darkrobyk

Syrový, krutý, obscénní, alegorický, nadčasový. Film sice ukazuje, jak si zvrhlá církev upevňuje svoji moc, ale ve skutečnosti jde o alegorii. Stejným způsobem si udržovala a udržuje moc jakákoliv vládnoucí síla na světě. Pro našince je aktualizace o to závažnější, že má možnost, podobně jako u Kladiva na čarodějnice, srovnávat příběh s komunistickou mašinerií. Russell skvěle využil svého výtvarného cítění a předkládá nám obrazy hrůzy, zkázy a utrpení. Zbytky mrtvol vpletené do kol, ze kterých se sypou červi, mor zuřící ve městě, zvrácená léčba pomocí pijavic a sršní, drastické vymítání ďábla i děsivá tortura s použitím španělské boty. Skutečnost se střídá se sny a halucinacemi (jak má Russell v oblibě). Obří stroj na bourání hradeb, jeptiška sestupující po schodech lemovaných černými prapory, orgie jeptišek jak vystřižené z levné pornografie. Svět ve své nahotě a hrůze. Svět, kde dav neví, na kterou stranu se přiklonit. Svět, kde se vládnoucí moc (zde zvrácená církev) neštítí ničeho. Skvělé herecké výkony, úžasný dvorní herec K.Russella - O.Reed. Jen slepý neodhalí poselství filmu, jen divák se zavřenýma očima nepochopí, o jak závažnou výpověď se jedná. Viděno 5x (z toho jednou v kině) a asi naposledy...

Nádherná dark fantasy s nezaměnitelným rukopisem Ralpha Bakshie! Gejzír nápadů a skvělé animace, kde vedle comicsu a klasické animace najdeme montáže ze záběrů hraných - a vůbec nevadí jako u Pána prstenů, psychadelické hudby a zvláštních světů místy tak podobných našemu. Královna víl je skvělá sexbomba, ale promiskuitní? kdo psal obsah.....rozhodně není. Nadsázka, alegorie, satira. Možná s větším protiválečným nábojem, než má mnohý hraný film. Vtipné pasáže (scéna s knězi) střídají napínavé a ty zase místy až hororové. Když dojde na válku, krev stříká a mrtvoly se vrší. Když dojde na lásku, vše se promění v nádherné květy a pestrobarevné motýly. Šťastný konec byl žádoucí, byť nic není zadarmo. Jak mi mohl tenhle snímek léta unikat...

Tedy, někteří komentující film zřejmě vůbec neviděli...ano, je to k 60.výročí vytvoření první Fantasie. Děj tam je. Až na úvodní skladbu se jedná o příběhy, některé podle klasické literatury - Statečný cínový vojáček - snad jen, že Američani to musí udělat prostě po jejich. Jestliže se Ariel nerozplyne v pěnu, pak tanečnice ani vojáček neskončí v plamenech, ale jinak pěkné. Nejvíce se mi líbila příroda podle Stravinského, která v sobě nese i jisté hororové prvky, které byly Disneovi vždy blízké. Navíc připomíná Princeznu Mononoke, což mě spíše potěšilo. Nejvtipnější jsou plameňáci...copak si počne hejno, když bude mít jo-jo? Bonusový přídavek Čarodějova učně z původní Fantasie jen dokazuje, jak počítačová animace za klasickou pokulhává. Ano, jednička je nepřekonatelná (a to byla v době vzniku neuznávaná a trhaná na kusy), ale dvojka je stále nad průměrem.

