darkrobyk

Temný příběh o tom, jak vést nekonečnou válku. Válka je špinavá, destruktivní, plná bolesti a smrti. Dvě planety ovšem přišly na to, jak ji vést čistě a ohleduplně. Ohleduplně? A ty miliony mrtvých? A pak si do toho přiletí jakási Enterprise a celou tu vymakanou strategii rozmetá... Krásnou třešničkou na výbušném dortu je Barbara Babcocková. p.s. nové speciální efekty téhle epizodě sluší.

-Až budete mít někdy pečené kuře, pozvěte si chirurga, perfektně vám ho naporcuje.- Všichni jsou podezřelí, ale jen jeden je vrah. Kromě vražd dojde i na vtipkování, ale trochu mi chyběla Barnabyho břitká improvizace. Téměř vždy, když se do něj některá z postav navezla, mlčel. Ano, mlčeti zlato a možná to byl záměr, jenže mně se více líbí, když protivníka utře, zvláště, ví-li o něm leccos. Jinak jsem spokojen.

-Vztahy jsou jako bitva, na tu je třeba se připravit.- Přes slibný motiv strašáků, kteří již mají v hororovém žánru své místo, je tenhle díl spíše vztahové drama. Přitom mrtvol je dostatek a jejich aranžování působí nepříjemně. Jenže útoky, samotné vraždy i napětí diváka příliš nevyděsí. Ostatně připadá si spíše jako člen vyšetřovacího týmu, když k většině zavražděných přichází s ním. O rozptýlení se tak stará opět především patoložka, která by si už možná zasloužila vlastní epizodu. Tak snad další díl bude zase lepší...

Spock může konečně dokázat, proč všechny ty tajnosti a cesta na zakázanou planetu. Přirozeně fanoušek už zná téměř vše dopředu, ale může si příběh znovu vychutnat a také si připomenout, jak často se pracovalo ve Star Treku s mimozemskými civilizacemi, které ovládaly iluze. A pak samozřejmě testování člověka jako druhu...

Z vymyšlené legendy se stává folklór. Rozjezd nové série je příjemný. Mysteriózní úvod dá vzpomenout na postarší strašidelné díly. Trochu mi chyběla původní hudba, zejména když se stupňuje napětí. Nejlepší postavou je patoložka, která svým suchým humorem dokáže rozvířit stojaté vody. A jak už to bývá, divák je veden záměrně z cesty, aby pachatele neodhalil... Noc, měsíc v úplňku, vlčí vytí a smrt...

Pan Spock má svůj plán a nenechá si ho nikým narušit, i kdyby za to měl zaplatit životem. Cílem Enterprise je Talos IV, planeta, která je jako jediná v galaxii pro hvězdné lodě zapovězená. Jaké ukrývá strašlivé tajemství, že je vstup i jen do její blízkosti zakázán pod trestem smrti?

Nijak originální, ale zábavná cesta k pomstě s hromadou mrtvol zaujme především ortodoxní žánrové fanoušky. Max je nezničitelný, Lucero mocichtivý bez slitování a Leo fakan na zabití, kterému nestačila ani lekce, při níž téměř přišel o život. Závěrečný souboj z říše fantazie je předvídatelný přesně tak, jak v podobných filmech bývá, anžto odkrouhnout padoucha na první dobrou by nepřineslo patřičnou katarzi. Vykydlení poskoků je výživné (ruce, nože, šroubováky, hřebíkovačka, pistole, samopaly, katany...) a nekompromisní. Silné 3* nakonec zaokrouhlím nahoru, byť postavy mi k srdci nepřirostly a znovu už to asi nedám...

„Byl byste skvělý počítač, pane Spocku!" Obyvatelstvo planety ovládá neznámá síla, a tak všichni sdílejí kolektivní vědomí, které je zde nazýváno tělo. Nejenže se do ohrožení dostane výsadek, ale zkáza hrozí i celé lodi Enterprise. Hlavním motivem, jak ve Star Treku často bývá, je svoboda. A tu je třeba si zasloužit...

Zdejší obsah je poněkud zmotaný, jelikož partyzáni zde jsou jen Rusové a Semetka by si po smrti velitele poradil velmi dobře, kdyby do vesnice nedorazily posily, jejichž velitel si vzal vše pod palec. Temné, špinavé, syrové drama, které svojí vlhkostí a zimou leze pomalu pod kůži. Po většinu času prší, všude je bahno a bláto. Úvodní sekvence s povozy taženými koňmi, kdy jeden z koní uvízne v bahně, je syrová a herci si ji jistě užili naplno. Svojí pomalostí (avšak nikoliv nudnou) snímek připomíná sovětské válečné filmy. A kdo zná Jdi a dívej se, nejspíš bude tušit, jak by mohli dopadnout vesničané. Výborná kamera, smysl pro detail, práce se světlem a stínem. Hrůzy války nejsou ukázány naplno, a tak možná působí děsivěji. Křik novorozence se snaží přehlušit řev mučeného... Válka obnažená na dřeň.

Po právu kultovní počin, který se stal žánrovým milníkem. Dynamická, místy až běsná kamera, smysl pro detail (oči vedou) a psychedelická hudba doplněná četnými zvuky a ruchy vytvářejí společně podivnou a tísnivou atmosféru. Kromě památných scén - Leatherface drží mrskající se dívku před domem, zavěšení na hák či tanec s pilou při východu slunce - je jednou z nejděsivějších naháněčka křovím, těsně za ní pak společné stolování s dědou. Gore je z dnešního pohledu umírněné, ale funkční. Marilyn Burnsová tímto snímkem na krátko sesazuje J. L. Curtisovou z pomyslného trůnu - královna vřískotu. Asi nejlepší film T. Hoopera. Po letech bych možná jednu hvězdu ubral, ale z nostalgie hodnocení ponechám.