Stanislav Látal

Stanislav Látal se narodil v květnu 1919 v Samotíškách u Olomouce. Od dětských let měl vztah k výtvarnému umění a přál si být malířem. V roce 1939 dokonce začal v Praze studovat malbu u Cyrila Boudy a Oldřicha Blažíčka, jenže nacisté vysoké školy zavřeli, a tak se vrátil na Moravu. Stal se reklamním grafikem firmy Zora v Olomouci. Tato práce ho však neuspokojovala, a tak se v roce 1942 vrátil zpět do Prahy, kde nastoupil do tehdejšího Ateliéru filmových triků (AFIT), kde se zpočátku podílel na pomocných činnostech typu konturování, kolorování a fázování. Nakonec se propracoval až k samotné animaci v kresleném filmu SVATBA V KORÁLOVÉM MOŘI.

V roce 1947 se stal animátorem a režisérem Krátkého filmu Praha. Začal spolupracovat s Jiřím Trnkou a stal se fakticky jeho pravou rukou. Jako animátor spolupracoval na Trnkových filmech a dá se říci, že celá Trnkova filmografie je zároveň filmografií Látalovou. Byl režisérem bajky LIŠKA A DŽBÁN (1947), kterou samostatně dokončil, zatímco Trnka začal pracovat na ŠPALÍČKU. Třebaže animace byla Látalovi nejbližší a měl k ní mimořádný talent, během spolupráce s Trnkou natáčel průběžně i vlastní filmy. K nejznámějším patří PLIVNÍK DLAŽDIČE HOUSKY, JAK SI OPATŘIT HODNÉ DÍTĚ, OTÝLIE A 1580 KANĚK, NEBUĎTE MAMUTY a PŘÍLIŠ MNOHO NĚHY. Jako animátor se podílel na filmech Jiřího Brdečky, Pavla Hobla a řady dalších režisérů.

V 70. letech pracoval jako autor a odborný poradce na loutkovém seriálu O KRAKONOŠOVI, který vyráběl KFP v koprodukci s Drážďanským trikovým filmem. Koncem 60. let spolupracoval s Jaroslavem Bočkem na loutkových filmech SOCHAŘKA Z POLIČKY a VDOVA Z EFEZU. Látalův talent Bočka zaujal natolik, že o něm u příležitosti 25. výročí jeho praxe u animovaného filmu natočil dokumentární portrét HEREC, KTERÉHO NENÍ VIDĚT. Podobné pocty se u nás dostalo už jen Jiřímu Trnkovi.

Stanislav Látal je většinou odborníků na českou animaci považován za nejlepšího nebo přinejmenším jednoho z nejlepších českých animátorů. Vrcholem jeho tvorby se stal celovečerní animovaný film DOBRODRUŽSTVÍ ROBINSONA CRUSOE, NÁMOŘNÍKA Z YORKU. Po Trnkově SNU NOCI SVATOJÁNSKÉ to byl po dvou desetiletích druhý dlouhometrážní český loutkový film, doplněný navíc kreslenými sekvencemi vyrobenými klasickou ploškovou technikou. Látal byl spolu s Jiřím Kubíčkem autorem scénáře. Svého hrdinu obdařil vedle určité nepraktičnosti a bezradnosti také smyslem pro humor. Narozdíl od klasické literární předlohy děj překypuje humornou nadsázkou. Za výtvarníka filmu si Látal vybral Adolfa Borna, který přidal řadu groteskních výtvarných prvků, takže film je laděný do lehce parodického stylu. Robinson Crusoe vznikl jako zakázkový projekt německé SWF a německým partnerům se líbil natolik, že si objednali hned celý seriál, který se u nás dosud nevysílal.

Pozdní Látalova tvorba byla ovlivněna jeho špatným zdravotním stavem. Po prodělané mrtvici se už nemohl věnovat animaci, lékaři mu dovolili pouze režírovat. V 80. letech natočil jako koprodukci Krátkého filmu Praha a západoněmecké Süd Westfunk TV 2000 devítidílný seriál OSUDY DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA. Výtvarníka si tentokrát dělal sám a vyšel přitom z trnkovské tradice - před 30 lety ostatně s Trnkou na původním Švejkovi pracoval. Pro role Švejka, Duba a Lukáše použil dokonce staré Trnkovy loutky. Ostatní pak přizpůsobil původnímu výtvarnému stylu. V kreslených pasážích, které sám navrhl, se držel Ladovy výtvarné předlohy.

Stanislav Látal měl jako animátor i režisér velký smysl pro detail a psychologickou drobnokresbu svých hrdinů. Měl rád realistickou animaci. Patřil k nejvýznamnějším tvůrcům českého animovaného filmu. V roce 1989 odešel z Krátkého filmu Praha do důchodu a v srpnu 1994 v Praze zemřel.

Milan "gudaulin" Černý