darkrobyk

Sociální drama se v téměř poslední třetině promění na variaci Johna Wicka, Somráka s brokárnou, pana Nikdo a další mstitele bezpráví. To je OK, jen ta cesta k vykydlení hromady chlapů je poněkud delší. Autoři se asi nemohli rozhodnout, co by chtěli natočit - drama o muži sžíraným traumatem, nebo vybíjenou. Obě části tak dělí hranice, co nedovoluje řádně se do filmu ponořit. A to pomíjím absenci kladných postav. Babička činí hloupá rozhodnutí, vnučka se stýká se svoločí, a tak by měla být ztrestána, a pan Čistič má pocit, že asi spasí svět. Na krev dojde, ale žádný velký jatka se nekonají. Na jedno podívání, když zrovna není nic jiného po ruce...a ten rap byl naprosto otřesný. 2,5*

Darby je v léčebně pro závislé, a když zjistí, že její matka je ve vážném stavu v nemocnici, uteče v noci z léčebny, sedne do auta a vydá se za ní. Jenže sněhová bouře ji zastaví a ona na doporučení policie zajede do nedalekého střediska, aby ji přečkala. Když zjistí, že v dodávce je svázané děvče, začne si tipovat, kdo ze čtyř přítomných je únosce. To ještě netuší, že se při tom dopouští první chyby. Solidní thriller uprostřed sněhu jako dělaný na sledování v únoru. Nechybí krev, střelba, hřebíkovačka, drogy a blbej polda. Že za blbost se platí pozná více postav, ale pak už jim to může být jedno....napínavé, rychlé a nekompromisní. Nic, co by už v nějaké podobě člověk neviděl, ale kdo má rád napětí, film si užije. Tedy ta krvavá stopa byla téměř nekonečná.... 3,5*

Marian Dora je dekadentní umělec, který v souladu s tímto směrem nachází krásu ve špíně, hnusu, zvrácenosti a smrti. Ve většině svých snímků nezobrazuje nic jiného, než naturalistický pohled na věčný koloběh života a smrti. Tohle je zřejmě jeho nejpoetičtější film, v němž lyrické záběry přírody střídá příběh tří postav. Zatímco příroda je zdánlivě klidná a záběry na krajinu, rostlinstvo, hmyz i zvířata v mlžném oparu, který jak zlaté šípy probodává slunce, lahodí oku, tak ve skutečnosti se pod touhle nablýskanou slupkou skrývá neustálý boj o život plný brutálního násilí a následné smrti. Neznalý divák by se tak mohl dočkat zážitku, který jen tak nezapomene. V momentě, kdy postavy klesnou do bahna ( a to doslovně), nastává chvíle postupného zmaru. V některých scénách jsem si musel vzpomenout na Kanibaly, Dora jde samozřejmě ale ještě dál. Řadu symbolů, jak už je u něho zvykem, si lze vykládat po svém. I tenhle snímek je tedy možné chápat jako filmovou báseň. Další z temných drahokamů na rudém náhrdelníku Dorovy tvorby.

Zpočátku to vypadá, že tajemná droga otevírá dveře do jiné dimenze, ale skutečnost je trochu jiná. Mirta umírá a následně se probudí na hřbitově. Má štěstí! nebyla zpopelněna a není pohřbena v zemi, a tak návratu nic nebrání. Stala se nemrtvou, něco mezi upírem a zombií, ale zcela není ani jedno. Teď už ji trápí jen dvě věci - jestli vstane Robin také z mrtvých a zda se jí podaří uniknout před tajemnou sektou, která bytosti jako je ona pronásleduje a likviduje. Občas to sice trochu zaskřípe, ale jako celek snímek funguje. Trocha gore - prokousnutí, podříznutí, na němž to nestojí, vizuálně i hudebně slušné, Paganiová je v jistých chvílích neobyčejně fotogenická. Klidně se to mohlo dát více artovou cestou, ale i tak na jedno podívání fajn.

Druhá z nadpozemských hrůz přináší znovu temnotu, a tak se opět musejí spojit šiky na obou stranách, aby se jí postavily. The B-52´s: Love Shack. Hrátky s inkubem. Pro tváře Hekaté! Přijde Cthulhu?

Úvodní scéna s koněm je mrazivá, a protože je v náznaku, nechává prostor divákově fantazii. Další útoky zdivočelé smečky jsou už krvavé a brutální. Na jedné straně skupina bohatých turistů, kdy si pan bankéř s rodinou a spolupracovníky vyjeli na víkend zarybařit, na druhé zoolog Jerry s rodinou, pro kterou staví na ostrově dům. Psí smečka má inteligentního vůdce, a tak boj s ní není jednoduchý. Jakmile psi zjistí, jak jednoduchým úlovkem může být člověk, poslední zábrany padnou. A co víc, zoufalí lidé dělají v zoufalé situaci chyby, a tak, jako třeba pan bankéř, psům nahrají na smeč. Těžko říci, proč Jerry nevyužil situaci, kdy mohl zastřelit vůdce, ale člověk se v podobné situaci často zachová iracionálně. Často si také říkám, že podobné filmy poslouží i jako návod k tomu, jak se nechovat. Zbabělci, pomatenci, lidé lehkovážní a nesoudní za své chyby krutě platí. Film je napínavý, perfektní práce se zvířaty, má temnou hudbu i solidní herecké výkony. S přehledem strčí do kapsy novější trapárny typu Baxter. Přesto asi potěší hlavně příznivce starších hororů...

Otec Blackwood, zhrzený a naštvaný, začne uskutečňovat svůj plán. Příjemná inspirace snímkem My Bloody Valentine, dvě jsou víc než jedna, zásah Hekaté a další hrůzy čekají v Blakwoodově rukávě. Billy Idol, příslib Vetřelců a Rocky Horror Picture Show.....

Zpátky do budoucnosti, Souboj titánů a velká Hekaté. Pohani se ve své nadutosti nestačí divit, Sabrinini přátelé se radují, lóže taky, leč nebezpečí číhá za bukem. Vizuálně jeden z nejhezčích dílů, především scény z Pekla. Sláva Hekaté!

Temné drama o psovi, který není bílý jen zvenku, ale i zevnitř, je působivé dodnes. Hlavním motivem je snaha přecvičit bojového psa, který útočí výhradně na tmavou pleť. Pokud to zprvu naivní Julie postupně vzdává (a řekl bych, že s ní i leckterý divák), pak cvičitel Keys vítá příležitost konečně přijít na způsob, jak podobně vycvičené psy předělat. Jenže psi si veškerá příkoří života až příliš dobře pamatují, a ne nadarmo se říká, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Zajímavý je pohled na vedení tehdejších psích útulků, kde si s nežádoucími jedinci hlavu nelámali - vhození za živa do pece nebyl problém... Kromě výcviku dojde k několika konfliktům, z nichž drsné je napadení řidiče nebo chodce snažícího se ukrýt v kostele. Jistou sílu má i setkání Julie s původním majitelem. Kdysi se mi asi líbilo více, hodnocení ale s klidem ponechám.

Díl, co by se mohl klidně jmenovat příchod Apokalypsy, i když by to asi nesouznělo s Prastarými. Těch mrtvých je tentokrát tolik, že už ani není skoro nikdo, kdo by měl zemřít... Roztleskávačky se snaží zajistit lóži dostatek energie - Toni Basil - Hey Mickey! Blackwood řádí jak pominutý, Sabrina je opět naivní a chová se, jak nejhloupěji to jde, a ve finále dojde na obdobu Rituálu (1973). Sláva Prastarým!