Rübezahl und der Schuster
Réžia:
Stanislav LátalKamera:
Rolf HofmannHudba:
Luboš FišerHrajú:
Bohuš ZáhorskýVOD (1)
Obsahy(1)
V Krkonoších žil jeden švec se svou ženou. Byl ale tuze lakotný a rád nakupoval „za pět prstů“ – prostě kradl rád všude a všechno. Jeho žena s tím měla spoustu starostí. Krakonoš o tom věděl, jen čekal, až ho ševcová požádá o pomoc. A opravdu, jednoho krásného dne, kdy švec ukradl sousedovi kozu, už toho na ni bylo opravdu moc a požádala Krakonoše o pomoc. Ten proměnil ševce ve strašáka. Když šla ševcová kolem něj, manžel na ni promluvil, že je mu zima a má hlad. Ševcová se mu nejprve smála. Ale když ležela pak večer sama doma, přece jen se jí po manželovi zastesklo. Druhý den tedy za ním přišla se snídaní a přinesla mu pak také kabát. Ale šel kolem pocestný a říká si, k čemu bude strašákovi kabát? A tak si ho vzal. Teď poznal švec na vlastní kůži, jaké to je, když člověka okradou a slíbil manželce i Krakonošovi, že už bude sekat dobrotu. Krakonoš ho tedy proměnil zpět na švece a on už nikdy nic cizího nevzal, ba ani se na to závistivě nepodíval. (Matematicka)
(viac)Recenzie (17)
I zde se - jako v hraném večerníčku - objevuje hajnej, ale se Z. Řehořem nemá společného ani zbla. Tenhle se postará o divácky vděčnou akční scénu, kdy zběsile mečí, rozkouše si klobouk a střílí kolem sebe hlava nehlava kvůli ukradené koze, kterou švec vtipně nacpal do světnice oknem. Je fakt, že to Krakonoš nechal zajít docela daleko, chudák ševcová... ()
Jeden z lepších dílů této volné a poněkud nevyrovnané série loutkového zpracování Krakonoše. Tato série je velice dobře zpracovaná (loutky, vypravěč), ale moc se mi nelíbí příběhy, různě posbírané od různých autorů. V tomto příběhu se mi nelíbilo, jak se ševcová svému muži posmívala, když se stal strašákem. To bylo až příliš nepohádkové, naštěstí pak vše dobře dopadlo :-) V tom nesouhlasím s hous.enkou - má jít o pohádkou a ne o propagaci feminismu či individualismu :-) ()
Ať už vynikající cyklus o Krakonošovi se skvělou hudbou Luboše Fišera vyprávěl Bohuš Záhorský, Václav Voska nebo Ota Sklenčka, první film je charakteristický především úsporou hlasu vypravěče a snahou o maximální vyprávění obrazem s doprovodem hudby. Na jednu stranu je to dobře a svědčí to o skvělém režisérovi, na druhou stranu to člověka ochudí o krásný hlas Bohuše Záhorského. ()
Loutky jsou beze sporu krásné, ale... o lakotě a hamižnosti se mi víc líbí pohádka Lakomá Barka od Wericha. Chápu, že Krakonoš je "česká" klasika, ale mě zas tolik neoslovuje. Ve zkratce je tenhel loutkový kraťas o tom, jak švec vše kupuje za pět prstů (fakt mi chvíli trvalo, než mi došlo, jak to vypravěč myslí) a jak jeho žena na jeho lakotu doplácí (facky, urážky atp.). Vše zachrání Krakonoš, který lakotného ševce potrestá - na přání ženy. Hloupá žena, místo aby odešla, pak přijde za svého muže div ne orodovat. Moje feministické srdce pláče. ()
Jo jo, to je ta síla svědomí. Myslivec mohl šveci v rámci spravedlivé odplaty stokrát rozstřílet barák, ale s ním to ani nehnulo. Stačilo ale, aby mu jednou někdo něco vzal, on se hluboce zastyděl a s krádežemi okamžitě přestal. Jinak horská atmosféra je v příbězích moc pěkně zachycena, i když mě kapku mate, že jednotlivé baráky jsou utopené hluboko v lesích. ()
Galéria (1)
Fotka © Krátký film Praha
Reklama