darkrobyk

Když si Juan na jatkách vybírá výplatu, ptá se ho pokladní, proč chce tak brzy od nich odejít. Juan odpoví - Naučil jsem se dost.- Mimochodem scéna na jatkách je syrová a naturalistická, zvířata jsou zabíjena v přímém přenosu. Je to ale důležité, jelikož obrazy zabíjení se později, v určité chvíli, začnou Juanovi vybavovat. Možná do poslední chvíle není jisté, zda byl Juan skutečně blázen, a proto hospitalizován v blázinci, nebo zda tam blázna z něj teprve udělali. Každopádně teta Marta ho potřebovala mít pod dohledem, jenže on se toulal po Evropě a užíval si života. To jako poručnice a správkyně jeho velkého dědictví nemohla dopustit. Juan ovšem trpěl v ústavu jako zvíře, a tak plánuje vypořádat se nejen s tetou, ale i jejími třemi dcerami, z nichž jednu, Marii, velmi miloval. Po návratu se do něj naopak zakouká jiná dcera, Esther. Syrový a temný snímek v ponurých tónech odpoví až na konci, proč se jmenuje Pekelné zvony. Zajímavý je důraz na detaily - Juan si v úvodu vyrábí masku, později se dívá přes okenní tabuli, po které stéká déšť, a deformuje jeho obličej. Ten je také zdeformován, když se odráží ve víku klavíru. On je to tedy spíše spinet, ale nevadí. Každopádně mi při hře, kdy ho sleduje havran, připomněl V. Price v roli doktora Phibese, což ještě umocnila chystaná bizarní smrt pomocí včel. Krajina, kdy povoz přiváží obrovský zvon, moře tříštící se na útesech, mlha plazící se okolo domu, kopání hrobů, déšť. Jistě se nabízelo prvoplánové násilí, ale brutalita je někde trochu jinde. A kdo by si v závěru nevzpomněl na známou povídku od E. A. Poa... Nahota také nechybí. Snímek především pro příznivce španělských hororů a divných filmů 70. let.

Mladá žena Laura přijíždí do španělské vesnice, kde se má potkat se sestrou Mayou. Ta byla ubytována v malém hotelu, který provozují postarší sestry - Marta a Veronica. Ty ale těsně před příjezdem Laury načapají Mayu na střešní terase, jak se opaluje polonahá. Marta ji v návalu vzteku shodí ze schodů a Maya se zabije. Není ale poslední, kdo zemře rukou sester. A není to kvůli víře, jak chybně uvádí obsah, nýbrž proto - možný spoiler - že když měla Marta před svatbou, utekl jí snoubenec s mladší, krásnější a vyzývavější dívkou. Od té doby na slečny, které se spoře odívají a chovají se frivolně, zanevřela. Vírou si pak jen zdůvodňuje vraždu, že šlo o Boží trest. Syrový a bezútěšný snímek, jaké se tehdy točily v Itálii, Španělsku a také Francii. Nahotou ženskou i mužskou se nešetří, brutalita je spíše v rovině náznaku - především porcování obětí, což ale tolik nevadí. I tak dojde na ubodání nožem, vrták v zádech či sekeru. Zajímavé jsou některé scény zobrazující chování postav - Marta tajně pozoruje nahé chlapce při koupání, a když si uvědomí, co dělá, tak jde schválně skrze křoví, které ji drásá do krve. Vraždění ji kupodivu nechává v klidu. A protože u těchhle filmů nikdy nevíte, zda hlavní postava přežije, napětí nemá konce. Závěr je vystupňovaný do maxima. Dnes asi spíše pro žánrové fanoušky.

J. Lynche začínám postupně zařazovat mezi oblíbené režiséry. Snímek podle povídky The Thing on the Doorstep (Věc na prahu), vydané v roce 1937 mě bavil. A dnes jsem ještě po filmu honem povídku znovu přečetl, abych konstatoval, že převedení do filmu se povedlo. V předloze jde, jak jinak, o Necronomicon, který není ve filmu pojmenován, ale kniha, v níž jsou zobrazeny Cthulhu, Prastaří, to dozajista bude. Navíc v něm se nachází strašlivá zaříkávadla, co jsou používána ke stěhování duše do jiného těla. A nechybí ani chobotnička, jako připomínka rasy z kosmu. Grahamová je velmi dobrá, když hraje někoho jiného, osobně mě pak potěšila Barbara Cramptonová, co už si v 80. letech zahrála ve filmech podle Lovecrafta - Re-Animátor a Ze záhrobí patřících mezi jedny z nejlepších adaptací. Shodou okolností všechny tři filmy mají stejného scénáristu. Gore je zastoupeno řezáním hlavy a rozkucháním a jedním z důležitých motivů je sex, který Lovecraft z osobních důvodů ve svém díle nemá. A pobavil odkaz na Colomba a jeho poslední otázku. Z hodnocení usuzuji, že půjde o film pro okrajové publikum, a tak bych ho i opatrně doporučoval.