě připočetl: stále se mi sekal obraz a zpomaloval se (aha, to byl záměr) a tvůrci si dali hodně záležet, aby ani ňadérko nevyklouzlo. A mohlo být víc krve. A mýtických postav, ne jen vypelichaný lev. Mizerné triky. Hlavní hrdina byl železobeton (beton místo mozku). A....nojo, tak snad příště....

V žánrovém zařazení chybí KOMEDIE. Je to děsná ptákovina, ale od jisté chvíle jsem se smál až do konce. Vizuálně se to tváří jako ze 60.let, čemuž také napomáhá časté znovu opakování řady scén (typické pro experimentální snímky 60. a 70.let). Triky jsou naprosto otřesné - gumové ruce, nohy hlavy a celé figuríny...vrcholem je pád auta do vody, které se ve finální scéně promění v malý hračkářský model... Postavy se chovají tak zmateně, že jejich výkon ani nemá cenu komentovat. 99% se obejde beze slov, takže máte pocit, jako byste sledovali němý film doprovázený prapodivnými zvuky, ruchy a psychedelickou hudbou. Řádění maskovaného řezníka (jestliže se o noži říká, že je prodlouženým penisem muže, pak zde je to sekera) přeroste v zombie apokalypsu (jen jsem čekal, kdy se objeví Michael Jackson), do které se vejde i upír... Jen pro fajnšmekry.

Verhoevenovu brutálně syrovému a nekompromisnímu snímku to nesahá ani po ocelové kotníky. Ještě horší je, že jsem se těšil na divokou akci, ale dostal jsem snímek, na který jsem nebyl připraven - psychologické drama muže, co se mu zhroutí svět. Snad nebýt stínu původního RoboCopa, díval bych se na film jinak. Snímek je rozdělen na dvě části - v první sledujeme smutný osud policisty tak, jak byl již kdysi odvyprávěn. Druhá část (výrazně kratší) nám předkládá pomalý rozběh znovuzrozeného poldy a něco málo toužebně očekávané akce. Zatraceně, tak si měli rozmyslet, jestli psycho a nebo akci! Satirický pohled na nejlepší stát světa připomněl další Verhoevenův film - Hvězdnou pěchotu. Chvílemi jsem si film užil, ale vracet se k němu nejspíš nebudu...