Na Russella méně bizarní, spíše umírněné drama, kde si lze ovšem vychutnat jak výtvarnou kameru a skvělou kompozici obrazů, tak monumentální, pompézní hudbu G.Mahlera. Jeho život sledujeme jako mozaiku - váza života se roztříštila a Russell se ji pokusil poslepovat. Do toho se prolínají sny, představy, vzpomínky, fantazie. Mahler svoji hudbu nejen slyší a cítí, ale především vidí. Divák se dočká řady nápaditých scén - vtipné jsou momenty, kdy Alma pobíhá krajinou, aby utišila všechny zvuky, co mistra ruší (kravské zvonce, zvon z kostelíka, pastevcova flétna, bujará dechovka....a...vrány!). Naopak satiricky vážná je mytologická scéna, kdy Mahler přestupuje na katolickou víru - drak, fašismus a Wagnerova Jízda valkýr! A pohřeb -Mahler snažící se dostat z rakve, tanec na rakvi, krematorium, zpopelnění - je jak z italského hororu. Kupodivu chybí nahota (je jí špetka), vášnivý a zvrácený sex a krvavé scény. Russell je ve svých filmech kontroverzní, o tom není pochyb.Co mu však nelze upřít, je kromě výtvarného vidění (pro film tak důležitého) a skvělé výstavby přiblížení hudebních velikánů i těm, kteří by se s nimi jinak nesetkali. Russelovy filmy snad ani nelze hodnotit prostým líbí-nelíbí. Jeho přínosem je samotné originální ztvárnění, nezkrocená fantazie, a tedy připomenutí, že film je dílo obrazové, na což se často zapomíná...

Russell mě nezklamal. I když znám většinu jeho filmů, tenhle jsem odkládal poměrně dlouho. Zpočátku téměř cukrkandlový příběh se promění ve sled bizarností (jak jsem očekával a těšil se) končících opravdu krutě. Chamberlain ztvárnil mistrně muže bojujícího se svou sexuální orientací (snad i proto, že sám s ní téměř celý život bojoval), muže, který by se tak rád změnil, ale který nakonec pochopí, že to není možné. Sledujeme, jak se láska mění v nenávist. Jak ti, co ho milovali a jeho lásku nezískali, jej zavrhnou a chtějí ho zničit (v závěru jej symbolicky ostřelují děly, pak však sami přicházejí o hlavy, které jim dělové koule utrhnou - moc pěkné). Filmem prolínají působivé videoklipy s ukázkami Čajkovského tvorby. Russell je mistrem obrazu a fantazie. Oku lahodící kompozice prostřených stolů, květin a hořících svícnů střídají obrazy hnusu a zkázy. Scéna z Labutího jezera, kdy postavy tančí na břehu a za nimi se na hladině protahují labutě (jak je zatraceně přinutili?), je naprosto perfektní. Drsné drama protkané sny a vzpomínkami plné krásy a hnusoty zároveň...

Mysteriozní a v jisté chvíli fantasmagorické drama o mladé ženě, které je nejspíše mešuge. Snímek s vynikající kamerou a těžce psychedelickou hudbou v sobě nese stopy experimentálních 60.let. Pomalý rozjezd, podivné prolínání snů a skutečnosti, momenty, kdy si divák není jistý, co skutečností opravdu je. Jakmile odjede Cathryn se svým manželem na venkov, do domu, kde se svým dědou strávila dětství, vše naplno exploduje. Bývalí milenci se prochází domem, pokouší se s Cathryn milovat, do toho vstupuje její muž Hugh, postavy se prolínají, mění, Cathryn slyší hlasy, vidí stíny...a pak se rozhodne svých přeludů zbavit. Všechno jsou jen vysněné postavy, postavy v její mysli, proto přece nepůjdou zabít doopravdy, nebo ano? Čarokrásná příroda oblečená do podzimních barev - lesy, stromy, vodopád - je úžasnou kulisou k filmu, který pomalu spěje k děsivému závěru. Byť je atmosféra místy neklidná a pochmurná a dočkáme se slušných krvavých scén, o horror se nejedná. A žánr fantasy? Snad jen proto, že celým filmem prolíná text fantasy knihy, kterou Cathryn píše. Ale kvůli tomu dát žánr fantasy je pro diváka značně matoucí. Překvapivě dobrý film

Bible, Dobyvatelé ztracené archy (nejvtipnější scénka s kamennou koulí a zadní projekcí - jo, tak asi vypadalo vyhnání z Ráje), Milion let před Kristem, Boj o oheň, 2001: vesmírná odyssea, Kanibalové, Kamera na cestách, Království divočiny, Modrá laguna... Největším kladem jsou úžasné přírodní scenérie - moře, vodopády, hory, prales, řeka, ledovce a spousty rozličných živočichů. Mizerné triky- snad jen zrození Adama je působivé - děsný (ne děsivý pterodaktyl), kdosi převlečený za medvěda a banda komických neandrtálců. Nabízené gore se smrskne na pár vnitřností (i když je tam naporcována dívka po vzoru Kanibalů, což ale vidí divák jen v náznacích), nahota je odbyta holými zadky a prsy pokrytými barevnou hlinkou. Kamera si velice dobře hlídá, aby někde něco nevykouklo... Typická italská hudba filmů 80.let zní příjemně. Jinak je to děsná ptákovina...

