darkrobyk

Mám pocit, že ve skutečnosti bychom u nás měli spoustu strašáků... Zdařilou animaci doplňuje skvěle duo Fišer-Záhorský. A jsou tam veverky. Dvě!

Neviděl jsem v Imaxu, tudíž bude mé hodnocení o něco nižší, jelikož se jedná o snímek vytvořený pro kina. Popravdě - ohledně vesmíru mám jiné dva favority - 2001: Vesmírná odysea a Vetřelec. Ano, ano, vizuální stránka je vypiplaná (což je ale u dvou jmenovaných také), pár napínavých scén se najde, vesmír vypadá moc hezky. Jenže na rozdíl od Odysey a Vetřelce necítím potřebu zhlédnout film opakovaně. Barbarella se ve vesmíru svlékala, Ripleyová oblékala a Ryan předvedla striptýz hned dvakrát, za což jí hvězda patří. Vadilo mně, že jsem nedokázal s Bullockovou soucítit, že mi bylo jedno, zda přežije, ba co víc, přál jsem si, aby nepřežila... Nebýt hezkých obrázků, zůstane hodně fantastický banální příběh. Vesmír si tedy rozhodně ocenění zaslouží... A gravitace s graviditou mají zřejmě cosi společného, když v se v jedné scéně stočí Bollocková do polohy plodu...že by filosofický přesah?

Mysteriozní thriller ano, horror ne. Film mě opravdu překvapil, byť nijak originální není. Dokáže však navodit výbornou atmosféru a v momentě, kdy jde o život, je neobyčejně silný. Některé scény mi připomněly italské mistry (Fulci, Argento, Bava...). Smrt ve zvonici, dívky v rudých šatech, snad jen ty černé rukavice chyběly. Skvostná kamera předkládá nádherné exteriéry severské přírody. Během sledování si kromě Italů možná vybavíte Rituál (Wicker Man). A pak samozřejmě všechny ty snímky ukazující, jak snadno lze zneužít víru a v jejím jméně páchat odporná zvěrstva. Slavná sprchová scéna nebyla sice důsledná, na druhou stranu ji doprovázela hudba z Psycha... Jinak soundtrack zvolili tvůrci na jedničku. Jeden by si myslel, že být učitelkou v Dánsku či Norsku není žádný med (rozhodně to není ale ve Švédsku, kde dnes doplácejí na nedůslednou výchovu). Nečekejte krvák, ale film, který je velmi zneklidňující a ve finále slušně napínavý.

Jaká smrt může být horší než anální sondou? Nevím, jestli je snímek poctou všech možných sci-fi a horrorů (Vetřelec, E.T., Braindead, Bad Taste, Total Recall - trojprsatka, Moucha, Invaders from Mars a spousta dalších...), nebo jejich vykrádačkou. Po pěkném začátku (kopulace zakončená únosem mimozemšťany) následuje chvíle před rozjezdem. Televizní kamera, plkání, a...farma na ostrově, TV štáb pasoucí po mimozemšťanech, nevydařený rozhovor s unesenou, přílet kosmické lodi. Nu, a pak už jen lítají hlavy, ruce, střeva krav, mimozemšťanů i lidí. Motorová pila, opakovačka, mačeta, mikrofon...kombajn. Čirá radost štábu z masakru, který rozpoutali! Jatka okořeněná divokým sexem spějící k záhubě všech...asi...veselé, rozcákané, laciné a oddechové. p.s. nejhezčí je odkaz na Kanibaly a jejich kůl...

Vcelku zábavný mix Čarodějek s Anjelicou Hustonovou, Plesu upírů a sjezdu feministek. Chápu, že někteří nezvládli fantasmagorickou taškařici, která se strhla v podzemí během pohanského rituálu. Mně zase vadilo, že místy je film neskutečně upindaný a že se tlachá o ničem. Navíc, jak mám španělštinu rád, tak zde mi dialogy zněly jako kulomet. Film je jakýmsi slepencem několika krátkých příběhů - přepadení zlatnictví + útěk k hranicím + rituál obětování velké Matce. Španělé ovšem šetřili nejen krví (dobře, sem tam něco vyšplíchne...), ale zejména nahotou, která se u čarodějek přímo nabízela. Nejkrásnější jsou v tomhle jen úvodní titulky. Některé scény se mi velmi líbily - chůze po stropě, zájezdní hostinec či přestřelka při přepadení. Velmi dobrá kamera, úderná hudba a k mé radosti skvělá Carmen Maura. Objektivně mezi 3/ 4*. Ale na Španěly jsem čekal poněkud větší odvaz...

