darkrobyk

Z žádného velkého očekávání se vyklubal příjemný film, který našel jistě inspirace v řadě snímků - Válkou světů počínaje, přes Monstrum a Mlhou konče. Mexiko obývají zmutovaná monstra mající původ v mimozemské formě života (líbil se mi nápad s infikovanými stromy, které jsou prvotními hostiteli mimozemšťanů). Jednou v roce, na dlouhých 6 měsíců, vylézají mutanti z moře a putují do pralesů, aby zde nakladli vejce do stromů. Trochu to připomíná migraci lososů. Sledujeme příběh novináře, který se snaží dostat do USA dceru svého bohatého zaměstnavatele, jelikož migrace začala dříve než v jiných letech. Naštěstí se hned nedočkáme vášnivé lásky na první pohled, ale sledujeme strastiplné putování zamořenou zónou... Dokumentární forma působí věrohodně, zničená krajina tísnivě. Neklidná atmosféra, noční útok a vydařené obludy. Triky nejsou bombastické, přesto neurazí. Solidní podívaná s dobrou kamerou a atmosferickou hudbou.

Jeden z těch opravdu hnusně krásných filmů. Film o lásce, nenávisti, závislosti, zlobě, posedlosti, rozpolcení, šílenství a smrti. Rozdvojení, rozpolcení osobnosti, kdy jedna část představuje víru a druhá šanci. Jedna je Světlem a druhá Temnotou. Temnota je silnější. Destrukce postihuje naprosto vše. Duše, těla, věci, byt, dům... Vpodstatě žádná z postav není zcela normální. Film se postupně stále víc a víc propadá do nihilsmu, postavy upadají střídavě do latergie a amoku. Brutální scéna záchvatu, který postihne Annu v chodbách metra, je téměř nekončící...v závěru dojde i na očekávanou krev... Vraždění je surové stejně jako sebepoškozování. Anna propadá monstru, které sama pomáhá vytvořit. Temná hudba přechází do skřípavých zvuků a kamera neuhne - krev stříká, postavy se svíjejí a vše spěje ke zkáze. Vynikající herecké výkony obou představitelů napomáhají k vytvoření strhujícího příběhu o rozpadající se rodině. I.Adjaniová získala za roli Césara, kromě dalších cen byl oceněn i režisér (např. Cena kritiků na MFF São Paulo). Monstrum měl na starosti specialista přes speciální efekty Carlo Rambaldi (Vetřelec, E.T.mimozemšťan aj.).

Temný příběh je zpočátku jednou velkou halucinací, mozaikou roztříštěnou na tisíc kousků. Neřekl bych, že jde o čisté giallo, film jen místy využívá postupů pro giallo typických. Tísnivá atmosféra je umocněna skvělou kamerou, která si všímá detailu (oči, nůžky, krev) a současně předkládá nápadité kompozice, barvou (červená vede, ale také světlo a tma mají důležitou roli) a Moricconeho místy nepříjemnou až psychadelickou hudbou. Když si myslíte, že je vám jasné, proč se všechny ty podivnosti Christianovi dějí, přichystá režisér ještě nejedno překvapení. A nakonec se vysvětlí i podivné figuriny žen, co se během filmu porůznu objevují. Těžký a delší rozjezd se v jisté chvíli zlomí v jízdu v autě bez brzd. Poslední tušené minuty jsou příjemným potvrzením, že se konečně divák naladil na stejnou vlnu s panem režisérem.

Nenápadný mix Vetřelce s Matrixem se Švýcarům povedl. Škoda, že nepřizvali onoho světoznámého švýcarského malíře, sochaře a designéra. Nákladní loď Nostromo, pardon, Cargo veze náklad, o kterém jen někteří s posádky vědí, co skutečně obsahuje. Klaustrofobický snímek si zahrává s divákovou představivostí a záměrně ho vede odkazy na kultovní žánrové filmy. Důležitou roli zde hraje statečná žena Ripleyová, hmm, tedy Laura. Mechanické efekty jsou věrohodnější, než průměrné efekty pixelové. Nejpůsobivější jsou tak scény uprostřed lodi, ať už jde o chodby, kde ze stropu kape voda, sic!, nebo nákladový prostor připomínající Kostku. Táhlé, tíživé a zneklidňující. Rozhodně však lepší než filmy typu Moon! Akce je jako šafránu, ale na ní film opravdu nestojí. Příznivcům rychlých filmů nedoporučuji, hrozí, že usnou... p.s. jen by mě zajímalo, co mělo ono děvčátko za anorganickou hmotu v sobě.......