Po silnici si vykračuje jezevec. Čmuchá, šmejdí sem a tam, je to fešák. V dálce se objeví světla automobilu... Jakmile Lily přejede jezevce, je všechno jinak. Vypukne válka, objeví se mluvící jednorožec a květiny křičí bolestí. Mnohonožka, kudlanka, švábi, chrobák...a pak hadi. Jsou rozliční - zmijemi počínaje a exotickými užovkami konče - a jsou všude. A harpyje. Krásná, vznešená...a přesto je nemilosrdně šavlí rozsekána. Umírají i lidé. Slepice hoduje na vnitřnostech zabité ženy oblečené do vojenského. Stařena umírá a zase se vrací. Žije o mateřském mléku a koňaku. Vačice. Ne, krysa to opravdu není. Mluvící prase a houf nahatých dětí (ty by asi dnes neprošly). Tajemná a zvláštně krásná Alexandra Stewartová...kojí stařenu. Dallesandro, výjimečně oblečený. Bizarní koncert jak z filmů P.Greenawaye. Opera R.Wagnera. Tristan a Isolda, jak jinak. Alenka v říši divů a Případ pro začínajícího kata. Tenhle film musí diváky rozdělit, nelze jinak...

Ve své době jistě ambicozní film, který však zpracováním notně zastaral. Nejvíce se mi líbily úvodní titulky s obrazovou koláží světa plného lidí, odpadu, průmyslu a válek. Neúnosné množství lidí na ulicích, v domech, na schodištích či v kostele bylo ubíjející. V řadě scén si člověk vzpomene na podobné filmy - 1984, Loganův útěk (Dům smrti byl vskutku mrazivý) či 451 stupňů Fahrenheita. Klíčový je nedostatek potravin, avšak chybí spousta dalších věcí, třeba předměty denní potřeby, hygienické a další. Jistá vyvolená skupina pracháčů má samozřejmě vše. Tajemství firmy vyrábějící syntetickou potravu se dá odhalit poměrně brzy, a tak šokující závěr se nekoná, je konec konců spíše logický. Film je zcela prost otevřeného sexu (byť je tak samozřejmý, jako procházka kolem řeky) i krvavého násilí. Ubití vysoce postaveného představitele firmy je mimo obraz....což by vcelku nevadilo, pokud by snímek nabídl jiné kvality. Zajímavý námět je z dnešního pohledu zpracován tuctově. Zatímco hudba je velmi dobrá, průměrná kamera neoslní. Soylent Green bych klasikou rozhodně nenazval a do nejlepších sci-fi filmů nezařadil. Na to je po všech stránkách příliš průměrný....

Mistrovské dílo, kde funguje naprosto vše. Již úvodní scéna černobílého snímku s jedoucím kočárem za doprovodu Liškových temných chorálů dává tušit celkové pochmurné ladění snímku. Místy téměř hororová atmosféra jakoby rezonovala s tíhou doby, kdy film vznikl. Netřeba připomínat, že tohle dílo muselo na dlouhých dvacet let zmizet. Jeho nadčasovost se týká jakékoliv doby. Ač sledujeme osudy skutečných vrahů, pro které je smrt jasným trestem, něco nás nutí se zamyslet nad osudy atentátníků mezi nimi. Maně se vybavuje ono: vražda tyrana není zločinem... Nikde není řečeno, že ministr je tyran nebo zástupce zločinného režimu. Přesto z osudů postav jakoby prosvítá, že toužily po lepším světě. Výtvarná kamera využívá skvěle barokního šerosvitu, všímá si detailů (průhledy skrze křišťálový lustr) i krásy Emílie Vašáryové. Balada. Zločin a trest. Ten nejvyšší - smrt. Je jen na divákovi posoudit, do jaké míry zasloužený.