Pro milovníky osmdesátkových horrorů povinnost, pro ostatní doufám alespoň průměrné strašení. Jakmile se objeví mauzoleum, pak se zákonitě vybaví vydařenější Phantasm. Sám příběh není příliš komplikovaný. Základní dějovou linii tvoří zkouška odvahy, kterou se rozhodne podstoupit studentka Julie, aby byla přijata do sesterstva vedeného namyšlenou blondýnou. Ta rovněž vymyslí pro Julii jako poslední test přespání na hřbitově, přesněji v mauzoleu. Nu, a pak již nezbývá než se vydat milou Julinku pěkně vystrašit. Vedlejší linie pak tvoří podivný případ vědce, který se zabýval možností získávat z lidí psychoenergii, a příběh Juliina přítele, co dal kopačky slizké blonďaté Carol a svoji novou lásku bude muset zachraňovat... Slušná kamera, zdařilá hudba, vybuchující rakve, červi, sliz a armáda mrtvol v různých stádiích rozkladu, která sice vzbuzuje více úsměv, než děs, ale nad tím lze přimhouřit oko.

Při rozjezdu jsem nevěřil, že film zvládnu. Vydržet se nakonec vyplatilo. Něco z Jakubiskových snímků, něco ze Záhrady Martina Šulíka. A také Kachyňova poetika! Jen Kachyňova i Jakubiskova smyslnost a oslava nahého těla se smrskla na krátký záběr pohupujících se ňader a koupání Honzy se synem, které už jsme viděli v Kamenném mostě. Mimochodem synek byl pěkný spratek! Doufám, že to mělo ukázat na důsledek rozpadlých manželství... Nejkouzelnější byla L.Skořepová v roli, co jí byla zřejmě šitá na míru. Honza:,,Nemám čas." Babička: ,,Máte hodinky?" Šup, a hodinky letí do hnoje. ,,Čas se zastavil, už nemusíte pospíchat." Někdy by to chtělo udělat podobně... A Markéta. Milá, tajemná, vzpurná, okouzlující...a svobodná. Lyrické obrazy přírody - les, jabloň, pavučina s křižákem, voda, západ slunce. Oku lahodící záběry interiérů, sklepa, ložnice - nejvíce připomněly výtvarné vidění Jakubiskovo (nebo Petera Greenawaye). A minusy? Hanák byl chvílemi až zbytečně sklepácký a nejsem sice puritán, avšak do tohohle snímku se takové množství slovní vulgarity nehodilo. V tomhle směru je někdy lepší méně než více - jako to uměl třeba Ota Pavel.

Šmírácká kamera odhaluje krach jednoho vztahu, který má jen zdánlivě jednoduché řešení. Světla, stíny, bouře a náhodní obyvatelé. Schodiště propadající se do hlubiny připomíná trávicí trakt. Významné místo mají zvuky, ruchy a hudba. Hudby tu moc není. Jen trochu. Po prvním zablýsknutí a hromu je jasné, že temnota převáží...

Temná metafora ve zdeformovaných kulisách města, kde se snoubí kubismus s expresionismem v jemném oparu dada. Film jsem viděl s hudbou Rainera Viertelboecka (1993). V řadě scén mi připomněla německou industriální skupinu Einstürzende Neubauten - klasické nástroje připomínají hudbu počátku minulého století, do toho prolínají nástroje elektronické a následně rozličné bicí a ruchy. Snímek s řadou významů, a tedy vykládaný různě, je dnes již klasickým dílem německého expresionismu. Doba po skončení války, rozvrácená německá ekonomika, neradostné vyhlídky, manipulace s jedincem....já si ale kromě toho vzpomněl na E.A.Poa (Metoda doktora Téra a profesora Péra). Kulisy, výprava, líčení herců, hudba a skvělý konec. Příběh sám dnes jistě objevný není a jeho zpracování bude asi současného diváka nudit. Za pozornost ale stojí některé detaily, které se staly zřejmě vzorem pro další filmy - stínohra (vraždění) a toporná chůze Cesara připomenou další klasiku - Upír Nosferatu...

Průměrný a značně nevyrovnaný film balancující mezi komedií a fantastikou. V jistých chvílích jsem měl pocit, že se dívám na nějakou odnož Constantine, což zajisté způsobily ty průhledné příšerky z pekla. Na komedii málo vtipné, na horror málo strašidelné. Občas se snímek pěkně rozjel, ale příliš brzy zabrzdil. Jakoby tvůrci nevěděli, pro jakou cílovou skupinu točí. Když je zřejmé, že na město se řítí katastrofa, co za sebou nechá spousty mrtvých, získá film konečně napětí. Jedna hvězda navíc za konec. Na jedno podívání dobré, asi tak....