Hvězdná pěchota pro děti! Oškliví brouci (z nichž ale uvidíte jen jednoho křížence kudlanky s vetřelčí královnou) a nebohé lidstvo. Jelikož hnusní hmyzáci napadli před lety Zemi, je třeba se na ně připravit. Ovšem ne na další mimozemský útok, nýbrž na vykydlení jejich domovské planety. Téměř celý film zabírá vojenský výcvik, takový ten nechutně šikanozní, jak to jen Amíci umí. Divím se, že nedošlo na čistění latrin kartáčky na zuby a sebevraždy labilních jedinců. Ender působí jak permanentně vyděšený zajíc, ale když jde do tuhého, nejde pro ránu daleko. Některé momenty jsou však zajímavé - například interaktivní hra, která se začne přizpůsobovat hráčově vědomí, nejen... Beru i neustálou rozpolcenost vůdčích postav - je dobré zatahovat do války děti? Triková stránka je na velmi dobré úrovni (bohužel ale neviděl jsem v kině). Výprava je někde mezi 2001:vesmírná odyssea a Vetřelcem. Gigerův vklad do sci-fi je natolik silný, že je asi těžké se mu vyhnout (planeta, kde je vojenská základna, jako by vypadla z původního Vetřelce...o interiérech nemluvě). Chválím závěrečné poselství, které nenásilnou formou připomíná, že člověk je zodpovědný za své činy (jedno z hlavních pravidel posádky StarTreku). Nad očekávání dobrý film.

Hm, k tomuhle snímku je poměrně těžké napsat smysluplný komentář bez toho, aby nebylo vyzrazeno něco podstatného. Muž se probudí mezi mrtvolami...takhle začíná většina zdejších komentů včetně obsahu. Musím říci, že jsem se ovšem vůbec nenudil. Celý film má v sobě velmi neklidnou atmosféru, které pomáhá výrazně hudba s rozličnými zvuky a ruchy, kamera, báječné prostředí lesa (zejména nočního s bouří) a opuštěného domu a tajemství, co je zvolna odkrýváno. Jistě, při zpětném ohlédnutí lze říci, že nic převratného a originálního se nestalo. Avšak nepovolující napětí, tajemné datum (18), mrtví všude, kam oko dohlédne, a nejistota hlavních postav, kdo je kdo, mě prostě bavilo. Buď se necháte polapit, nebo zůstanete stát na kraji lesa a pak je to ztráta času...

Zvrácené, bizarní, hnusné, krásné. Jehly do hlavy, pila, krev, oběšenci, živé loutky, Poslední večeře a Bowieho nadčasová hudba, která šlape jako dobře promazaný válečný stroj...

To se nedá popisovat, to se musí vidět (a slyšet). Let's Go Ramones!

Příběh stárnoucího donchuana mě bavil po letech snad ještě více. Snímek samozřejmě stojí na kreacích Leoše Suchařípy, ale zde funguje naprosto všechno. Výtvarný vklad Ester Krumbachové (obrazové koláže a hrátky s listím připomenou Sedmikrásky), Stivínovo jamování i neklidná kamera Jana Malíře (poznávací to znamení většiny filmů Chytilové). Jak ten čas letí...a koberce mraků se ženou nad Prahou... A snad i více než dříve jsem si uvědomil, že v druhém plánu vzdává režisérka hold milované Praze (stvrzeno v Neklidném srdci Evropy). Panorama, domy, uličky, zákoutí, parky, Hrad, Nerudovka, Malostranská, zámecké schody... Humor střídá smutek, podzim života je neúprosný. Vrcholná scéna se smrtí je komická a děsuplná současně. Tam protiklady splynou v jeden obrovský oxymóron. Dívky, ženy, módní kreace (na ty logicky Chytilová nezapomínala). A nelze zapomenout na drsné promluvy o světě a společnosti, o tom, že jedinou jistotou v životě je SMRT. Ve své době rozhodně provokativní film o společnosti, svobodě, možnostech a nemožnostech dokáže oslovit i dnes. Ale, ale dnešní nepřipravený divák rozmazlený hollywoodskými prefabrikáty Chytilové absurdní podobenství zřejmě nepřijme...

Snímek vychází z poetiky 60.let - experimentu a evropské nové vlny - připomene i československé filmy J.Jakubiska, J.Němce či P.Juráčka (jen namátkou, je jich více - Krumbachová, Chytilová, Herz a další). Pro současného diváka asi hůře stravitelné podobenství s přesahem do alegorie až...psychadelické fantasmagorie. Vynikající kamera, neklidná hudba (místy jakoby od mistra Z.Lišky) a zdařilé herecké výkony. Svět jako blázinec, kde je vše naruby, kde hodnoty se ztrácejí, kde se vše staví proti sobě a není řešení ke smíru. Moc, peníze, vláda, poroba, otroctví. Není divu, že většina postav se potácí v záchvatech a křečích nehostinnou krajinou, ruinami hradů, či studenými zámky, kde smrt číhá na každém rohu. Důležitou roli hraje ruka, na jejímž konci se leskne ostrá břitva. Mrtví přibývají, krev teče proudem a splnění úkolu se blíží. Nic není zadarmo a Jakub pozdě pochopí, proč ho Temný společník vysvobodil. Byť celkové vyznění snímku je nadčasové, jeho zasazení do kontextu doby umožní jeho lepší pochopení. Těžký film, přesto neklidný a zajímavý...