darkrobyk

V očekávání jakési nepopsatelné hrůzy, která diváky, co film viděli, donutila k nejnižšímu možnému hodnocení, jsem se docela bavil. Standardní úvod, pěkné podmořské záběry, západ slunce, dovádiví delfíni a mezi digitálními žraloky byli i skuteční. Variace na Otevřené moře je do jisté míry komorním dramatem manželského páru, kterému se nedaří překonat životní tragédii - ztrátu nenarozeného dítěte. Společná dovolená je nejlepší volbou, a pokud má Jaelyn hrůzu z vody, pak není nic lepšího, než ji pomocí vody oné hrůzy zbavit (ostatně fobie se takto léčí). Rozdělat oheň na voru nebyl nejlepší nápad, leč v zoufalé situaci dělají lidi zoufalé věci. Dramatické finále se pak v jisté chvíli zlomí a promění se v kabaretní výstup. Proč ne? Smích očisťuje. Většina triků byla samozřejmě mizerných, ale to se dalo čekat. Dva momenty připomínající kultovní Čelisti potěšily...

Rozlehlý dům, stará paní milující kočky a příchod temné bestie. Paul se ženou Lindsey a dcerou Tessou netuší, jak pohnutý je osud pěkného domu, do něhož se s chutí nastěhovali. Ještě dříve to ale zjistí opravář telefonní firmy... První polovina je postavena na vztazích hlavních postav, kdy se začne schylovat k manželské krizi, a jen v pozadí se chystá nebezpečí. Když zůstanou Lindsey s dcerou samy doma, temný kocour zamňouká k útoku. Za ocenění jistě stojí práce s kočkami, s nimiž asi nebylo natáčení jednoduché. Temný kocour je vskutku démonický a člověk by nechtěl pocítit jeho tesáky na krční tepně. Film dýchá osmdesátými léty a uspokojí především příznivce žánru. A možná i milovníky koček, jelikož v poslední čtvrtině je jich dostatek. Jinak mikrovlnná trouba se ukázala jako neúčinná (a možná připomene známý případ ženy, co v ní chtěla svoji kočku usušit) , pokud není zapojena do elektřiny...logické. Solidní vizuál, slušná hudba, místy napínavé a půvabná Claudia Christianová.

Zábavné. Sice mi tentokrát trochu chyběly odkazy na staré filmy a větší porce retro muziky, ale to je jen malý střípek v kouzelném zrcadle. Tedy alespoň zde byla ocitována slavná scéna z Vymítače ďábla, která začala už venku před domem. Co mi rozhodně vadí nejméně jsou psychické a sexuální problémy postav, spíše nechápu, proč se na to dívá někdo, koho pohoršují. Chvalme Satana!

Konečně díl, co má ďábelskou jiskru. Hrátky s démonem připomenou starého dobrého Freddyho, přidáno je trocha krutosti - železná panna, sešití, vyjmutí srdce..... - Jak ti chutná tvé srdce?-Je hořké.- Stále je více skryto, než ukázáno, ale jako optimista přidám jednu hvězdu navíc. Chvalme Satana!

-Tolik jste se soustředil na zrak Vulkánců, že vám uniklo, jak dobrý mají sluch.- Kirk je proto tak dobrý kapitán, že NEMOŽNÉ nebere jako odpověď. Jeho paličatost a umíněnost stojí nakonec za tím nejlepším řešením. Špičkování McCoye a Spocka je vždy osvěžující. Oblíbený námět sci-fi v jedné z jeho četných variant...

Teta Hilda je moc hodná, ale jinak úplně blbá....anžto pustit si tu čúzu Mary (hraje skvěle) do baráku bylo opravdu hloupé. Sabrina moc statečná není, pche, dcera velekněze! Ale není hloupá, tudíž nakonec přijde na to, jak se svým trýznitelkám postavit. Konec si zaslouží samostatnou hvězdu, ale pořád mám pocit, jako by se kočár hrůzy nemohl rozjet naplno...

Škoda sekery, která padne vedle. Už v dřívějších epizodách si smrt vybírala mezi divadelníky, tentokrát tomu bylo ne jinak. Bohatá dáma, majitelka nejen divadla, tajná láska, hříchy mládí, nespravedlnost, šikana. Patoložka má úsměv na tváři, dokud se jí nezačne vršit práce a vrah si nezačne vybírat navíc ty, které k něčemu potřebovala. Vtipné, místy napínavé a vraha jsem neodhalil...

„Máme kutloch." „Co že máme?" „Místo na spaní." „To jste mohl říci rovnou." Brána času, šílený McCoy a 30. léta v Americe. Byl by to dozajista milý a vtipný díl, kdyby nešlo o život(y). Collinsová je tou pravou třešní na fantastickém dortu.

V rámci série pořád lehce na průměrem, ale místy utahané a užvaněné. Chtělo by to více šťávy a odvahy, jelikož vše se nese jen v náznacích. Gore a sex čekají za dveřmi. Nejhezčí je vizuální stránka, hlavně ta úžasná hororová stavení topící se v mlze a temných stínech.

-Zjistěte to.- Ale jak? Není tu internet.- Kdysi dávno jsme používali knihy. Mohou být užitečné. Támhle v tom pokoji je jich plno, zkuste něco najít.- Inspirace příběhy A. Christie je nejen očividná, ale i přímo potvrzená, když muž, vydávající se za soukromého detektiva, je nazván Poirotem. Temný úvod s bouřnou nocí a bizarní smrtí navodí správnou atmosféru. Když povodeň odřízne ostrov s detektivy i hosty, nezbývá, než dočasně pobýt v sídle, kde je i vrah. Napínavé, vtipné, se skvělými interiéry domu, co dají vzpomenout na gotické horory.